Carskoje Selo - Kateřinský palác, Jantarová komnata
Turistické cíle • Památky a muzea • Zámek
Slavná Jantarová komnata (Jantarnaja komnata), která zmizela během 2. světové války z Kateřinského paláce, je dodnes zahalena tajemstvím, předmětem mnoha spekulací a historek, napsáno o ní byla spousta článků.
V první polovině 18. století ji vytvořil na přání carevny Alžběty Bartolomeo Rastrelli. K výzdobě použil jantarové kameny ze starého Zimního paláce, které dostal roku 1717 car Petr I. od pruského krále Fridricha Viléma I. na důkaz spojenectví.
Během své existence se komnata několikrát opravovala. Oprava byla naplánovaná také na rok 1941. Panely byly zakonzervovány, polepeny papírem, gázou a vatou. Ale osud rozhodl jinak. Paláce se zmocnily německé jednotky, komnatu rozebrali, odvezli do Königsbergu a bedny s jantarem umístili v hradu. Tam byla Jantarová komnata vystavená. Koncem války při ústupu německých vojsk byla komnata opět naskládaná do krabic a už ji nikdo nikdy neviděl. Zmizela.
Podle některých verzí je někde v Německu, jiné ji hledají u nás jako součást štěchovického pokladu, také si ji mohl od Němců koupit nějaký bohatý Američan nebo jiný solventní sběratel, je možné, že se nachází na dně Baltského moře, že loď, která poklad převážela, se ve válečné vřavě potopila. Kdoví...
Koncem 70. let 20. století sovětská vláda rozhodla vytvořit Jantarovou komnatu znovu. Obnova, která nemá v historii restaurátorských prací obdoby, stála víc než 11 milionů dolarů. Rekonstrukce podle dobových fotografií se hradila ze sovětského, pak ruského rozpočtu. V době krize v 90. letech však práce postupovaly pomalu.
Roku 1999 projekt získal sponzora, kterým byl německý průmyslový gigant Ruhrgas. Poskytl 3,5 milionu dolarů.
Roku 2003 byla kopie Jantarové komnaty slavnostně otevřená a slavila se zároveň dvě výročí. 300 let od založení Petrohradu a 75 let trvání firmy Ruhrgas (to se slavilo roku 2001).
Jiná verze praví, že Jantarová komnata byla určená pro hrad v Königsbergu. Pruský král Fridrich I. ale zemřel před jejím dokončením a jeho nástupce vyměnil jantarové panely s Petrem I. za 50 urostlých vojáků. Bedny s rozloženou komnatou se potopily v lednu 1945 s parníkem Wilhelm Gustloff, na kterém bylo 7700 německých uprchlíků. Nikdo nepřežil.
Jantarová komnata může také dodnes ležet někde v tunelech pod bývalým hradem v Königsbergu - Kaliningradu. Nebo byla vyzvednutá z mořského dna a v Kateřinském paláci není kopie, ale originál.
V létě se tu prý návštěvníci strkají a perou. V říjnu byl naprostý klid. Vychutnala jsem si její krásu a všem tento unikátní zážitek vřele doporučuji!
Ve městě je rozsáhlý palácový a parkový komplex zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Od centra St. Petěrburgu je vzdáleno asi 25 km. Puškino se jmenuje na počest Alexandra Puškina, který zde v letech 1811-17 studoval na místním lyceu.
Palác založila roku 1717 Kateřina I. jako své letní sídlo. Na vnější výzdobě budovy bylo použito více než sto kilogramů ryzího zlata. Od roku 1905 se Alexandrovský palác stal trvalým domovem carské rodiny Mikuláše II. V roce 1918 byla celá rodina zavražděna, paláce zůstaly otevřené a část sbírek byla vyrabována. V době obléhání Leningradu došlo k totální devastaci. Němečtí tankisté si zde udělali kasárna. V paláci sídlilo gestapo, které zde mělo své vězení a mučírny. Přízemí paláce se změnilo v obří garáž a zámecký kostel na obchod s jízdními koly a motocykly.
Původní jantarovou komnatu získal roku 1716 car Petr Veliký jako dar od pruského krále Fridricha Viléma. Postupně byla dále upravována a renovována tak, že po dokončení zaujímala více než 55 metrů čtverečních a bylo na ni spotřebováno více než 6 tun jantaru. V létě 1942 byla Němci odvezena a již se nenašla. Dnes je instalována její replika, kterou poskytlo Německo. Paláce i parky jsou postupně znovu obnovovány