Burgundsko - diskuse

Region proslulého vína, šneků a bohaté historie. Ne nadarmo je mottem tohoto regionu "L´Art et le plaisir de vivre" - "Radost a umění žít". Burgundsko je kraj, kterým prošla francouzská historie. Bylo obýváno již před 90 000 lety. Sídlili zde Galové, kteří po sobě zanechali mnoho památek (Bibracte), stejně jako jejich soupeři Římané (Autun). Nejvíce stop však v burgundské krajině zanechalo umění románské, které se do plné krásy rozvilo v clunyjských a cisterciáckých klášterech. Burgundsko vděčí za své jméno kmenům germánských Burgundů, kteří založili v 5.století v jihovýchodní Galii svoji říši, jež se v 6.století stala součástí franské říše. Během 7.století se pak Burgundsko konstituovalo jeko jedno z jejích dílčích království. Ve středověku existovalo hrabství burgundské, vévodství burgundského a dolní a horní burgundské království, která se později sjednotila. První (v současnosti Franche-Comté) bylo říšským územím, druhé tvořené hrabstvími Mâcon, Chalon, Sens, Auxerre, Tonnerre, Nevers, Autun patřilo pod lenní svrchovanost francouzského království. Burgundské království se roku 1033 stalo součástí Svaté říše římské (též arelantské království). Na území několika desítek kilometrů čtverečních na jihozápadě francouzského Burgundska je zřejmě největší koncentrace románských kostelů na světě. Kdekoli jinde než v památkami přeplněné Francii by to byla velká atrakce pro turisty – místním to ale připadá docela běžné a cestovní kanceláře jezdí spíš na dostupnější a Paříži bližší místa. Burgundsko se zapsalo nesmazatelně do evropských dějin hlavně v době panování rodu Valois od přelomu 14. a 15. století, kdy se Dijon stal uznávaným centrem kultury i politiky. Burgundské vévodství tehdy sahalo daleko za hranice dnešní Francie a bylo významným konkurentem francouzských vládců. Málokdo však ví, že podobně důležité bylo také o půldruhého tisíciletí dříve, kdy zdejší území ovládaly galské kmeny a kdy tu sám Caesar musel svést nejeden velký boj. Významnou roli sehrál tento kout Burgundska i po vzniku ranně středověké Francie, kdy zde vzniklo několik nesmírně mocných center křesťanských církevních řádů. Benediktinské opatství Cluny bylo založeno již v roce 910. V dobách své největší slávy spadalo pod jeho správu téměř 1500 klášterů s více než 10 tisíci mnichy po celé západní a střední Evropě. Monumentální pětilodní bazilika z přelomu 11. a 12. století Saint Pierre-Paul byla až do dokončení svatopetrského kostela ve Vatikánu vůbec největší církevní stavbou křesťanského světa. Dnes z ní ale návštěvníci mnoho nezahlédnou, neboť byla v době Velké francouzské revoluce prakticky zcela zničena. Okolí bývalého církevního centra je doslova nabito dalšími raně středověkými skvosty. Kostely v Chapaize, Ozenay, Brancion, Uchizy či Vers jsou důkazem nejen ohromného majetku a moci církve, ale zároveň i umu jednotlivých stavitelů – kolik forem, variant a nápadů se může vtěsnat do tak strohého slohu, jakým byla románská architektura. Vrcholem všeho - alespoň podle mého mínění - je klášter svatého Philiberta v městečku Tournus. Je to jedna z nejstarších a nejvýznamnějších středověkých staveb v Burgundsku z 10. až 12. století ze světlerůžového kamene, který mu dává téměř nadpozemský nádech. Nádherná je i původní krypta z 10. století se sochou Notre Dame la Brune, křížová chodba a koneckonců i velmi citlivě zrekonstruované opevnění. Ve výčtu burgundských církevních památek nelze zapomenout na další z řady místních opatství, tentokrát pár desítek kilometrů na severozápad – Vézelay. Opevněné středověké městečko je korunováno velikou bazilikou, která je viditelná ze vzdálenosti mnoha kilometrů. Velký podíl na slávě Vézelay má kromě toho, že sloužilo jako důležité shromaždiště poutníků do Santiaga de Compostela, také skutečnost, že podle pověsti ochraňovalo ostatky Maří Magdaleny. Asi největší pozoruhodností, která je ještě dnes k vidění, je mistrovsky provedený tympanon znázorňující Krista žehnajícího apoštolům z dvacátých let 12. století. Dodnes zde také žije početná mnišská komunita, přestože větší část původního opatství již v průběhu minulých století bohužel podlehla zkáze.