Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Zřícenina
Zřícenina hradu Bradlec stojí na čedičovém suku (557 m) nad osadou Újezdec na Semilsku v Libereckém kraji. Z hradu se dochovaly zbytky zdí hranolové brány, sklípek připomínající původní obytný objekt, zbytky parkánové hradby a na východní straně příkop a val. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Bradlec byl postaven na ostré melafyrové skále ve tvaru půlměsíce, jehož cípy směřují k severu. Tato skála je na západní straně téměř kolmá a zakončena je dokonce převisem. I strana severní a východní je velmi příkrá a hrad měl tedy přirozenou ochranu ze tří stran. Pouze jižní svah kopce je mírnější a stavitel zde musel vybudovat násep a hluboký příkop. Vlastní Horní Hrad byl vybudován na samotném vrcholu výše popsané skály. Přístup do něho byl pouze od jihu po dřevěných schodech z takzvané dolní ohrady. Ta ležela na rovnějším místě pod skálou, mezí ní a obranným náspem. Dolní ohrada byla tvořena pravděpodobně pouze dřevěnými stavbami, protože do dnešní doby se z ní již vůbec nic nezachovalo. Z Horního Hradu naopak zbylo několik dodnes pevných zdí. V jihozápadní části jsou patrné zbytky čtyřhranné věže. Do té se chodilo vysokými dveřmi, které měly klenutí udělané z pískovcových kamenů. Ty během století zvětrávaly a dnes tyto dveře svými rozměry připomínají spíše malou bránu. Vnitřek věže byl dřevěný a z otvorů ve zdech, kde byly uchyceny trámy, je vidět, že věž byla dvoupatrová. Podle zbytků vyhnilých kousků dřeva se dá usuzovat, že trámy byly dubové. V přízemí věže byly sklepy a v prvním patře příbytky majitelů hradu. Celé druhé patro zabírala velká společenská místnost - reprezentační prostory hradu. Z vrchu věže musel být skvostný rozhled po širokém okolí. Za věží je malý plácek - skalka, ze které se zdi již dávno sesunuly, a tak je těžko říci, jaká budova zde vlastně stála. Od věže se po vrcholu hřebenu táhla zeď k malé vížce, která visí na skalnatém ostrohu jakoby ve vzduchu. Tato zeď, tvořená velikými pískovcovými bloky, patří k nejzachovalejším částem hradu. Od věže k vížce se dalo chodit pouze po pavlačích a Ochozech. Půlměsícový tvar skalního bradla uzavírala vysoká kamenná zeď. Ta však byla rozbořena a jejího kamene bylo použito k výstavbě silnic. Dnes z ní nenajdeme takřka nic. Takto ohraničený prostor vyplňovala zřejmě dřevěná zástavba. V ní byl i vchod do sklepení, ze kterého prý vedly tajné chodby z hradu. Zbytek klenutí sklepního portálu je vidět dodnes.
Hrad byl založen na počátku 14. století jako jedno ze sídel mocného rodu Markvarticů. Později se tady usadili loupeživí rytíři, a proto král Karel IV. hrad dobyl a v roce 1365 věnoval Půtovi z Turgova. Na přelomu 14. a 15. století na hradě sídlil Vaněk z Jenštejna, který byl protivníkem krále Václava IV. V roce 1417 oblehlo Bradlec královské vojsko, poté hrad zůstal na čas královským majetkem. Po husitských válkách se tu znovu usadila loupeživá posádka, kterou však v roce 1442 vyhnala krajská hotovost. V 16. století byl hrad Bradlec opuštěn a postupně se změnil ve zříceninu.
Bradlo - vrch cca 7 km severně od Jičína v Kozákovském hřbetu mezi Táborem a Kumburkem na jehož vrcholovém skalním ostrohu najdeme zříceninu hradu Bradlec. Z bývalého hradu, který dal vystavět v letech 1272 – 1289 Jaroslav z Turnova z rodu Markvarticů, se dochovalo bohužel pouze několik zdí. Rozpoznatelné jsou zejména zbytky čtyřhranné věže. Po smrti posledního majitele hradu Viléma Trčky z Lípy roku 1569 hrad pust….. K Bradleci je nejpohodlnější cesta od hospody Na Klepandě, kde je možno nechat auto. Dále je to cca 1 km po modré značce.
