Bohumín-Skřečoň - Gliňoč
Píši, že je to rybník, ale je to vlastně místo zatopené vodou po těžbě hlíny, odtud také jeho název. Na Gliňoč jsem se chodila koupat do svých asi dvaceti let. Pak jsem se z Bohumína odstěhovala a zašla jsem tam po více jak padesáti letech. A co říci, nemohla jsem to tam poznat. Pochopitelně stromy za tu dobu vyrostly, ale velikánský rybník se hrozně moc zmenšil a rozpadl se na několik částí i malých tůněk. Dokonce tam vede i cesta, ale já raději procházela po hliněných cestičkách. Pozorovala jsem přírodu a na konci jsem objevila altán s posezením a ohništěm. Město to upravilo jako oddychovou zónu.