Bojkovické barokní sochy světců

Malé město Bojkovice (asi 4000 obyvatel) se může kromě zámku, kostela sv.Vavřince a velmi hezkého muzea pochlubit další pozoruhodností. Je jí soubor hodnotných barokních soch světců. Část je umístěna v často veřejnosti nepřístupném areálu zámku Nový Světlov (tady se má nacházet kromě sochy Diany skulptura sv.Dominika, Sv.Vincence a socha Panny Marie), zbytek je naštěstí volně k vidění a rozhozen po městě. Sochy světců nebyly samoúčelné: svatý Florián chránil před ohněm, sv.Vendelín před uhynutím dobytka, sv.Jan Nepomucký před povodněmi a Mariánský sloup měl chránit před morem.

Vždy na svátek Božího těla se k nim vydával slavnostní průvod. (Což já pamatuju ještě z doby raného dětství z Brumova, kdy byly na náměstí umístěny oltáře a po obvodu rynku k nim postupně směřovalo slavnostní procesí.)

 

V Bojkovicích se začínalo u kostela sv.Vavřince a prvním zastavením byla socha sv.Vendelína z roku 1772 stojící na ulici Podhájí. Patron rolníků i pastýřů, ochránce polí a stád byl dle legendy biskupem vychovaný syn skotského krále. Ve svých dvaceti letech odcestoval k papeži do Říma. Poté poustevničil u Trevíru, jenže poustevnický klid mu zhatili benediktínští mniši z kláštera Tholey, kteří chtěli, aby se stal jejich opatem. V tomto klášteře roku 617 zemřel a v místech jeho bývalé poustevničky časem vzniklo velmi slavné poutní místo – St.Wendel nad Sárou. Dnešní socha sv.Vendelína je kopií, jež originál nahradila v devadesátých letech minulého století.

 

Odtud procesí směřovalo na Sušilovu ulici k soše sv.Jana Nepomuckého, jednoho z našich nejpopulárnějších světců, jehož životopis a činy netřeba blíže zmiňovat. Skulptura pochází z roku 1730, v minulosti stála blíž u cesty, ale ve čtyřicátých letech dvacátého století byla při rozšiřování komunikace přesunuta na dnešní místo.

 

Dalším zastavením slavnostního průvodu byla socha Sv.Floriána na Mánesově ulici. Původní Florián byl vysochán roku 1777, dnes už tady spatříme jen jeho kopii z devadesátých let minulého století. Byl patronem kominíků, pekařů, hrnčířů, horníků a hasičů – tedy všech povolání, při nichž se pracuje s ohněm. Bývá zobrazován jako římský důstojník držící v ruce puténku k hašení požáru. Chtěl pomoci pronásledovaným křesťanům v městě Lorch u Lince, jenže byl zajat vojáky. Ti se jej snažili mučením přinutit, aby se vzdal Krista. Floríán odmítl, načež mu byl na krk přivázán mlýnský kámen a byl shozen do vod řeky Emže.

 

„Božítělové“ procesí poté směřovalo k Mariánskému sloupu z roku 1716, dílu sochaře Václava Divokého ze Střílek. Byl zbudován za éry bojkovického faráře Jana Josefa Jančíka a v době, kdy byly české země postiženy poslední velkou epidemií moru. Panna Maria bývá na takovýchto sloupech často zpodobňována v podobě Immaculaty, tahle bojkovická ale s Ježíškem držícím v rukou berlu tvaru kříže.

V roce 2015 sloup prošel velkou rekonstrukcí a při ní byly objeveny zbytky původního polychromování. Což nebylo žádným překvapením, protože většina soch světců byla v době svého vzniku krásně barevná...