Bunkr run 2024.
Turistické cíle • Pevnost, opevnění
Velmi hezké zpestření jednoho zářijového popracovního čtvrtečního odpoledne. Vedle spousty neopakovatelných závodů u nichž se pomalu i postavení na start stává solidním výkonem – často je limit účastníků naplněn mnohem dřív než se očekává, BK Ludgeřovice (Běžecký Klub Ludgeřovice) [2] pořádá i volnější akce, kde rychlost ani pořadí v doběhnutí do cíle není až tak podstatné. Pochopitelně závodnická duše ani zde nezahálí a malé nebo i větší „souboje“ zde určitě také budou. Ať už v tom, kdo vyběhne „rychleji“ kopec nebo bude „sbírat body“ krásným a pestrým terénem v lese. Pokud se „pole běžců“ příliš natáhlo, tak se v zajímavějších místech nebo u křižovatek cest na ty poslední počkalo. Nikdo zde žádný čas nepočítal. Myslel jsem si, že čelovky nebudou až tak nutné, že jsou spíš jen pro případ co by kdyby… Proběhnutí bylo tak zajímavé, že jsme nakonec úplně spolehlivě zatměli…
Nejprve ale na začátek. Hlavně musím poděkovat jedné běžkyni se kterou možná jen tak „trochu malinko“ ve výsledkových tabulkách „závodím“ o každou pozici (není pro mě až tak rozumné polevit v tréninku, mohlo by se mi to „vymstít“ :-)))) ) za svezení na místo startu. DÍKY MOC. V práci jsem tedy nemusel OKATĚ vyjít o něco dřív, ale až tehdy, kdy už skoro všichni byli pryč. Oficiální start byl naplánovaný na půl šesté večer, ale spousta z nás zde již byla o nějakých pár desítek minut dříve. Počasí spíš poněkud chladnější – rozhodl jsem se pro „alpský styl“, tedy beru s sebou jen to podstatné. Jednat se má jen asi o 12 kilometrů, což je „krátká“ vzdálenost, která se dá ve většině případů zvládnout „na sucho“. Nejedná se o závod, tedy medaile na konci nedostáváme, ale naopak již na začátku v Hlučíně na parkovišti vedle železniční stanice (o které jsem do té doby vůbec netušil, že zde nějaká je – vedle je i hospoda s prý naprosto výtečným pivem) dostáváme nevšední dřevěné magnetky (podobné jako u Zimního běhu Hlučín [3] - [5] v lednu tohoto roku nebo později třeba i u Ludgeřovického krosu [6] - [7], kde pochopitelně v cíli čekaly i krásné medaile – z hlediska grafického ztvárnění určitě jedny z nejkrásnějších medailí, které mám ve sbírce). Nakonec se konečně rozebíháme a není nás vůbec málo [1]. Nyní jen prokličkovat městem a pak už s volností do luk a lesů. Nejprve od nádraží máme schodový rozehřívací úsek a už zde to mnozí z nás vypálí. Při návratu dolů je to možná ještě divočejší a upřímně řečeno zatáčky mám problém vybrat. Za průchodem je cesta už širší a závodní-nezávodní pole se trochu uklidňuje. Na spoustě lidí je vidět, že během žijí. Ve městě je to zatím klidnější „rozklusávání“, ale zhruba po prvním kilometru jde poznat v kom koluje „vrchařské srdce“. Nečekaně se mi i po náročném pracovním dni běží dobře. Možná trochu právě díky němu. Netrvá to dlouho a probíháme kolem kříže. Až teprve v tomto okamžiku, když píšu článek, možná chápu i proč. V mapě objevuji, že nedaleko (pár set metrů západně) v rokli, mě zatím zcela neznámé, by snad i dnes ještě měly být nevšední stavební útvary, které by mohly rozbušit nejedno dobrodružné srdce. Podle fotky totiž místo vypadá jako nějaký vstup do štoly. Zatopený vstup! „Zvědavé já“ by dokonce možná v letních časech nepohrdlo „nabídkou“ průzkumu. Kam onen „sifon“ asi vede? Fotky lákají, ale není na nich vidět jak je pod „hladinou“ hluboko. Jen málokdo „na nádech“ najde odvahu zkoumat, co se nachází dále, mnohdy i s představou, že se někde šprajcne nebo nebude moci se otočit zpět. Jsem zvědav, až se zde někdy vydám, jak toto tajemné místo bude vypadat [19] - [20]. Bude to něco jako menší vydání částečně zatopené štoly koksovny svaté Trojice [8] – [11] nebo třeba štola k Vývěru Říčky I [12], důvěrně známá znalcům Moravského krasu nedaleko takových jeskynních skvostů jako je obrovská portálová jeskyně „Pekárna“, nejblátivější jeskyně minimálně v „ochozské části“ – Malčina [14] – [15] dobře v terénu skryta kousek od „Švédova stolu“ nebo na jeho opačné straně jeskyně Netopýrka [12] - [13] s ne úplně lehce přístupným tokem Říčky spletitými chodbami, které mohou být i ve svých závěrečných vertikálách v některých okamžicích vcelku kluzké a „na morál“? Díky za lana se smyčkami, ale pro jistotu doporučuji dobrodruhům si vzít své lano vlastní. No nic, zpět od vzpomínek na „dobrodružné výpravy“ k podobně zajímavým a nevšedním, ale také mnohem bezpečnějším místům kolem kterých se probíhalo, aniž bych to, alespoň já, vůbec tušil.