Mapa 19 C6
První zmínka o objektu 1310
Vlastní hrad byl založen před rokem 1310 ze kterého pochází o hradu první zmínka. Není přesně známo kdo byl stavitelem této fortifikace, ale protože se zde nacházelo panství Markvarticů zdá se býti pravděpodobné, že založení spadá spíše k tomuto rodu, nebo k některému z jeho lenních pánů. Prvním, kdo používal Bradleckého predikátu a také prvním udávaným majitelem je Havel Rybář z Bradlece, patřící do rodu pánů z Hruštice. Havel drží hrad do roku svého skonu tj. 1323 a o dva roky později je zde zapisován Markvart z Jíkve. Další majitelé se na téměř 30 let nezaznamenávali a je více než možné, že stavbu využívaly loupeživé tlupy, kterých byl hrad zbaven až kolem roku 1356, kdy se zde zapisuje Půta z Turgova jako držitel. V roce 1379 přešel hrad do majetku pánů z Jenštejna ve kterém zůstal do roku 1417, kdy je hrad připsán královně Žofii. V roce 1421 se násilím hradu zmocnil Čeněk z Vartenberka, ale netrvá dlouho a hrad se vrací do královniných majetků odkud je až v roce 1425 věnován Krušinům z Lichtenburka, kteří se zde usazují až roku 1437 pro spory s Mikulášem z Valdštejna, který zde seděl od roku 1423. Další majitelé se až do začátku 16. století velmi často střídali a tak jen vyberme několik nejznámějších rodů, kterými byli Kopidlanští, Svinařští a Landštejnští. Před rokem 1506 se majitelem stávají Valdštejnové, kteří v roce 1538 prodali hrad městu Jičínu. Tento prodej však neproběhl bez komplikací a tak se novým majitelem hradu Bradlece stávají Trčkové z Lípy. Ti zde však nesídlí a tak hrad pustne a roku 1593 je udáván jako zcela zpustlý. Ves v té době byla již v panství Kumburk. Z původního hradu jsou na skalním bradle (odtud i název hradu) zachovány zbytky palácových zdí, části hradeb, zbytky zdí původní věže a hranolové brány. Lokalitu se zříceninou hradu nalezneme poblíže zelené TZN z Bradlecké Lhoty, nebo na modré TZN z Klepandy k Železnici nad obcí Újezdec.
Zříceninu hradu Bradlec jsme navštívili během dovolené v Českém Ráji. Auto jsme zaparkovali u hospody Na Klepandě a potom jsme po modré značce vyrazili ke kilometr vzdálenému hradu, který stával na kopci nad obcemi Újezdec a Bradlecká Lhota. Chvíli jsme kráčeli po asfaltové silnici, která nebyla naštěstí nijak frekventovaná a zanedlouho jsme vkročili mezi stromky na stezku, po níž jsme dorazili až pod hradní kopec.
Když jsme přišli ke hradu, tak jsme poznali, že místo pro stavbu opevněného sídla bylo vybráno velmi příhodně. Kopec s vyvřelými čedičovými sloupy, který byl na třech stranách tvořen téměř kolmou nepřístupnou stěnou, poskytoval obráncům hradu velké bezpečí. Všimli jsme si, že oba konce hradu byly spojeny velmi úzkým hřebenem a jen od jihu byla stavba přístupná po prudkém svahu. Na této straně byl tedy vybudován k obraně příkop a val, zpevněný kameny, vystavěny hradby a tudy jsme do hradu museli proniknout i my.
Z hradu se do dnešních dnů dochovalo velmi málo, přesto jsme se rádi prošli mezi zbytky zdí a velmi se nám zde líbilo. Museli jsme však vyšplhat do prudkého svahu na čedičovou skálu, na které hrad stával. Měli jsme sebou vytištěný plánek hradu i s historií a tak jsme si přečetli, že do hradu vedla cesta od západu, kterou se vstupovalo do předhradí, po jižním svahu podél hradeb. Dále se muselo projít kolem velké věže a po schodišti teprve vystoupat do horního hradu. Dolní ohrada byla vystavěna pouze ze dřeva stejně jako její případné stavby a tak jsme zde žádné pozůstatky pochopitelně nenašli.
Zaujala nás však velká strážní věž, která byla vystavěna na jihozápadním čedičovém sopouchu. Dočetli jsme se, že na severovýchodu pak hrad bránila malá polokruhová věž, vysunutá jakoby před palácem na čedičovém převisu. Opět se nám potvrdilo, že naši předkové byli velice chytří, neboť věž postavili tak, že zdivo v základu nebylo vetknuto do hradební zdi. Po případném zborcení věže nepřátelskou palbou by tak hradby zůstaly netknuté. Věž měla kdysi tři patra, my jsme ovšem viděli jen torzo a také velký otvor, kterým se do ní dveřmi v přízemí vcházelo. Dle plánku stavby jsme si pak museli představit, že se po Ochozu dalo přecházet od malé věže k té velké. Když jsme ke věži přišli blíže, všimli jsme si otvorů ve zdi, které jistě sloužily pro ukotvení dřevěného vnitřní zařízení.
Vedle věže jsme si pak prohlédli hlavní obytný palác hradu a zbytky vysoké zdi z opracovaných kvádrů. Celý obranný komplex hradu byl uzavřen od severu vysokou hradební zdí, ze které se do nezachovalo vlastně vůbec nic. Zjistili jsme, že kámen byl použitý na jinou výstavbu v okolí a my jsme na jejím místě našli erozí narušený svah.
