Cáchy (německy Aachen)

Je to město v západní části Německa, blízko hranic s Holandskem i Belgií, které jsme navštívili při naší cestě do Skotska.

Město má bohatou historii, je úzce spjato s dějinami Evropy. Již staří Keltové a Římané zde severně od Alp objevili nejteplejší prameny (37 až 75°C) - dodnes jsou zde termální lázně.

V raném středověku zde byla královská falc - opevněné a hospodářsky soběstačné dočasné sídlo panovníka Svaté říše římské. Karel Veliký zde začal stavět svůj palác v r. 789 a po korunovaci v Římě v r. 800 zde zřídil své hlavní sídlo a postaral se tím i o rozvoj města. Až do r. 869 byl jeho palác významným evropským centrem moci. Byl 47,25 metrů dlouhý a 20,76 metrů široký a měl jedno podlaží. Palác postupně chátral - proto ve 13. století schválil městské radě císař Ludvík výstavbu nové budovy, která by měla dvojí funkci – sídlo městské civilní správy a současně by sloužila i pro oslavy největších slavností říše – pro korunovační hostiny.

Tak vlastně vznikla současná radnice – ke stavbě byly použity základy bývalého paláce i některé vnější zdi. Do původního paláce tak byly vestavěny tři patra. Severní fasáda byla bohatě vyzdobena asi 60 postavami, které byly částečně pozlacené. Stavba byla dokončena r. 1350. Vliv této stavby byl tak velký, že se stal vzorem pro mnoho vlámských Radnic, například v Antwerpách, Brugách a Gentu.

Požár města v r. 1656 zničil střechu Radnice i věže. Věže byly postaveny nové, vyšší, v barokním stylu, který byl tehdy nejmodernější. R. 1727 byla barokně upravena i fasáda, byla odstraněna figurální výzdoba a nahrazena štukovými prvky. Velký císařský sál v patře byl rozdělen na menší jednotlivé místnosti a používán pro nejrůznější účely.

Když se v roce 1840 stal Fridrich Vilém IV. pruským králem, rozhodl vrátit budově původní gotickou krásu i rozměry. Nechal postavit na jižní straně schodiště jako hlavní vstup do horního patra. Byla obnovena gotická okna. Po požáru v r. 1883 byly zničené barokní věže nahrazeny v novogotickém slohu. V roce 1901 byla vrácena i figurální výzdoba na průčelí a tím byla novogotická obnova Radnice dokončena.

Za války v letech 1943 - 44 byla Radnice těžce poškozena. Ihned po válce byla budova staticky zajištěna a začaly opravné a restaurátorské práce. V roce 1950 – při Vyhlášení první mezinárodní ceny Karla Velikého byl dočasně zpřístupněn obnovený korunovační sál. O rok později byla Radnice zcela opravena a městská rada i primátor se mohli vrátit do svého historického domu.

Některé místnosti v budově Radnice jsou nyní otevřeny veřejnosti. Ani my jsme si nenechali ujít tuto příležitost. Byli jsme tam v sobotu, na poslední prohlídku pouštěli v 17 hodin, v 18 hodin zavírali. Bohužel nevím, jak je to v ostatní dny. Vstupné jsme platili myslím 5 euro na osobu, ale stálo to za to. Mohli jsme si vypůjčit audio průvodce, ale s našimi znalostmi by nám to bohužel moc platné nebylo. Stačil nám prospekt s popisem a vyobrazením.

Ze vstupní haly v prvém patře je vlevo přístupný Sál radních, kde se tradičně schází městská rada a primátor, a to od r. 1349 až po současnost s několika přestávkami v letech 1943 – 1951, kdy byla Radnice opravována po válečném bombardování. Renesanční stropní malby z r. 1628 v prvé části zobrazující čtyři základní ctnosti: moudrost, spravedlnost, mírnost a statečnost. V zadní části jsou stropní nástěnné malby z roku 1730, znázorňují výjevy z antické říše bohů. Dřevěné obložení pochází z barokní rekonstrukce, která začala v roce 1727. V čele místnosti je portrét Karla Velikého z doby kolem roku 1600, na bočních stěnách portréty panovníků. Vedle dveří visí portréty císaře Napoleona I. a jeho manželky Josefiny.

