Bělečský potok

Ohledně toho, kde vzniká Bělečský potok (dříve zvaný také jako Náhon, Bělečský náhon, Bělečská strouha), probíhala diskuze mnoho desítek let. Dnes se za jeho počátek počítá výtok z Nebeského rybníka, jenž se nachází na sever od Vysokého Chvojna. Odtud potok pokračuje kolem Kindlovky, kde na něm byla zřízena nádrž Kopytářka, a za rybníkem Špačková protéká Bělečkem, nad nímž přibírá vody Lesního potoka, který v zalesněné lokalitě Močiště, jež se nachází severovýchodně od Vysokého Chvojna. Dále tok Bělečského potoka míří do Mlýnského rybníka v Bělči nad Orlicí, v němž se stýkají jeho vody též s vodami potoka Šanovce, který vzniká v lesním masivu na půl cesty mezi Bělečkem a Albrechticemi nad Orlicí. Před zřízením rybníka se tyto potoky stékaly až mnohem dále, což můžeme vidět dodnes z toho, že z Mlýnského rybníka jsou 2 výtoky – jeden kolem bývalého mlýna a druhý jihozápadně od něj, blížeji Osadě Kováků a samotě V Pytli. Oba se stýkají v jeden potok po necelých 300 m, ale již po dalších skoro 190 m je z něj odváděn severním směrem tzv. Bělečský náhon (často chybně vydáván za hlavní tok Bělečského potoka), který míří přímo do Bělče nad Orlicí, kde zásobuje vodou návesní rybníček a odtud pokračuje do Orlice. Sám Bělečský potok naopak nad Pašťaty míří severozápadním směrem k místu bývalého rybníka Nadýmače, kde přibírá drobný výtok z haltýřů, jež byly zřízeny při cestě ze Svinar do Bělče nad Orlicí. Dále pak pokračuje až k místům V Rybníku a V olšinách, kde se stává pravostranným přítokem Stříbrného potoka. Oficiálně se udává, že jeho délka je 14,90 km a plocha povodí dosahuje 39,39 km2 (podle ISVS).

Jak tekl Bělečský potok v dávných dobách, nevíme. Nejspíše podobně jako dnes, neboť v 17. století na něm existoval mlýn s rybníčkem, prvopočátkem současného Mlýnského rybníka. Tehdy byl tok, na němž byl zřízen, nazýván Suchým potokem. Podle urbáře pardubického panství z roku 1617 byl mlýn postaven někdy v tomto období mlynářem Janem Tomanem, který při něm zřídil i rybníček. Mlýn měl 4 stoupy a mlynář Toman z něho platil 1 kopu grošů svatojiřského úroku a tutéž částku též na sv. Havla. Původně však sloužil jen jako pila a podle lidového podání byl prvním vystavěným stavením v Bělčí nad Orlicí po mnoha válečných letech, kdy byla ves zpustlá. Teprve po něm byla vystavěna panská hospoda čp. 2, panský ovčín (pozdější čp. 25), myslivna čp. 35 a původní roubený dům čp. 1 (1689). Mlynář platil vrchnosti 1 zl. šajnů a navíc měl za povinnost rozřezat na pile 40 klád. Vrchnost mu za to ponechávala vodu. Sám rybník byl mlynářem odkoupen od panství až roku 1862. Dnes však na jeho břehu tento roubený mlýn, který byl přestavěn v roce 1807, nenajdeme, neboť 1. října 2002 ministerstvo kultury vyslovilo souhlas se žádostí královéhradeckého krajského úřadu o jeho přemístění do Krňovic. S tímto nápadem souhlasil i jeho poslední vlastník – Bohuslav Pokorný z čp. 62. Objekt byl tak rozebrán, části vybrané k transferu, a to včetně technického vybavení, byly převezeny do skanzenu v Krňovicích, kde byla vystavěna v letech 2009-2016 replika objektu s rekonstrukcí staršího mlýnského složení (roku 2009 bylo vydáno stavební povolení na jeho obnovu; v následujícím roce došlo k zahájení stavebních prací na zděných částech a vyzdění lednice pro vodní kolo; v letech 2011-2012 došlo k obnově vlastní roubené budovy; v letech 2012-2016 proběhly práce na vodním kole a dalším mlýnském zařízení, včetně vodního hospodářství a v srpnu 2016 byl mlýn slavnostně spuštěn).

