Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Zřícenina
Brandýs nad Orlicí jsme navštívili během jednoho zimního výletu a ve městě jsme strávili celé odpoledne, během něhož jsme poznali spoustu památek a zajímavostí. Při procházce jsme na kraji tohoto malého východočeského městečka narazili na téměř neznámý hrad Orlík.
Vydali jsme se k němu od pomníku J.A. Komenského po modré turistické značce pěšinou, která vedla prudce do kopce. Po necelém kilometru jsme přišli na plošinu, kde byla louka a stála zde nějaká zemědělská usedlost. Před nám na stromě visela cedulka s nápisem Orlík, ale marně jsme se kolem sebe dívali, kdeže ten hrad asi stával.
Domy před námi snad mohly ke hradu patřit jako jedna ze dvou usedlostí, o čemž je zmínka roku z 1506. Nicméně hrad se nacházel asi 100 metrů od nás, vedla k němu vyšlapaná pěšina a zbytky zdí se daly poznat podle toho, že na nich vyrostla oplocená vodárna.
Ke hradu jsme se však nevydali a u nesmyslné cedulky jsme si alespoň přečetli skromnou historii hradu, který vznikl již na přelomu 13. a 14. stol. na konci náhorní planiny jižně od Brandýsa nad Orlicí, zanikl po ztrátě správní funkce někdy během 14. stol. R. 1506 se Orlík připomíná jako místo s dvěma usedlostmi, hrad však už není zmiňován. Pozůstatky hradu byly částečně narušeny stavbou vodojemu a elektrickým vedením; v místě, kde se dnes nachází vodárna (na západě areálu), stála pravděpodobně samostatně stojící věž.
Dozvěděli jsme se, že hrad stál na levém břehu Tiché Orlice a byl centrem panství Vítka ze Švábenic, který působil v královských úřadech, byl moravským zemským maršálkem, zemským soudcem a posléze olomouckým komorníkem. Vítek zemřel roku 1311 a sídlo poté nabyla jeho manželka Perchta a hrad se nazýval také jako Saldenstein.
Dále jsme se ještě dopátrali, že hrad později získali jej i s okolním zbožím pražští zderazští křížovníci z kláštera Božího hrobu, se kterými je spojen i zánik hradu, který ztratil správní funkci a přestal být obýván.
Poslední zmínka o Orlíku je z roku 1506, kdy se připomíná jako místo s dvěma usedlostmi, hrad se již však nezmiňuje. Na závěr jsme si přečetli ještě podobu hradu, ale vzhledem k tomu málu, co jsme viděli později na fotografiích, to chtělo velkou představivost.
Dočetli jsme se, že hrad se skládal z předhradí a trojúhelníkového vlastního areálu nevelkého rozměru. Obě části byly od sebe odděleny dodnes patrným příkopem, naopak příkop mezi předhradím a okolním terénem je v podobě nevýrazné prohlubně. Na fotkách jsme viděli základy staveb hradního jádra, z čehož lze usuzovat, že budovy byly soustředěny po obvodu hradu.Ve středu se nacházelo nevelké nádvoří. Zaujalo nás, že v místě, kde dnes stojí vodárna stála asi samostatně stojící věž. Vstup do hradu byl na východní straně, který byl patrně také chráněn věžovitou stavbou. Nakonec jsme se dozvěděli, že mohlo jít o hrad s palácem jako hlavní obranou i obytnou stavbou.
Pak jsme se již vraceli po pěšině dolů, ale po pár desítkách metrech jsme odbočili na ještě užší pěšinu. Kráčeli jsme tak vlastně pod bývalým hradem po stezce, která se později spojila se zelenou turistickou značkou a po chvilce jsme dorazili k Čertově rokli a lávce. Více se o tomto pěkném místě s ďábelským názvem dozvíte v mém dalším článku.
http://www.hrady-zriceniny.cz/hrad_orlik_saldenstein.htm