Z historie hradu jsme se pak dozvěděli, že hrad Bradlec byl založen ke konci 13. století mocným rodem Markvarticů. Roku 1356 se stal majitelem hradu Půta z Turgova, v roce 1391 se hrad dostal do rukou rodu pánů z Jenštejna a to konkrétně Pavlíku z Jenštejna. Syn Pavlíka Vaněk však patřil po jedné hádce s králem Václavem IV. k jeho zapřisáhlým nepřátelům a tak král uspořádal vojenskou výpravu a Vaňkovi hrady dobyl a obsadil. Dobývání hradu Bradlec velel hejtman Hynek Jablonský, který hned viděl, jak obtížně je hrad dobyvatelný. Nepřekvapilo nás, že ho nejdříve obléhal. Více nás však zaujalo, že po nějaké době obléhání vymyslel na vyhládlé obránce lest, když předstíral, že hrad je pro vojsko příliš tvrdý oříšek a za tmy hrál, že balí ležení a táhne s vojskem pryč. Jeho vojáci zatím zůstali ukryti za stromy. A lest vyšla, hladoví obránci se hned vydali za potravou a tak vojáci ukrytí za stromy okamžitě zaútočili na bránu, kterou rychle dobyli a s ní i celý hrad. Obránci hradu byli zajati a později v Praze popraveni. Jen majitel Vaněk z Jenštejna měl štěstí a král mu udělil milost za příslib věrnosti.
Dočetli jsme se také, že po této události se Bradlec dostal v roce 1417 do rukou krále, který ho věnoval své manželce Žofii. V roce 1421 byl hrad opět obléhán a to vojskem Čeňka z Vartemberka, který ho však beze ztrát opět získal lstí. V roce 1425 královna Žofie zemřela a tak císař Zikmund o čtyři roky později hrad věnoval jako královskou odúmrť Hynkovi Krušinovi z Lichtemberka, neboť císař neuznával tehdejšího majitele Mikuláše z Valdštejna. Krušina se však ke svému majetku dostal až po porážce táboritů v roce 1437.
Již z dřívějška jsme věděli, že některé hrady byly po husitských bouřích obsazeny loupeživou posádkou a nejinak tomu bylo i v případě hradu Bradlec. Loupežníky zlikvidovaly vojska zemské hotovosti až roce 1442.
V letech 1450 - 1474 hrad patřil jistému Vilému z Mečkova a po něm Hynku z Mečkova, který jej prodal. Přečetli jsme si, že na konci 15. století se majitelé sídla rychle střídali. Potom se dostal do majetku Valdštejnů díky nákupu panství Janem z Valdštejna a na Štěpanicích. Jan zemřel v roce 1506 a nebyli jsme překvapeni, když vše zdědil jeho syn Jiřík, který zde panoval až do své smrti roku 1532.
V roce 1533 hrad Bradlec s okolními vesnicemi a zároveň tvrz v Železnici získal Albrecht. Nepodivili jsme se tomu, že se jednalo o syna Jiříka. Jenže v té době se změnily požadavky na bydlení a studený nepřístupný hrad již nevyhovoval standardům šlechty. Valdštejnové sídlili na tvrzi v Železnici a hradu Bradlec začal pomalu chátrat.
Dále jsme se dozvěděli, že Albrecht se dostal v roce 1537 do velkých dluhů a tak prodal zděděný majetek městu Jičínu. Novou informací pro nás bylo, že města v té době nemohly vlastnit takové majetky a tak majitel jičínského panství Mikuláš Trčka z Lípy povolil Jičínu nákup pouze Železnice. Hrad a ostatní součásti bradleckého panství odkupil sám v roce 1540. Mikuláš téhož roku zemřel a majetek zdědil jeho syn Vilém Trčka z Lípy.
V té době na hradě bydlel ještě správce, ale po smrti Viléma v roce 1569 byl hrad zcela neobydlený a začal pustnout. Nepřekvapilo nás, že kámen z něj pak byl využíván ke stavbám v okolí a tak jsme zde našli pouze skromné zbytky.
Když jsme si areál hradu prošli a seznámili se s jeho historií, vhodili jsme papír s informacemi do hradní schránky a vydali se stejnou cestou zpět k autu.
Podle staré pověsti se na hradě Bradlci i na blízkém Kumburku kdysi zjevoval přízrak krásné Bílé paní. Naštěstí jsme žádnou nepotkali a tak jsme se v pořádku vrátili k vozidlu u hospody. Potom jsme odjeli do Starých Smrkovic, kde jsme byli ubytováni.
V současnosti je zřícenina hradu volně přístupná. O hrad a jeho statické zajištění se stará sdružení z nedalekého hradu Kumburk na jehož stránkách najdete i spoustu dalších zajímavých informací o hradu Bradlec. Hrad je pak majetkem obce Syřenov do jehož katastru patří.
http://www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/bradlec/bradlec_hrad.htm