Chrudim – morový sloup Proměnění Páně s Pannou Marií a kašnou

Chrudimský barokní morový sloup Proměnění Páně s kašnou je nejen výraznou dominantou Resselova náměstí, ale i jednou z nejkrásnějších a nejcennějších památek tohoto půvabného historického východočeského města. Sloup byl dokončen v roce 1732 (základní kámen zde položili o 13 let dříve) a ve své podobě spojuje centrální výjev Proměnění Páně s mariánským poděkováním za ukončení poslední morové epidemie v Čechách, která se v roce 1713 – lehce paradoxně – Chrudimi v podstatě zcela vyhnula. Zajímavé je, že sloup stojí na místě, kdy prý byli upáleni husitští bojovníci i místní dominikáni.

Vznik podoby sloupu je téměř námětem na filmový scénář … a krátkometrážní film Kamenný příběh na toto téma také skutečně existuje. Sloup měl původně postavit méně známý pražský sochař italského původu Giovanni Batista Bulla a návrhových modelů vzniklo několik, ale vše bylo nakonec jinak. Modely prý měl posoudit sám velký Jan Blažej Santini – Aichel a ten je odsoudil k zániku a vytvořil model vlastní (možná – nebo spíše téměř jistě - se ale jedná o legendu a architektonický návrh je dílem Jiřího Quadroniho). Celou stavbu pak financovalo nejen město Chrudim, ale i okolní šlechta (Kustošové ze Zubřího a Lipky, hrabě Caretto-Milesimo, kterému patřily Lichnice, Ronov a Moravany, hrabě Kolovrat z Chroustovic a hrabě Valdštějn z Medlešic).

Samotný pískovcový sloup pak v letech 1724 až 1732 vytvořil početný tým sochařů. Kromě zmíněného G.B. Bully, který zřejmě vytvořil sochu Vincence Ferrerského (s učedníkem), to byli zejména místní mistr Jan Pavel Čechbauer (Archanděl Michael stojící na poraženém ďáblovi a pozlacená Panna Marie) a Ignác Rohrbach (sv. Jan Nepomucký s krucifixem v náručí a Ježíš Kristus, možná však i šípy probodaný sv. Šebestián, již zmíněný sv. Michael a sv. Kateřina Alexandrijská s knihou a mečem). Kromě uvedených světců zde ještě najdeme sv. Dominika a sv. Aloise Gonzagu (s knihou). Ve vyšší části to jsou sv. František z Pauly (s lebkou), sv. Juda Tadeáš, sv. Antonín z Padovy (s Ježíškem) a sv. František z Assisi (s krucifixem).

Centrální výjev Proměnění Páně obsahuje početný soubor postav. Můžeme zde vidět sv. Petra, sv. Jakuba i sv. Jana Evangelistu, starozákonní proroky Mojžíše a Eliáše a pochopitelně také Ježíše Krista (tato část je nazývána zemská sféra pylonu). K němu sestupuje Duch svatý v podobě holubice. Vrchol sloupu tvoří oblačný pylon s Bohem Otcem s trojúhelníkovou svatozáří. Bůh – doprovázený putti – drží v jedné ruce zeměkouli a druhou ukazuje na Krista Salvátora u paty pylonu. Ke zlacení soch Nejsvětější Trojice a Immaculaty, která je – stejně jako další „spodní“ sochy – umístěná v nice, došlo až v roce 1798, tedy v rámci oslav 50. výročí obrazu sv. Salvátora.

V rámci korektnosti bychom měli také dodat, že kromě Čechpauera a jeho kladského pomocníka Rohrbacha, který si později vzal vdovu po svém mistrovi, se na sochařské výzdobě sloupu podíleli i další místní kameníci z Čechpauerovy dílny, zejména Václav Frank a Augustin Petr.

A k sochám na sloupu ještě jedna zajímavost: Podle některých odborníků je docela možné, že sochu Panny Marie, odkazující k mariánské tradici těchto sloupů, zhotovil slavný barokní sochař Jiří František Pacák (ten se však zřejmě podílel maximálně na závěrečném štafírování – tedy zdobení). V každém případě je ale tento sloup dílem vynikající kvality, vysoce překračující rámec regionálního významu.

Pískovcová kašna, která sloup obklopuje, je podstatně mladší. Byla vybudovaná v letech 1842 až 1843, tedy až poté, co na náměstí byly zrušeny obě další kašny. Bývá označována jako kašna Svatováclavská a tvoří ji tři bazény s konvexně vydutým parapetem, pilířky a chrliči v podobě lvích hlav. Na roubení kašny jsou umístěny sochy mladých cherubínů s rohy hojnosti a kamenné vázy a v kvadrantu pod sochou Matky boží se nachází oltář Neposkvrněného početí Panny Marie, na kterém bývaly při výjimečných příležitostech slouženy bohoslužby, a – nad oltářní mensou - znak Svaté říše římské s českým lvem držícím písmeno C (Carolus VI.). Před oltářem a sochou Immaculaty je umístěna kamenná balustráda s kovanou mřížovou vstupní brankou. Kašnu postavili František Zábranský a Jan Máj podle projektu inženýra Jahna. V roce 1940 byla kašna zrestaurována a tehdy také byly pokáceny lípy, které původně sloup obklopovaly.

Vzhledem k tomu, že je toto monumentální barokní sousoší, často porovnávané s podobnou památkou ve Vídni, nejen dominantou hlavního chrudimského náměstí, ale hlavně dílem vynikající slohové úrovně, nikoho jistě nepřekvapí, že byl sloup Transfiuratio Domini právem zařazen na seznam našich chráněných kulturních památek hned v květnu roku 1958. Od listopadu 1990 je také součástí městské památkové zóny. Právní ochrana se dotýká celého sloupu, jehož vznik je spojován se zdejším salvátorským kultem a slavnými poutěmi, tedy i podesty se schodištěm a mladší kašny.

Zcela na závěr ještě jedna poznámka: v době, kdy byl tento sloup stavěn, se Chrudim stala nejvýznamnějším uměleckým centrem východních Čech.