Loading...
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Most
Při cestě z Bunče na rozhledu Brdo bude nejeden poutník překvapen pohledem na podivnou betonovou stavbu, nacházející se přibližně po 1.5 km chůze mezi stromy vlevo u cesty. Mohutné betonové pilíře navodí myšlenku jakéhosi nedokončeného vodojemu, ale při bedlivějším průzkumu zjistíme, že takto by stavba na jímání pitné vody rozhodně nevypadala. Propust mezi stěnami z velmi kvalitního betonu napovídá, že by se mohlo jednat o nějaký nedostavěný most. Ale co ten by - proboha - na vrcholovém hřebeni Chřibů dělal?? No a vidíte - pozůstatky mostu to skutečně jsou, dokonce ještě z období první republiky! Tehdejší velmi protáhlá podoba československého území, do něhož spadala i Zakarpatská Ukrajina, v myslích politiků a ekonomů nastartovala představu stavby dálnice, která by celou republiku protnula od záapdu až na východ. Pro nedostatek financí se se stavbou otálelo až do roku 1937, kdy přišel podnikatel Jan Antonín Baťa s novou vizí. A také s lákavou představou, jak zaměstnat tehdejší nezaměstnané. Tento plán byl nakonec schválen, ale začal se ralizovat až po Mnichovu v roce 1939. Velké proměny čekal i vrcholový hřeben Chřibů, jež měla budoucí dálnice rozdělit na dvě samostatné části. Že se tak nakonec nestalo, tak za to mohou - ( i když to možná zní poněkud divně) - zdejší nádherné bučiny vděčit vzniku protektorátu (Němci sice ve stavbě dálnice pokračovali, ale potom se začalo nedostávat stavebního materiálu - např.cementu) a také "Vítěznému únoru" v roce 1948, který plány na dostavbu smetl ze stolu. Jen díky nim se krása lesnatého hlavního hřebene dosud zachovala a ta torza bývalých propustí pro zvěř a ruiny tzv.Zeleného mostu se stala technickými památkami. A také připomínkou jednoho megalomanského plánu, který se - naštěstí pro toto překrásné pohoříčko - nikdy nedotáhl až do konce...