Český Rudolec – sv. Jan Nepomucký

Byť je hlavní dominantou obce poněkud zanedbaný zámek, o dřívější bohatosti sídla vypovídají i drobnější památky. Jednou z nich je i sousoší sv. Jana Nepomuckého nedaleko centra obce.

Podle zápisu v památkovém katalogu je dílo příkladem vysoké úrovně sochařské práce na jihozápadní Moravě v barokní době. Ano, ač Český(!) Rudolec dnes patří do okresu Jindřichův Hradec a tím do Jižních Čech, historicky je to Morava, nicméně dodejme, že historický zemská hranice už tak daleko není.

Ale zpět k samotné soše. Její vznik je datován letopočtem 1736. Podstavec je lichoběžníkový s volutami. Čelní kartuš obsahuje nápis:

SANCTO IOANNI NEPOMVCENO

PAVPERTATIS REFVGIO

ORBIS GAVDIO ET PATRONO

EX ASSE OFFERT / ET SE GRATI? GENVFLEXA

SVBSTERNIT / RVDOLECENSIVM IGNITA PIETAS

Nad profilovanou římsou pokračuje podstavec s nápisem:

S.IOANNESE XAVDI TIBI PIES VBSTRATOS

ET SVSCIEPE COR NOSTRVM

Samotný sv. Jan Nepomucký je zobrazen víceméně tradičně v kněžském rouchu, v levé ruce drží zlacený kříž, nad hlavou mu svítí svatozář pěti hvězd.

Pravou rukou se dotýká postavy klečícího poutníka, na kterého se zároveň světec dívá. Jako poutníka ho hodnotí v památkovém katalogu. Při bližším ohledání spíš můžeme říci, že jde o nějakého prosebníka. Podle všeho je to válečný (nebo jiný) invalida. Místo pravé nohy má dřevěnou protézu. Takže spíše jde o nuzáka, který u svatého hledá ochranu nebo přímluvu. Takoví invalidé neměli v žádné době příliš radostný úděl. Pokud šlo o válečné invalidy, museli se v podstatě věnovat žebrotě, na nějakou výsluhu nebo rentu tenkrát ještě mohli zapomenout (neměli-li zastání v nějakém osvíceném magnátovi). Na nějaký drobný příspěvek na živobytí mohl takový vysloužilec pomyslet až po tereziánských a josefínských reformách, kdy se tradiční způsob financování armády přesunul od jednotlivé šlechty pod erár, kde už se pomalu ve státní pokladně na tyto účely začalo myslet.

Celé sousoší ještě doplňuje klekátko asi 1,5 m před výjevem.