Bojkovické Tillichovo náměstí

První údaj o sídle ležícím v podhůří Bílých Karpat se v análech objevil roku 1368 a LP 1449 už bylo zmiňováno jako městečko. Jeho význam vzrostl zbudováním hradu Nového Světlova na vysokém návrší naproti dnešnímu vlakovému nádraží. Bojkovice se záhy staly správním a hospodářským centrem panství, které stačilo v dobách své největší slávy „uchamtit“ na 25 okolních vesnic.

Soudní pravomoci městečko oobdrželo již v 15.století a podrželo si je až do začátku století osmnáctého. Několik set let předtím v Bojkovicích vznikla různá řemeslnická sdružení – cechy. A to soukenický, řeznický, obuvnický, krejčovský, ševcovský, kolářský a kovářský. Kapitolou samu pro sebe byl cech miškářů – zvěroklestičů, kteří za prací putovali i do sousedních zemí.

Mezi léty 1905 – 1948 se město stalo sídlem okresního soudu. Za první republiky se stalo mnohem průmyslovějším díky zbudování nové zbrojovky.

Po druhé světové válce (zejména od padesátých let) získaly Bojkovice díky nové bytové výstavbě naprosto jinou tvář, jež byla roku 2015 podtržena zbudováním zcela nového náměstí.

 

Od hlavní Mánesovy ulice je odděleno korytem řeky Olšavy a pro pěší naopak z nábřeží spojeno dvěma lávkami. Ta druhá vás z horního konce rynku přivede nazpět na nábřeží, kde vedle sebe stojí dva sympatické objekty - restaurace a kavárna.

Tillichovo náměstí má půdorys úzkého obdélníku. V jeho středu je umístěna moderní, poněkud kontroverzní fontána (že mají ty čtyři trubky různě z ní trčící symbolizovat čtyři městské části by mne tedy nenapadlo ani náhodou) a je zde umístěno také trubkové zastřešené pódium určené pro různé akce a slavnosti. Kromě toho se na ploše rynku nacházejí lavičky. Pro mne osobně je nejoriginálnější částí rynku to terasovitě upravené nábřeží, jehož „schody“ s lavicemi se zvolna svažují až k hladině Olšavy.

 

Náměstí nese jméno po jednom z nejvýznamnějších bojkovických občanů – Josefu Tillichovi.

 

Narodil se roku 1861 ve Velkém Újezdě v Oderských vrších, po lékařských studiích působil jako sekundář v olomoucké nemocnici a jako obvodní „pan dochtor“ začal v Bojkovicích působit od roku 1897. Protože tehdy v městečku ještě neexistovala žádná lékárna, musel se zhostit i všeho, co patří k téhle činnosti.

Hned po svém nástupu vyvinul mimořádné systematické úsilí v propagaci zdravotnictví, díky čemuž se brzy změnil jak zdravotní stav občanů (např. byla zcela potřena tuberkulóza) a několikanásobně se zlepšila i jejich hygiena. Nutno dodat, že jakožto správný lidumil léčil Josef Tillich své nejchudší pacienty zcela zdarma…

 

Lékař se velmi aktivně účastnil veškerého kulturního i společenského bojkovického života. Asistoval u založení Českého červeného kříže, předsedal Tělocvičné jednotě Sokol a velel Sboru dobrovolných hasičů. Stal se i zakládajícím členem místního muzejního spolku a bojkovské muzeum štědře podporoval. K jeho zálibám patřilo řezbářství a malířství, byl rovněž nadšeným zahradníkem a sadařem.

Jako 34-letý se roku 1902 oženil s devatenáctiletou Boženou Nesvadbovou, se kterou měl dva syny. Při návštěvě Bojkovic roku 1907 se budoucí prezident T.G.Masaryk ubytoval právě u Tillichů a od té doby se ti dva stali přáteli. Až do své prezidentské kandidatury přijížděl Masaryk k Tillichům každoročně a vždy zde byl uvítán jako ten nejvzácnější host. Jakožto prezident pak už neměl bohužel tolik času a svého bojkovického přítele navštívil jen roku 1924 a 1933.

V následujícím roce Josef Tillich ve svých 66 letech nečekaně umírá a jeho mladší manželka ho přežila o dlouhých 41 let.

 

(Na místě Tillichova domu dnes stojí obchodní dům TIS.)