Cahors – katedrála sv. Štěpána I.; historie (histoire de la cathédrale Saint-Étienne)

Románsko-gotická katedrála sv. Štěpána, jejíž stavba byla zahájena již ve 12. století, rozhodně stojí za návštěvu. A nejen proto, že se jedná o jednu z největších francouzských kopulových sakrálních staveb, že je zde ukryta Kristova svatá relikvie nebo že v tomto případě před sebou máme významnou historickou památku, která byla na seznam chráněných francouzských pamětihodností zařazena již v roce 1862 a od roku 1998 je také zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako součást Svatojakubské poutní cesty.

A hned na úvod je potřeba zmínit jednu zajímavost. I když o mí existuje spousta informací a historici se víceméně shodují na jejích stavebních etapách, většinou se uvádí, že historie katedrály není až tak úplně známá. Její předchůdkyně byla údajně postavena už v II. polovině 3. nebo na počátku 5. století. V 6. století pak byla přestavěna, v 8. zničena a následně znovu vystavěna. Tzv. třetí katedrála pak částečně přežila až do současnosti.

Stavba dnešní katedrály s křížovou chodbou byla zahájena na počátku 12. století. Za její dokončení je považován rok 1140, což je datace vzniku severního portálu. Stavba však pokračovala i nadále a za ukončení první etapy budování katedrály je považován přelom 12. a 13. století, kdy svatostánek získal svou centrální kopuli s freskou Poslední večeře. Od poloviny 13. století se už katedrála dostavovala ve slohu gotickém. Došlo např. ke zvýšení a novému zaklenutí chóru, stavbě nových bočních kaplí i k dokončení západního průčelí. To už ovšem zasáhlo do I. desetiletí 14. století, stejně jako vznik sochařské výzdoby západního portálu. Křížová chodba byla přestavěna v posledním desetiletí 15. století.

Další úpravy probíhaly v katedrále během 17. i 18. století. Kopule tehdy získala balustrádu, přestavěn byl hlavní oltář i varhanní galerie. V roce 1738 byla instalována nová kazatelna a veškeré gotické nástěnné malby byly zabíleny vápnem. No a pak už přišla ke slovu francouzská revolice a vláda lůzy, což zapříčinilo, že katedrála rychle chátrala. S její rekonstrukci se započalo až v I. polovině 19. století a teprve v roce 1862 byl odkryt severní románský portál. A na konci 60. let 19. století byla restaurována a renovována apsida, krypta a gotické nástěnné malby. V polovině 20. století došlo na rekonstrukci západního průčelí, chóru a varhanní skříně. Poslední úpravou byla instalace moderních vitrážových oken Gérarda Collina-Thiébauta v roce 2013.

Zcela na závěr ještě zmínka o nejvýznamnějších částech i historii někdejšího kláštera, jehož byla katedrála sv. Štěpána součástí.

Vše začalo již na přelomu 11. a 12. století, kdy se vedle katedrály začal stavět klášterní komplex s domy kanovníků. Vznikl zde ambit i věž známá jako „kapitulní sýpka". Původní románský ambit byl později zbořen, aby ho nahradil ambit goticko-renesanční a stejně tak starou kapitulní síň nahradila koncem 15. století kaple sv. Gausberta (část budovy kapituly ze 13. století můžeme dodnes vidět mezi jižní galerií ambitu a ulicí sv. Jakuba). Ze dvou románských věží zůstala zachována část té jižní, zbytky druhé věže byly zbořeny v roce 1822.

Rekonstrukce kláštera byla zahájena v roce 1497 a skončila roklu 1504 (drobnější práce - např. dokončování sochařské výzdoby ambitu – však pokračovalo až do roku 1553). První patro ambitu ovšem nebylo nikdy dokončeno. Mnohé sochy sice později strhli protestanti, ale zajímavé skulptury zde můžeme obdivovat i v současnosti. Většina světských postav (pijáci, hudebníci nebo dva hádající se poutníci) jsou dnes sice kopiemi, ale krásnou a nevelkou Pannu Mafrii pod baldachýnem z mušlí ničitelé ušetřili. Zajímavým důkazem věčné fascinace architektů matematikou je fakt, že plocha vnitřního nádvoří přesně odpovídá ploše ambitu.

Vraťme se ovšem ke kapli Saint-Gau(s)bert s množstvím klenebních žeber propletených do svazků a krásnými zdobnými hlavicemi pilastrů. Kaple byla dokončena na konci 15. století a původně byla zasvěcena Duchu svatému. Klenbu kaple zdobí fresky ve stylu italské renesance, stěny malby z 15. století zobrazující Peklo a Poslední soud. Oltář pochází z roku 1733. V interiéru kaple se dnes nachází muzeum sakrálního umění, ve kterém můžeme vidět kněžské ornáty a portréty biskupů z Cahors.