Přímo v Bělči nad Orlicí byl jak tok Bělečského potoka, tak Bělečského náhonu, překonáván původně brody, což můžeme vidět dodnes u původní cesty do Blešna za statkem čp. 12. První most byl v obci zřízen až v roce 1834, a to u čp. 11. Další dřevěné mostky přes mlýnskou strouhu i potok samotný byly zřízeny až kolem roku 1850. Železobetonové mostky jsou až novodobým výdobytkem, který se objevil v obci poprvé koncem 20. let 20. století.

Problém pro tuto obec vyvstával ohledně Bělečského potoka rovněž s častými povodněmi. Jedny byly sice způsobovány rozvodněnou Orlicí, ale i Bělečský potok občas zahrozil. Na jaře 1843 přišly velké deště a voda se přelila přes mlýnskou hráz, zatopila Šolínovo pole a odtud přes les a pole vtrhla do hospodářství čp. 25 a zatopila většinu návsi. O 2 roky později mlýnská voda zatopila celou louku Strž, přelila se přes hráz do Rybníček a zatopila stavení čp. 8, 9, 11 a 37. K další povodni mlýnskou vodou došlo 13. července 1879, kdy to opět odnesla níže položená obecní náves. V letech 1911-1912 bylo poprvé zmeliorováno okolí obce, včetně toku Bělečského náhonu v lukách k Orlici. Bohužel drenáž byla špatně provedena, takže byla ve 20. letech 20. století opětovně zřízena. Další vlna úprav místních toků byla uskutečněna po vzniku zdejšího JZD, které bylo ustaveno v roce 1957. Přesto se v červenci 1998 Bělečský potok opět rozvodnil a zaplavil opět obec.

Naopak v královéhradeckých obecních lesích byl tok Bělečského potoka spojen s vybudováním zdejších rybníků. Roku 1490 si totiž Hradečtí zřídili pod svým lesem rybník zvaný Na Obci (jeho hráz se dochovala do dnešních dob, prochází po ní cesta vedoucí podle lesa od křižovatky u hostince „U lípy“ k silnici na lesní hřbitov), protože byl na pastvinách (občinách), jež daroval král Václav IV. Hradci Králové v roce 1395, přičemž voda na tento rybník byla vedena tzv. Bělečskou strouhou z rybníka Nadýmače, který mnozí autoři zaměňují s bělečským Mlýnským rybníkem, což je zjevný omyl, protože Nadýmač se nacházel v místech mezi Malšovou Lhotou a haltýři. Dnes tu vede cesta Písečnice a lokalita je stále nazývána jako Nadýmač. Již sám jeho název napovídá, že tato vodní plocha byla určena k udržení zásob vody (nadýmání) pro hlavní rybník Na Obci, Nový rybník u nynější Hrázky a s ním sousedící Svinarský, o němž je nejstarší zpráva z roku 1541. V roce 1495 dostal Vilém z Perštejna od krále Vladislava pozemky a rybník v Bělči a nechtěl nadále napájet Bělečskou strouhou rybník Na Obci. Jelikož město nebylo nikdy majitelem rybníka Nadýmače, byly vedeny neustálé spory o napájení rybníka Na Obci. Roku 1593 se protrhla hráz Svinarského rybníka a ten se přelil (spojil) do rybníka Na Obci, jehož hráz musela být prokopána. Za účast v prvním stavovském odboji zkonfiskoval král Ferdinand I. v roce 1547 městu Hradci Králové rovněž jeho rybníky, které musely být městem odkoupeny zpět o 2 roky později. Ty byly nakonec vysušeny a zalesněny na přelomu 18. a 19. století, kdy se přestalo rybníkářství vyplácet. Nejdéle vydržel Nový rybník na Náhoně, jenž je připomínán ještě roku 1833, ale brzy poté byl vypuštěn a zalesněn.

Rovněž jako nedaleký Stříbrný potok je i ten Bělečský přírodní oázou z hlediska flóry i fauny. Známá jsou v jeho meandrech se nacházející břehová nivní společenstva, jež jsou obklopena převažující olší lepkavou a dubem letním. Dříve byl též kvůli své čistotě a většímu průtoku pravidelně osazován pstruhem. Stejně tak důležitý je Bělečský náhon, který slouží pro migraci a reprodukci kriticky ohroženého druhu mihule potoční, což do jisté míry limituje způsoby údržby jeho koryta. Přesto není údržba těchto toků opomíjena. Budiž zmíněno, že k odbahnění koryta Bělečského potoka a rekonstrukci propustků došlo v roce 2013 a v letech 2008-2010 byla navíc provedena také revitalizace Mlýnského rybníka.