Loading...
Mezi paneláky a ostatní „moderní“ výstavbou Kateřinského předměstí, kudy prochází od vlakového nádraží do centra města modrá turistická značka, působí jak pěst na oko anebo spíš jako zjevení. Ale upozorňuji, že moc Krásné zjevení.
Pohled na starobylý kamenný přelud vrhne moji mysl o řadu století zpět a já se zamyslím, zdali býval kostel tak hezký už v době svého založení. Ale nejspíš ne, gotický sloh později vystřídala renesance a i ta mu vtiskla své charakteristické znaky. Naštěstí to spolu vše navzájem ladí a detailů si člověk všimne jen při zevrubné prohlídce. Kostelu vévodí čtyřhranná věž se zvonovým patrem s podsebitím umístěným na krákorcích a její štíhlá a vysoká helmice píchá svým nejvyšším hrotem až do samého nebeského ažura. Ale chrámové trojlodí a nižší presbytář má kupodivu zastřešení takové jakési až moc obyčejné...
„A co se divíte?“ vypískne na mne omšelý kámen vystupující ze zdiva. „Vždyť ty Krásné střechy a navíc stanové tady až do roku 1850 byly! Jenže ohromný požár, který tehdy zachvátil celé předměstí zle poničil i nás. Téměř padesát let trvaly opravy a loď už byla přikryta jen střechou valbovou...“
„A jak to, prosím, vypadá uvnitř? Je totiž zavřeno a já se tam nedostanu.“
„Tak to máte čeho litovat, protože vybavení interiérů je přehlídkou slohů od patnáctého až do devatenáctého století... ale nejcennější jsou původní křížové klenby a podpory s figurálními hlavicemi. A to víte, že pod nimi kázával a sloužil mše svaté podobojí i slavný kališník Prokop, ctitel Rokycan a veliký odpůrce Jednoty bratrské?“ pochlubil se starobylý šutr.
„Ano, vím. Někde jsem to četl na netu. Ale nyní už se musím rozloučit, neboť se mi žena někam zaběhla. Bylo mi ctí...“