Cahors - katedrála sv. Štěpána II.; popis (description de la cathédrale Saint-Étienne)

Jestliže první část vyprávění o svatoštěpánské katedrále ve francouzském městě Cahors byla zaměřena převážně na historii tohoto pozoruhodného románsko-gotického svatostánku, část druhá bude téměř výhradně popisem jeho nejzajímavějších částí.

V základě zde před sebou máme takřka strohý opevněný kostel téměř pevnostního typu. Tento dojem ještě umocňuje západní průčelí, které spíše připomíná středověký hrad se zvonicí orámovanou dvěma věžemi. Při vstupu do interiéru si jistě povšimnete absence transeptu. Zaujmou naopak výrazné kopule nebo využití starší románské stavby v severní části katedrály. Cenné jsou také náhrobky s ležícími sochami zesnulých (např. bl. Alain de Solminihac) a relikvie (čelenka z hlavy Krista).

Jedná se o obdélnou stavbu korunovanou kopulemi a zakončenou půlkruhovou apsidou. Obě kopule jsou byzantského typu, vejčité a dosahující průměru 16 m. Jejich vrchol se nachází ve výšce 32 m. Západní kopuli navíc zdobí malby ze 14. století, které zobrazují ukamenování sv. Štěpána a osm proroků. Další středověké malby pak najdeme na stěnách katedrály. Barevná apsida je spíše gotická, ovšem s románskými prvky (osm sloupků s vyřezávanými hlavicemi).

Samostatnou zmínku si jistě zaslouží klenutý severní portál pocházející z období po roce 1140, resp. jeho pozoruhodný tympanon v přechodném románsko-gotickém stylu. Na něm je zobrazeno Nanebevstoupení Krista a Život sv. Štěpána. Vidět zde můžeme Krista v mandorle, který pravou rukou žehná a v levé drží bibli. Postavu Krista doplňují andělé, jedenáct apoštolů (bez Jidáše) a Panna Marie. Vlevo je pak umístěna solitérní postava představující pravděpodobně sochaře, který se takto na svém díle podepsal. Po obou stranách andělů je vyprávěn příběh o mučednické smrti sv. Štěpána, patrona katedrály. Archivolta je zdobena postavami zobrazujícími boj mezi neřestmi a ctnostmi. Zajímavé jsou i vyřezávané oblouky a konzoly říms nebo fakt, že byl tento portál v roce 1732 zazděn, aby jej znovuobjevili až roku 1840. Románský jižní portál se naopak vyznačuje trojlaločným obloukem a pochází z období mezi lety 1130 a 1140. 

V katedrále se nachází min. 10 kaplí, připomeňme si tedy alespoň ty nejvýznamnější. Kaple Nejsvětějšího Spasitele v centru apsidy sice byla přestavěna v 19. století, ale je stále připomínkou románského chrámu, stejně jako kaple sv. Petra, zasvěcená současně bl. Alainu de Solminihac. Zde najdeme cenné relikvie. Další kaple je zasvěcena Panně Marii a říká se jí také Dlouhá. Sloužila původně jako biskupská hrobka a najdeme v ní např. výklenkové nástěnné malby (mj. Zvěstování Panně Marii, Narození Krista či Klanění pastýřů) nebo oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z let 1679 až 1681.

Kaple sv. Antonína pochází ze stejné doby jako klášterní ambit a pyšní se zejména bohatou výzdobou vstupního portálu. Bývalá kaple sv. Martina dnes slouží jako sakristie, ale jedná se o jednu z nejstarších kaplí katedrály. V letech 1328 až 1337 byla přestavěna a původně se právě zde ukládaly ty nejvzácnější předměty. Kaple sv. J.G. Perboyra z 13. století byla v minulosti zasvěcena sv. Blažejovi a sv. Kateřině i Zvěstování P.M. a je zde pohřben biskup Raymond de Cornil.

Máme-li zmínit alespoň některé nástěnné malby, musíme začít v nartexu u Prvotního hříchu a Vyhnání Adama s Evou z ráje. Příběhy z knihy Genesis jsou zde všechny a vznikly v letech 1316 až 1324. Vedle vítězného oblouku najdeme portréty sv. Urcisína a sv. Genulpha. Fresky v kopulích pocházejí ze stejného období jako ty v nartexu. Ve východní kopuli byly zobrazeni biskupové z Cahors, v té západní Kamenování sv. Štěpána (v medailonu) a kolem něj třináct středověkých postav (vojáci, šlechtici, rolníci, Saul a sv. Pavel se zdviženým mečem. Dále osm – 4,5 m vysokých - postav proroků šlapajících po příšerách symbolizujících neřesti odsuzované v jejich proroctvích. Z let 1316 až 1329 pocházejí také nástěnné malby v chóru. Zobrazují např. Kamenování a pohřeb sv. Štěpána, Klanění tří králů, Korunovaci Panny Marie nebo Mučednickou smrt sv. Valérie. Na konci 18. století byly zabíleny a v roce 1872 znovuobjeveny.

Původní vitrážová okna se, bohužel, nedochovala. Ta současná pocházejí z let 1872 až 1873 (sklářský mistr Joseph Villiet) a 2013 (malíř Gérard Collin-Thiébaut a sklářský mistr Pierre-Alain Parot). Tématika nejnovějších vitráží je zaměřena na čtyři evangelisty a při jejich výrobě byla použita technika tisku smaltu na sklo. Památkově chráněné katedrální varhany sestavil v letech 1712 až 1714 Francois Picard de Lespine. Restaurovány, upravovány a rozšiřovány byly v letech 1863, 1922, 1987 až 1990 a 2017 až 2019.