Bouda u Sněžných jam (Schronisko Nad Śnieżnymi Kotłami)

Tato ze všech směrů a z daleka viditelná bouda stojí na hlavním hřebeni Krkonoš, na okraji Velké sněžné jámy (Wielki Kocioł Snieżny) a Malé sněžné jámy (Mały Kocioł Snieżny) v nadmořské výšce 1490 metrů. Vede kolem ní červeně značená cesta česko-polského přátelství.

Díky Sněžným jámám, které jsou po Sněžce a prameni Labe třetím nejnavštěvovanějším místem Krkonoš, prochází kolem boudy velké množství turistů. Sněžné Jámy, vytvarované ledovcem přitahovaly poutníky a turisty odpradávna. Už před rokem 1825 legendární paní Blasse z Rokytnice nabízela pašerákům, lesákům a ostatním příchozím kozí mléko, sýr a žádaný šnaps. Dělo se tak v provizorní chatrči poskládané z kamení, polen, větví a kůry, která byla doslova přilepená na závětrné straně skalky zvané Krakonošova kazatelna. Jak chatrč vypadala a kolika pašerákům se nepodařilo pod vlivem šnapsu projít po okraji Sněžných jam, již nezjistíme.

V roce 1837 hrabě Leopold Christian Gotthard von Schaffgotsch postavil nad Sněžnými jámami budku s občerstvením, jejíž součástí byl i útulek pro dvě osoby. Budka měla svůj primariát, byla první stavbou v Krkonoších, určenou výhradně turistům. Ale hlavním popudem k její stavbě byla očekávaná návštěva pruského krále Viléma IV.

Budka, které se někdy vznešeně říkalo pavilon, také neměla dlouhého trvání. V roce 1861 místo ní nechal bohatý rod Schaffgotschů, původem z německé Míšně, postavit kamennou boudu s restaurací pro 50 strávníků a ubytovacími prostory pro 21 nocležníků. Stavba údajně stála 1700 tolarů.

V roce 1896-97 se bouda opět za podpory Schaffgotschů rekonstruovala, přistavěla se i vyhlídková věž. Inspirací byla věž hradu Chojnik. Žulové kvádry opracovávali italští kameníci. Bouda získala na mohutnosti a její kapacita se zvýšila. Ubytování zde ve 44 luxusních pokojích našlo 84 turistů. K službám jim bylo i několik jídelen a od roku 1905 dokonce i telefon. zajímavostí byl světlomet zabudovaný ve věži, který po setmění osvětloval příjezdovou cestu k boudě a měl udávat též počet volných lůžek. Na historické pohlednici je kužel světlometu graficky zvýrazněn.

Pro zajímavost přikládám také historickou pohlednici části boudy, na které můžete vidět pouze střechu s komínem. Vše ostatní včetně Krakonošovy kazatelny v těsné blízkosti zavál sníh. Podle výzbroje a výstroje lyžníků pózujících za střeše boudy můžeme snímek zařadit do doby před první světovou válkou.

Za druhé světové války bouda sloužila k rekreačním účelům německému válečnému letectvu Luftwaffe, elitní složce wehrmachtu. Z roku 1944 zde mají být viditelné zbytky betonového základu po radiolokační stanici.

Po roce 1945 boudu převzali dolnoslezští turisté a pojmenovali ji po krakovském královském sídle Wawel, jelikož mezi boudou a královským hradem shledali podobnost. V roce 1950 začal Polský klub turistů PTTK v boudě provozovat alespoň bufet. Ne však na dlouho.

V roce 1960 byl instalovaný televizní vysílač. Spěchalo se, protože se blížily olympijské hry v Římě. Pro boudu to však znamenalo konec služeb turistům. Poslední turista z ní odešel v květnu 1961. V polovině šedesátých let minulého století bouda jako „tajná“ zmizela z map.

V letech 1961 – 1964 a 1974 – 1978 byla bouda rekonstruovaná a přestavovaná do dnešní podoby. Sloužila a slouží již jen jako rozhlasový a televizní vysílač. Od roku 1994 i jako vysílač pro mobilní telefony.

Pokud se na hřebenu v blízkosti boudy ocitnete v situaci, kdy budete vlivem změny počasí ohroženi na zdraví a životu, zaměstnanci vysílače vás rádi pustí dovnitř. Takto už pomohli zaskočeným turistům několikrát.