Loading...
Píši, že je to rybník, ale je to vlastně místo zatopené vodou po těžbě hlíny, odtud také jeho název. Na Gliňoč jsem se chodila koupat do svých asi dvaceti let. Pak jsem se z Bohumína odstěhovala a zašla jsem tam po více jak padesáti letech. A co říci, nemohla jsem to tam poznat. Pochopitelně stromy za tu dobu vyrostly, ale velikánský rybník se hrozně moc zmenšil a rozpadl se na několik částí i malých tůněk. Dokonce tam vede i cesta, ale já raději procházela po hliněných cestičkách. Pozorovala jsem přírodu a na konci jsem objevila altán s posezením a ohništěm. Město to upravilo jako oddychovou zónu.