Bratislava – Starý most (Most Františka Jozefa, Štetefánikov most)

Starý most je jednou z nejznámějších technických staveb hlavního města Slovenska. Je přitom zajímavé, že ve skutečnosti je mnohem mladší než most Nový, takže je trošku problém ho označit za technickou památku. Historie Starého mostu je ovšem poměrně dlouhá. Začíná totiž přibližně v polovině 19. století, i když most stával v těchto místech již někdy ve století patnáctém. Současná stavba, kterou Bratislavané většinou nazývají „nový Starý most“, však byla dokončena až na přelomu let 2015 a 2016, i když původní plán hovořil o jaru 2014 a došlo tím také k ohrožení stavebních dotací ze strany EU (85 % nákladů). V každém případě se pořád říká, že se jedná o nejstarší dochovaný bratislavský most, vedoucí přes řeku Dunaj. Most spojuje centrální Staré Město s „panelákovou“ Petržalkou, ve své historii nesl jména Most Františka Jozefa (tedy spíše Franz-Josef-Brücke nebo Ferencz József-híd), Štefánikov most (právě po něm jezdily slavné tramvaje, spojující Bratislavu s Vídní) a Most Červenej armády (Starým mostem se stal až po roce 1990) a do našich srdcí se nejbolestivěji zapsal v roce 1981, kdy skokem z mostu skončil život nejlepšího českého i československého hard – rockového zpěváka všech dob, tedy Jirky Schekingera. 

Původně se jednalo o most, po kterém jezdilo snad vše, co má kola (také zde vedla dvouproudová vozovka, uzavřená definitivně teprve v polovině roku 2010; individuální doprava zde ovšem skončila již v prosinci 2008), dnes je již vyhrazen pouze pro pěší, cyklisty a tramvaje MHD (pro veřejnost byl most otevřen v květnu roku 2016, pro tramvaje ještě o dva měsíce později). Slepá železniční kolej „odnikud – nikam“ zde však zůstala dodnes. Původně spojovala Bratislavu s maďarským Szombathely, výhledově by se snad mohla stát rychlostní tratí MHD. Pro nás je ovšem zajímavé, že železná část více než 460 metrů dlouhého mostu, posazená na kamenných pilířích, vznikla ve Vítkovických železárnách.

Starý most vznikl v letech 1889 až 1890 (císař jej však slavnostně otevřel teprve 1.1.1891), kdy definitivně nahradil pontonový most z roku 1825 (tomu, samozřejmě, předcházely mnohé mosty dřevěné). Tento most měl být ovšem původně pouze železniční (vlaky ale po mostě jezdily teprve v letech 1953 až 1983, kdy byl most poprvé výrazněji rekonstruován ... a nová betonová mostovka pro něj rozhodně nebyla přínosem) a jeho „životní dráhu" společně ukončili II. světová válka, Němci a dynamit. Tehdy zůstaly zachovány jen pilíře (některé z nich slouží svému účelu dodnes) a v dnešní podobě jej následně vybudovali němečtí zajatci Rudé armády. Měl být sice pouze provizorní stavbou (na 15 let), ale nakonec zůstal až do roku 1972 (tehdy byl dokončen Most SNP) jediným funkčním mostem přes Dunaj ve městě (dnes jich už je celkem pět) i v celém tehdejším Československu (v provozu přitom vydržel až do konce roku 2013). A je rovněž pozoruhodné, že na obou stranách mostu zůstaly dodnes zachovány mýtné domy. Ten petržalský se ovšem mezitím stal restaurací, ten staroměstský Muzeem celnictví.

Na závěr si ještě přidejme pár důležitých čísel a technických dat. Celá novodobá rekonstrukce Starého mostu přišla na 70 milionů eur (58,8 milionu bez DPH). Akci realizovaly tři firmy v čele s Eurovia SK. Most je dlouhý téměř 465,5 m (s Estakádami Einsteinovou a Artmedia je to ale 1.012 m a celá stavba i s komunikacemi dosahuje délky 2.432 m) a jeho ocelová konstrukce váží 6.796 tun. Šířka mostu i s chodníky je 22,05 m (v místech „vyhlídkových balkónů“ 33,25 m) a výška konstrukce 11,3 m (její natřená plocha je přibližně 90.000 m2). Most má dnes 5 pilířů a 2 opory, původně to bylo ještě o jeden pilíř víc.

Zdůraznit je ovšem nutno také současnou vyhlídkovou funkci nového Starého mostu. Díky oboustranným balkonovým terasám s lavičkami se obyvatelům i návštěvníkům Bratislavy nabízejí nové pohledy na Bratislavský hrad, Mosty SNP a Apollo, Sad Janka Kráľa nebo moderní část s obchodní Euroveou, dvěma věžáky J&T a dalšími bratislavskými „mrakodrapy“.