Ze vstupní haly vpravo postupně projdete čtyřmi menšími místnostmi, kde je většinou barokní dřevěné obložení z doby okolo r. 1730. Místnosti jsou vyzdobeny velikými obrazy.

Červený sál – Sál míru – připomíná mírový kongres k ukončení války o rakouské dědictví, který se konal v Cáchách r. 1748. Jsou zde i čtyři portréty zúčastněných vyslanců. Ve středu místnosti je dotykový panel, kde se můžete dozvědět více o mírovém kongresu.

Mistrovská Kuchyně – jak název této místnosti naznačuje, je zde připomenut návrat k tradičnímu cechu soukeníku. Na videostěnách je možno pustit filmový záznam válkou zničeného města Cáchy v r. 1944. Krb z tepané mosazi z roku 1668 znázorňuje erb v té době úřadujícího starosty. Na litinové desce je Karel Veliký a kaple Panny Marie.

Soudní sál – místnost je jedním z nejkrásnějších příkladů barokním slohu. Ve středověku zde soukeníci museli předložit své výrobky ke kontrole řemeslnickým mistrům - výboru porotců, kteří schvalovali zboží pro vývoz. Tehdejší časy připomíná i portrét Karla Velikého. Zbývající portréty zobrazují zdejší starosty, kteří zasedali v této místnosti až do roku 1995. U okna jsou tři vitríny , kde si můžete podívat na historickou Zlatou knihu, řetěz úřadu starosty a historické občanské stříbro.

Bílý sál – v r. 1727, kdy Radnice dostala novou barokní fasádu se štukovými prvky, byla ručně modelovaná štuková výzdoba i v tomto sále. Do oka zde padne i šest portrétů významných osobností. Jsou to vyslanci míru v roce 1748. Nejznámější z nich je britský šlechtic - hrabě ze Sandwich (1718-1792), známý především tím, že po něm bylo pojmenováno rychlé občerstvení. Jeho portrét visí na jižní zdi vpravo.

Po prohlídce sálů v prvním patře jsme se vydali do druhého patra. Na schodišti je novogotický pískovcový portál, na dotykovém panelu se dozvíte podrobnosti o mezinárodní ceně Karla Velikého.

Po širokém schodišti jsme se dostali do Korunovační síně 45 metrů dlouhé a 18,5 metrů široké. Již při vstupu do síně jsme zůstali němě stát. Čtyři mohutné sloupy síň opticky rozdělují, strop je tvořen křížovými žebrovými klenbami. Celkovou nádheru ještě umocňují unikátní nástěnné malby. V době dokončení sálu r. 1349 to byl největší světský sál ve Svaté říši římské. Dříve se zde pořádali korunovační hostiny. Uspořádání sedadel sedmi kurfiřtů okolo trůnu je vyznačeno na dlažbě ve východní polovině sálu - jsou tam rytiny jejich erbů. Dnes se zde předávají mezinárodní ceny Karla Velikého.

V prosklenné vitrině jsou přesné kopie císařských korunovačních klenotů, které byly zhotoveny pro výstavu v roce 1915.

Korunovační síni vévodí bronzová socha Karla Velikého – původně byla umístěna na vrcholu kašny před Radnicí, kde je od roku 1969 replika. Karel Veliký je znázorněn v životní velikosti, v brnění, s královskou korunou, v ruce drží meč a říšské jablko. Socha je z r. 1620.

Ani se nám nechtělo pryč, je to skutečná nádhera. Ještě jsme v přízemí zašli na toalety a spěchali jsme na prohlídku dalších památek – hlavně Katedrály Panny Marie. Je to nejstarší památka města a nejvýznamnější církevní stavba v Německu. Jejím základem se stala osmiboká kaple Panny Marie (Oktogon), kterou zde založil r. 786 Karel Veliký. Románské klenby podepírají antické korintské sloupy. Původní kaple dává katedrále nezvyklý tvar, románské klenby jsou vykládané mozaikou, těžko říct, která část klenby je lépe zdobená.

Hlavní oltář katedrály je zlatý z r 1020. Zlatá je i kazatelna, tzv. Kazatelna císaře Jindřicha II. z r. 1014, je zdobena slonovou kostí. Ze svého původního místa v kapli byla přesunuta během gotických úprav.

