Česká Kanada - Skalní útvary poblíž Graselovy stezky

Jeden ze sedmi okruhů naučných stezek nesoucích jméno po slavném arcilotrovi prochází za Stálkovem okolo nejznámějších skalních útvarů. Chodník nás nejprve přivede ke „Graselově trojmužné předovce“, o něco dál míjí „Graselovu sluj“, vyšplhá se k Schillerovu kameni a na závěr zamíří ke „Graselově koupelně“, jíž je přírodní vana vyhloubená do žulového skaliska a naplněná dešťovou vodou.

Na dohled od stezky se ale vyskytuje množství dalších zajímavých vzorků neživé přírody v podobě bizarních skalek a balvanů. Některé se dosud skrývají v lesním porostu, jiné byly nedávno odkryty těžbou stromů napadených kůrovcem.

Je dost možné, že i tahle turistům neznámá zákoutí vůdce loupežné bandy všechna dost dobře znal, neboť se zde - buď sám anebo se svými druhy - před zástupci spravedlnosti skrýval.

 

Tento neblaze proslulý lupič a vrah, díky němuž byl český jazyk obohacen o hanlivý výraz „grázl“, se vlastním jménem jmenoval Johan Georg Grasel. Narodil se roku 1790 v Nových Syrovicích matce, jež bývala žebračkou a otci vykonávajícím opovrhovanou práci rasa. Tatík spolu s dalšími komplici zvyšoval rodině životní úroveň krádežemi. Což mladý Johan záhy zdárně občíhl (však prý jablko nepadá daleko od stromu), takže už ve věku devíti let byl do šatlavy zavřen za krádež.

V patnácti letech svou činnost rozšířil o loupeže a o něco později se stal vůdcem celé loupeživé bandy.

Spolu se svými druhy si většinou vytipovali nějaký dům, pod rouškou tmy se do něj vloupali a surovým bitím se majitele snažili přimět k tomu, aby jim prozradili, kde ukrývají cennosti. Namísto nich se ale často museli spokojit jen s ukořistěným prostěradlem či cíchou. A také se stávalo, že jimi týrané oběti na následky týrání umřely anebo byly přímo umláceny k smrti.

 

Akční rádius bandy byl zaměřen na české i rakouské příhraničí a brzy jim tu začala hořet půda pod nohama. V roce 1813 – aby unikl pronásledování, se Johann Grasel nechal naverbovat do vojska, ale už po půldruhém měsíci dezertoval. Poté se znovu spojil se svými druhy a pokračoval ve své - bohu velmi nelibé, činnosti. V roce 1814 se stalo, že byli ve Slavonicích zaskočeni policejními orgány. Většina jeho druhů byla pochytána, jenom jemu samotnému se podařilo uprchnout a poté se skrýval v lesích u Stálkova. Nakonec byl Grasel polapen do pečlivě nastražené pasti v rakouském hostinci v Mortersdorfu. Dlouho pak trvalo, než se prošetřilo všech 205 zločinů, z nichž byl obviněn (figurovalo v nich i několik vražd) a v roce 1818 byl jako sedmadvacetiletý odsouzen k trestu smrti a veřejně oběšen.

 

Je zajímavé, že zatímco v Čechách a na Moravě se jeho osoba stala synonymem pro zvláště odpudivého vyvrhele, u našich přeshraničních sousedů je oslavován jako hrdina a báje jej vyzdvihují bezmála na úroveň jakéhosi rakouského Jánošíka!

Zároveň se dost málo ví, že měl tento lump vážnou známost – Rosalii Eisner ze Stalek, z níž zplodil syna…

 

Ale vraťme se zpět na nám již známou „Stálkovskou stezku“ ke hříbovitému skalnímu útvaru Graselova trojmužná předovka. Není v tomto místě sirotkem. Na východ od něj se vypíná svah řídce prorostlý převážně borovým lesem a s bohatým podrostem borůvčí. Jeho skalnaté témě od severu lemuje pás nízkých, asi 5 m vysokých členitých žulových stěn a na jejich konci se pod stromy ležérně rozvaluje i několik impozantních balvanů. Shora vede k „Předovce“ dobře zřetelná pěšina a v půli svahu narazíme ještě na skalku s výrazným „čumákem“ – převisem.

 

Další skalky a balvany jsou vidět vlevo ve hvozdu za Schillerovým kamenem, ale to nejzajímavější přijde až na konec.

 

Za rozcestím několika bývalých lesních cest se opět nalevo od Graselovy stezky rozkládá velikánská novodobá paseka, lemovaná rovněž vyrubaným svahem a holým hřebenem. Ze svahu vystupují zajímavé balvany, ale tím nejunikátnějším přírodním výtvorem je skalka vypínající se z temene odlesněného vrchu.

Na první pohled z dálky připomíná naprosto identického dvojníka známé Ďáblovy prdele, ale tato „megazadnice“ je mnohem větší! Při pohledu zblízka už má skála poněkud jiný tvar. Ta puklina dělící jej na dvě půlky totiž skálou probíhá sešikma a je jednou částí opřena o nízkou skalku, díky čemuž zde uvidíme i dvě nepravá skalní okna.

Z temene skály se otvírá poněkud rozporuplný výhled na okolní plochou vrchovinu. Prve byla celá pokryta hvozdem, ale ten byl postižen kůrovcovou kalamitou a dnes tu jsou bohužel k vidění i ty nevábné rozsáhlé holiny.

 

Závěrem bych se chtěl omluvit čtenářům, pro které je snad slovo „prdel“ výrazem příliš vulgárním... ale na druhé straně jakápak omluva: máme ji přece (ať už lidé anebo zvířata) všichni, a kdybyste mohli slyšet, jak u nás ve Zlíně v MHD mezi sebou hovoří děti ze ZŠ, zjistili byste, že je asi ta prdel slůvkem zdaleka nejslušnějším...