Černý Štolpich

Kdo má rád divoké horské potoky, pohled na dravou vodu v korytech doprovázenou typickým hukotem, rád se projde podél Černého Štolpichu v Jizerských horách.

Černý Štolpich, někdy zvaný také Velký Štolpich, pramení v nadmořské výšce 970 metrů na východním svahu Holubníku, jednoho z nejvyšších vrcholů Jizerských hor. Délka toku je 8,7 km, průměrný spád 73 promile a plocha povodí 20 km2.

Zpočátku nenápadný potůček posiluje dalšími bezejmennými přítoky, aby přibližně po kilometru a půl přitekl na hranu vodopádu Velký Štolpich. V průvodcích se dočtete, že pěkný pohled na největší vodopád Jizerských hor je z lávky nad ním. Doporučuji však sejít po červené značce dolů pod něj. Odtud si pohled na vodopád, který na 70 metrech padá v několika stupních celkem 36 metrů (měřeno od tůně nad lávkou), vychutnáte lépe. Hlavní stupeň měří 10 metrů, nejstrmější potom 5,2 metrů.

Zde u Velkého Štolpichu začíná nejkrásnější část toku. V úseku necelého kilometru a půl, od vodopádu k rozcestí Pod vodopády, potok ztrácí dvě stě výškových metrů. Dere se balvanitým korytem, roklí sevřenou Krásnou Máří a Ořešníkem. Tvoří ho další tři pojmenované vodopády, několik bezejmenných malých vodopádů, nesčetně kaskád a peřejí.

Třicet metrů pod dřevěnou lávkou u pomníčku Maiwaldova smrt, v levém (vzdálenějším) ramenu potoka, se nachází vodopád Skok. Jméno dostal zřejmě podle toho, že voda zde nepadá kaskádovitě, ale „skočí“ z výšky tří metrů.

Přibližně 200 metrů nad můstkem, u kterého se nachází kryté odpočívadlo a skála s pamětní deskou císařovny Alžběty, můžete zaznamenat Dvojitý vodopád. Je vysoký 4,5 metru. Jako nepravý vodopád je považován za jeden z nejhezčích.

Posledním na Černém Štolpichu je Hrazený vodopád, který můžete obdivovat přibližně 100 metrů pod výše uvedeným můstkem, odpočívadlem a pamětní deskou. Jeho výška se udává sedm metrů (někde jen 6 m). Více jsem o něm napsal v samostatném článku zde.

V úseku od Velkého Štolpichu po rozcestí Pod vodopády potok protéká NPR Jizerskohorské bučiny. Zatímco v jeho horní části je průměrný průtok 80 l za vteřinu, u zmíněného rozcestí činí díky přítokům již 100 l za vteřinu. V době, kdy jsme kolem potoka procházeli, nebylo příliš vody. Množství vody je proměnlivé. Největší je po velkých deštích a při Jarním tání. V zimě se na potoku tvoří ledopády.

Od rozcestí Pod vodopády potok Černý Štolpich pokračuje k obci Ferdinandov, kam dorazí po necelém kilometru a půl. Není již tak divoký, jeho sklon je menší. Potok proteče uvedenou obcí, aby se za ní spojil s Bílým Štolpichem a dal tak vzniknout Sloupskému potoku (od soutoku Černého a Bílého Štolpichu se potok jmenuje Sloupský).

Kolem Černého Štolpichu se můžete projít již nad vodopádem Velký Štolpich. Povede vás červená a žlutá značka od rozcestí U Tetřeví boudy. Od rozcestí nad Velkým Štolpichem lze sejít po červené značce pod vodopád nebo pokračovat po žlutě značené Štolpišské silnici. Z pod vodopádu můžete vystoupat zpět k rozcestí nebo pokračovat po neznačené stezce podél potoka. Na Štolpišskou silnici se v tom případě napojíte u pomníčku Maiwaldova smrt.

Po žluté značce sejdete od rozcestí nad Velkým Štolpichem kolem pomníčku Maiwaldova smrt až k rozcestí Pod vodopády, kde se přeorientujete na zelenou značku vedoucí do Ferdinandova.

Koryto Černého Štolpichu je balvanité, žulové. V některých místech je přístup k němu velice strmý, zvýšená opatrnost je proto namístě.

Pokud vás zajímá, proč v rokli mezi Krásnou Máří a Ořešníkem se tak často vyskytuje název Štolpich (Velký, Černý a Bílý Štolpich, Štolpišská silnice, Štolpišská stěna či věž), vězte, že je to z německého Stollen. V údolí se těžila železná ruda, razily se zde štoly. Například Černý Štolpich se dříve jmenoval Stollenbach.

Jestli vám Černý Štolpich učaruje, nebudete první. Německý hudební skladatel Carl Maria von Weber, když se léčil v nedalekých Lázních Libverda, údolí navštívil. Hukot padající a deroucí se vody ho inspiroval při psaní své slavné opery Čarostřelec. Rokle Černého Štolpichu se mu stala námětem pro Vlčí důl.