Hlavní prostor je v patře obklopen ambitem – tam je i mramorový trůn. Roku 814 byl v kapli pohřben Karel Veliký.

Zde byli v letech 936 až 1531 korunováni na římské krále panovníci Svaté říše římské, dokonce mezi nimi i čeští králové Karel IV. a jeho syn Václav IV. Karel IV. si Cáchy tak oblíbil, že podle cášské kaple nechal postavit obdobný kostel v Praze na Novém Městě.

Až v v letech 1355 – 1414 byla kaple rozšiřována - byl vystavěn gotický chór, kde jsou nyní ve zlaté schránce uloženy ostatky Karla Velikého, a dvoupodlažní kaple Sv. Matěje, její přízemí slouží nyní jako sakristie.

O něco později (1455-1474) vznikla dvoupodlažní kaple Sv. Huberta. V patře je kaple Karla Velikého, v přízemí přístup pro vozíčkáře. Zhruba z té doby je i další dvoupodlažní kaple Sv. Mikuláše.

Dnešní barokní maďarská kaple - kaple poutníků je z roku 1767. Původní byla vybudována z prostředků krále Luise, krále maďarského a polského. Vysvěcena byla r. 1367. Nacházejí se zde sochy maďarských svatých.

Nejnovější (1954/55) je kaple Všech svatých, která je vlastně trezorem cášských biskupů.

Roku 1978 byla katedrála zařazena jako první stavba v Německu na seznam světového dědictví UNESCO. Má význam jako památník i pohřební místo Karla Velikého (814), ale i jako korunovační kostel německo - římských králů. Katedrála láká tisíce návštěvníků z celého světa. Je i důležitým místem pro poutníky. Každý sedmý rok již od středověku se konají poutě věřících.

Do katedrály je vstup volný, pokud jsme to dobře pochopily, je možný vstup i na věž , ale to je nutno si domluvit v nějaké kanceláři vně katedrály, pravděpodobně zakoupit vstupenky. Ale o to jsme se ani nepokoušeli.

Vedle katedrály je ještě městský farní kostel Sv. Floriána, který byl za války vybombardován, je opraven novogoticky, ale abych řekla, tento kostel nás nezaujal. Uvnitř je příliš moderní.

Mezi významné památky města patří i řada středověkých domů. Nejstarší je dům Löwenstein na náměstí Marktplatz naproti Radnici. Je přibližně stejně starý jako Radnice a jako jeden z mála gotických domů přestál velký požár města r. 1656. V rohovém výklenku pod stříškou stojí soška českého kněze sv.Jana Nepomuckého z roku 1747.

Na náměstí Fischmarkt se dochoval další z gotických domů - Grashaus. Původně to byla první Radnice města. Později sloužil jako soudní budova a vězení. V sedmi výklencích na budově stojí sochy představující šest kurfiřtů a Rudolfa I. Habsburského, stojícího uprostřed.

Město mělo původně dva okruhy hradeb s jedenácti mohutnými bránami. Dvě z nich se dochovaly. Brána Ponttorpatřila k vnitřním hradbám, je z druhé poloviny 13. stol. a stojí na konci ulice Pontstrasse. Druhá brána Marschiertor byla postavena v roce 1257, stojí na konci Franzstrasse a byla součástí vnějších hradeb na jihozápadě města.

Na náměstí Friedrich-Wilhelm-Platz se nachází jedna z typických staveb - kolonáda v klasicistiním stylu, postavená nad Císařským pramenem roku 1827. Z pramene vytéká sirnatá minerální voda o teplotě skoro 53°C.

Městské divadlo je z roku 1825. A na závěr jedna zajímavost - hudebním ředitelem v letech 1935-42 tady byl slavný dirigent Herbert von Karajan.

Zhruba během dvou hodin jsme zvládli si prohlédnout historické centrum a dvě největší památky. Nemohu tedy přímo říct, jak na mne město působilo. Ale to, co jsme viděli, to bylo nádherné a mohu každému doporučit, aby se v Cáchách zastavil, pokud se bude někde v okolí pohybovat a nebude zrovna pospíchat. Stojí to za to.