U „Poutního kříže“ máme první zastávku a já zde dobíhám velice nečekaně na předních příčkách. Později tomu už tak ale nebude… :-) Jen na pár metrů odbočujeme po asfaltce doprava, ale po chvíli se zase vydáváme pokračováním polní a později lesní cesty. V levotočivé zatáčce míjíme po pravici malé jezírko, které je tak malé, že si ani „nezaslouží“ zaznamenání v mapě. Je to spíš jen taková malá tůňka. Chvíli běžíme rovně, abychom v ostřejší zatáčce doprava, která „vyhazuje“ zase změnili směr. Pokud bychom pokračovali rovně, tak bychom se během pár set metrů dostali ke křížové cestě (alespoň podle mapy by tomu tak mělo být - opět budu muset někdy příště prozkoumat). Netrvá to ani pár kroků a zase odbočujeme pro změnu doleva. Většina asi netuší, že se bude jednat o mírně překážkový úsek. Krásné zpestření. Zatímco do kopce mi to šlo, tak zde již ostatní čtou terén lépe, alespoň ti co nejsou krátkozrací. Ač mě pár lidí předběhne, tak se svou pozici snažím nedat až tak lehce a běžím mnohem rychleji, než bych běžel tudy sám.
Mělo se jednat jen o proběhnutí, ale závodnická duše se nemalou mírou hlásí o své slovo. Hlavně trapně nezakopnout o nějaký kořen nebo nevhodně nedoskočit do nějaké „škarpy“. Po vytknutém kotníku určitě netoužím. I tak to dále ženu, jako by se snad jednalo o nějaký velice významný závod. Adrenalin rychlého běhu v pestrém terénu, kdy nemám celou, ne příliš širokou, cestičku jen sám pro sebe po chvíli výrazně zpomalují padlé kmeny stromů. Jsem ve svém živlu, takováto překvapení se mi líbí – pokud zrovna nespěchám nebo již není příliš šero. Proběhnutí má mít celkem něco přes 10 kilometrů a já vím, že jsem POŘÁDNĚ „nasadil“. Svým způsobem bych už byl rád, kdybych viděl bunkry, cíl tohoto výběhu a nebo plánovanou/neplánovanou zastávku. Nemusím si to dlouho přát, po poslední, nejkrásnější prolézačce/obcházečce padlých stromů se již napojujeme na pevnější lesní a později spíš polní cestu a v dálce už vidím „čelo pelotonu“, které má pauzu. Někteří si na tomto krátkém úseku dávají svůj soukromý souboj s rychlostí do mírného stoupání a někteří i s okolními běžci.
Už před sebou, na druhé straně cesty vidím bunkr, ale zdá se mi, že JAROŠ to není. Jdu ho tedy prozkoumat, minimálně alespoň jeho okolí. Netrvá dlouho a už si zase vzpomínám. Jsem už jen kousek od hlavního bodu „mnohahlavé“ akce. Stojím u bunkru, který je na linii umístěn západněji a je sousedem prvně jmenovaného. Jmenuje se František. Nemohu se příliš kochat, protože jsem se dostal na mou nejběžnější pozici, tedy „na chvost“. Myslel jsem si, že jsem zde pobyl jen pár minut, ale vše vypadá jako bych už skutečně byl na úplném konci. Nemíním to tak dále nechat a necelých 800 metrů k JAROŠOVI pojímám jako „sprinterskou“ vsuvku. Minimálně se musím dostat před běžkyni se kterou jsem si už kdysi dávno sám pro sebe vyhlásil „nepsané soupeření“. Už máme za sebou všichni minimálně 7 kilometrů a jsme tedy patrně už všichni dobře „rozběháni“. Už se začíná výrazněji stmívat a tak si na pár stech metrech po hlavní silnici musím dávat více bacha, ale po odbočce doleva již mohu plně popustit uzdu své běžecké vášni. Netrvá to dlouho a opět předbíhám prvního, druhého, třetího… Následuje ostrá zatáčka doprava do menšího kopečku a zde se mi opět daří získat pár drahocenných pozic. Stoupání se zmírňuje, ale přichází „vyhazující“ odbočka doleva už jen pár desítek metrů před bunkrem Jaroš. Už se setmělo a tak je velice dobře, že osvětlen halogenem. Podobně jako v jiných závodech získávám vítězství nad běžkyní z Opavy v posledních metrech před cílovou rovinkou. Inu postupem času se naše farma zlepšuje a není dobré usnout na vavřínech… :-)
Přichází nečekané zpestření a tím je skutečná „žranice“. Zatím jsem nezažil mnoho jiných akci, kde by byly „nutné drobnosti“ dovedeny až k takové dokonalosti. Sám si už ani nevzpomenu, co vše jsme měli na výběr. Velice zábavný byl i pohled na běžce, který možná celou akci pojal spíš jako večeři a zvolil naprosto strategické místo, aby měl skoro všechno co nejblíž. Pro zásoby ale ani tahle příhoda neměla negativní vliv. Doplnění tekutin přišlo velice vhod a mlsání všeho možného i nemožného se mi také líbilo. Následovala prohlídka bunkru, kde se toho mnoho od mé poslední návštěvy před spousty let, tehdy ještě na kole, změnilo. Velice se rozrostla „radiosekce“, ale také se podařilo zprovoznit agregát, který dodával energii pro celou osádku. Když „najel“, tak to také všichni zcela jednoznačně poznali. Strojařská část mé duše tomu nemohla chybět a když jsem stál před strojem, tak to byl pořádný rambajs. Prohlídka bunkru by vydala na mnoho stránek textu, ale určitě bude pro každého lepší, když místo navštíví [17] – [18]. Ač jsem si myslel, že jsem bunkr jen proletěl, tak po návratu ven už byla černočerná tma. Svítil jen reflektor a „hvězdičky“ v údolí. Čelovky, co kdyby, se nyní více než sešly. Návštěva Jaroše byla pro mě velice hezkým zpestřením proběhnutí a také vzpomínkami na setkání před mnoha a mnoha lety, kdy jsem na kole odjížděl už také za spolehlivé tmy. A přitom jak tehdy, tak i nyní by šlo ještě spoustu věcí probrat. Nyní se skupina také rozbíhá, spíš pomaleji než rychleji a opět obsazuji své místo na konci. Přede mnou vidím dlouhou, pohybující se řádku světýlek mířících k centru Hlučína, přesněji k železniční stanici. Každý už asi tento úsek považuje jen za kousek (ve sktutečnosti tomu až tak není – jedná se o menší polovinu vzdálenosti) a tak po seběhnutí loukou, kde je třeba více dávat pozor již na lépe osvětlených cestičkách míří Darkovičkami (neptejte se mě kudy přesně - netuším) v mnohem větším tempu dále. V jednom těžko popsatelném místě přecházíme hlavní cestu na cyklostezku po které by se dalo běžet ještě rychleji, ale nejsem asi jediný komu už dochází síly. Taktéž není osvětlená a tak si každý asi podvědomě dává větší pozor na „neviditelné“ díry v asfaltu. Cesta se tady táhne, ač je mírně z kopce. Konečně už jsme na hranici Hlučína a město je již mnohem lépe osvětleno.
Nikdo jej nevyhlásil, ale i tak si asi většina dává NEPSANÝ ZÁVOD DO CÍLE, kterým je hlučínská železniční stanice. To se to běží, když člověk vidí pod nohy. Opět se najdeme takoví, že je nám chodník příliš úzký. Závod je závod… Jen matně tuším, že zhruba stejnými místy jsme vybíhali opačným směrem večer ještě za světla. Nechávám se tak unést atmosférou, že to netrvá dlouho a už jsme prakticky v cíli. Na nádraží vbíháme tak rychle, že zatáčku před podchodem, přístřeškem, tunelem nebo co to je, tak tak vybírám. Nečekaná cílová rovinka DOLŮ. Po prokličkování kolejemi, vydýchání se a počkání na poslední, se rozloučíme. Někteří odjíždí a mě čeká cesta k autobusovému nádraží, které se mi po chvíli daří i najít. Autobus 75 odjíždí za chvíli a tak ani nemusím dlouho čekat.
Nevšední čtvrteční akce se mi nadmíru líbila, stejně jako spousta dalších závodů pořádaných BK Ludgeřovice. Nejsem asi jediný, který netuší čím to je, že jejich akce mají takový „drajv“. A asi je to tak dobře.
DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:
[0] https://www.youtube.com/watch?v=k6vJW7saA7s … Bunkr run 2024.
[1] https://www.bkludgerovice.cz/o-nas/bunkr-run/
[2] https://www.bkludgerovice.cz/
[3] https://www.youtube.com/watch?v=qhKfgeiro2o … Zimní běh Hlučín 2024...
[4] https://www.youtube.com/watch?v=2W8qdGQxfdU
[5] https://www.youtube.com/watch?v=wubG2fAzulU … Celý závod „Zimní běh Hlučín 2024“.
[6] https://www.youtube.com/watch?v=hbbkJFqSHWQ … Ludgeřovický kros 2024.
[7] https://www.youtube.com/watch?v=jn52Xtv7ubk
[8] https://www.turistika.cz/mista/zanikajici-technicka-historie-ostravy-pozustatky-davneho-dolu-a-koksovny-trojice-lehky-uvod/detail … Zanikající historie Ostravy – koksovna sv. Trojice.
[10] https://www.youtube.com/watch?v=Zn3kS7k-0zg
[11] https://www.youtube.com/watch?v=0hbsx5w55PA
[12] https://www.youtube.com/watch?v=s0vwHksTRoY … Jeskyně Netopýrka, Ochozský kras.
[13] https://www.youtube.com/watch?v=FaIPR6LYXPs … Jeskyně Netopýrka, pod traverzou je asi 2,5 metru hluboká vertikála a úzká zalomená plazivka, kde je třeba si dobře promyslet způsob postupu níž (to šlo úplně lehce), ale hlavně návratu – to již taková sranda nebyla – o nohy se moc opřít nedalo, velmi svislé a mělké výstupky na stěnách strašně klouzaly, i když stěny byly zcela suché. Díky moc za smyčky starého lana, které sice vypadalo kdo ví jak, ale v tom okamžiku bylo zlaté. Jeskyňáři si zde dávají nepsanou „soutěž“ se vstupem do jeskyně, nabráním vzorku vody a návratem zpět za určitý čas… :-)
[14] https://www.youtube.com/watch?v=0wkpmRumCmU … Jeskyně Malčina.
[15] https://www.youtube.com/watch?v=QFdm2MpKDVg
[16] Ponorná Říčka a její přítoky – RNDr. Jan Himmel a spol, ČSS 6-11 Královopolská, 2013, 500 ks.
[17] https://www.bunkry.cz/muzeum/mo21 … Pevnost Jaroš.
[18] https://www.opevneni-slezska.cz/cs/detail/pechotni-srub-u-jarose-4
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
[19] https://www.youtube.com/watch?v=605ZtjgGzQs … Rothschildovy studny u Hlučína.
[20] https://www.youtube.com/watch?v=bOMlbMkx1R4 … Běžecko-turistická procházka k Rothschildovým studnám u Hlučína, cca 27 km, 4 hod 44 min.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Darkovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Bunkr run 2024.
