Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Lázně I, kterým dle mého názoru sluší více původní název Císařské lázně, se nachází na Mariánskolázeňské ulici v blízkosti Grandhotelu Pupp. Císařské lázně byly v době svého vzniku největším, architektonicky a umělecky nejbohatěji vybaveným lázeňským domem Karlových Varů. Dějiny tohoto objektu sahají do listopadu roku 1890, kdy je napsala poslední velká povodeň, která Karlovy Vary postihla. Nikdo už ji nečekal, jelikož řeka Teplá byla zregulována. Ale množství vody, které se prohnalo korytem, zničilo, co mohlo. I budovu pivovaru. Doba to byla jiná a světovost lázní si žádala své. S obnovou pivovaru na tomto místě se již nepočítalo. Město objekt v roce 1892 odkoupilo, pozůstatky pivovaru rozebralo a následujícího roku se začala psát historie Císařských lázní. Jejich vznik je spojen s datem 3. prosince 1892, kdy o výstavbě rozhodla městská rada. Vypracování projektu bylo zadáno v Karlových Varech již osvědčeným vídeňských architektům Ferdinandu Fellnerovi a Hermannu Helmerovi. Kromě Císařských lázní jsou podepsání pod stavbou více než dvaceti významných budov či kolonád ve městě (divadlo, Goethova rozhledna, kolonáda Sadová, Tržní či litinová Vřídelní). 28. dubna 1893 byla schválena dokumentace a rozpočet.
Na půdorysu ve tvaru písmena „U“ (nebo možná podkovy) a ploše 2800 metrů čtverečných navrhli stavbu vídeňští architekti Fellnerr a Helmer v duchu neorenesance s prvky antické architektury. Původní rozpočet ve výši 750 tisíc zlatých, který odsouhlasila městská rada, však během stavby přesáhl částku jednoho miliónu. Stavba probíhala pod vedením stavebníka A. Bečváře a její hrubá část, započatá v červnu roku 1893, byla uskutečněná během pouhého roku. Dne 5. května 1895 byla budova Císařských lázní slavnostně otevřena.
Objekt byl sice vybaven přemírou umělecko-historických skvostů, jeho hlavním účelem ale bylo poskytování lázeňských služeb. Císařských lázní patřily k nejmodernějším i nejluxusnějším zařízením své doby nejenom v Karlových Varech. Lázeňští hosté v nich našli nečekaný komfort i moderní technické vybavení, které mnozí ani neznali. Přímo do reprezentativního vestibulu bylo možné vjíždět kočáry. Kdo nechtěl stoupat do patra po monumentálním schodišti, mohl použít hydraulický prosklený výtah. Pro lázeňské hosty zde bylo vybudováno 120 vykachlíkovaných koupelen. Každá byla vybavena odpočívárnou a dvěma vanami, jednou pro balneoprocedury s minerální vodou a druhou pro slatinné koupele, dále sprchou, umyvadlem, záchodem, převlékárnou, parním vytápěním, větracím zařízením, elektrickým osvětlením, ohřevem lázeňského prádla a elektrickými hodinami. Pro návštěvníky zde byly připraveny masáže, parní i horkovzdušné lázně, procedury se studenou vodou, sedací lázeň, proudící lázně na nohy, elektroléčba a další dnes již běžné věci.
Již vlastní příchod k budově lázní a pohled na ni byl svým způsobem lékem na duši. Nad hlavním vstupem do objektu se v průčelí nachází znak Karlových Varů (dvouocasý lev na třech vlnkách (řeka Ohře, Teplá, Vřídlo). O figurální výzdobu fasády z umělého kamene i terakoty se postaral především sochař a štukatér Karel Watzek. Na průčelí budovy lze najít nápisové desky se jmény nejzasloužilejších karlovarských lékařů (Becher, Meinl, Hochberg, Hlavaczek). Hlavní vchod do budovy byl ještě následně (v roce 1908) doplněn dvěma dechberoucími monumentálními alegorickými plastikami. Sochař Karel Wilfert mladší z Chebu pojal „Léčivou sílu“ jako hodnou ženu podávající nemocným lék a „Prasílu“ zobrazil jako zachmuřeného svalovce zvedající kámen.
Kdo si výše uvedené čte a objekt neviděl, patrně si myslí, že při návštěvě bude na vážkách, zda více obdivovat stavebně architektonické řešení nebo její štukovou, malířskou či sochařskou výzdobu. Skutečnost je však jiná. Po roce 1918, po pádu rakousko-uherské monarchie byly všechny lázeňské budovy ve městě očíslovány a Císařské lázně obdržely označení „Lázně I“. To ale žádnou pohromu nezpůsobilo a lázeňské zařízení fungovalo dál. Následovala rozsáhlá stavební adaptace provedená pod vedením architekta Leo Šimona v letech 1947 - 1955. Přibližně od této doby sloužil Zanderův sál jako kulturně společenské prostory pro lázeňské hosty. Ty roku 1988 vystřídalo kasino, které zde provozovala česko-rakouská společnost.
Smutná historie lázní se začala psát po revoluci. V roce 1992 pronajalo město Karlovy Vary objekt izraelskému podnikateli, který ho chtěl přestavět na luxusní hotel. Následovalo vyklizení budovy včetně některých bouracích prací a demontáží van i balneologického zařízení. K realizaci naštěstí nedošlo. Další obdobný pokus byl učiněn v roce 1994. Tentokrát se jednalo o belgickou firmu, která přislíbila jejich komplexní renovaci. Ta však později od smlouvy ustoupila a následně byla budova zase převedena pod správu města Karlovy Vary. Ještě v roce 1994 byl vypracován stavebně historický průzkum objektu bývalých Císařských lázní, který toho ale moc nevyřešil. Nastala doba temna kdysi luxusních lázní, která trvá již dvě desítky let. Opuštěnému objektu chyběla údržba, postupně chátral a do jeho oprav moc peněz nešlo. Převážil bohužel argument, že investovat do tohoto objektu je nerentabilní. V roce 2008 převedlo město Císařské lázně bezplatně na Karlovarský kraj.
Je pravda, že město Karlovy Vary i Krajský úřad Karlovarského kraje zpracovávají různé investiční plány a hledají finanční prostředky, ale vdechnout nový život skomírající budově se jim jaksi nedaří. Jedna z úvah se týkala například vytvoření moderního víceúčelového společenského, informačního a kulturního centra. Kraj spolu s městem také založili společnost Císařské lázně za účelem získání finančních prostředků na celkovou rekonstrukci historického objektu. Ale papírování a utrácení peněz za studie, projekty a zakládání společností nic neřeší. Odhadované náklady na revitalizaci budovy ve výši cca 800 milionů korun se nepodařilo sehnat. Dne 3. května 1958 byl objekt Císařský lázní zapsán v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 17027/4-880. O více jak padesát let později (8. února 2010) schválila vláda ČR udělení prestižního statutu NKP 38 vybraným objektům v naší republice. Pro své historické a umělecké kvality byl mezi ně zařazen také objekt Císařských lázní, ale poznat to zatím není.
Reprezentativní budova je využívána jen výjimečně, především v rámci různých společenských akcí. Například během Mezinárodního filmového festivalu se zde promítaly filmy, pořádaly koncerty či hostiny. Já jsem nedávno využil možnosti navštívit tento objekt a prohlédnout si část zpřístupněného interiéru, který je bohatě vyzdoben sochařským, malířským, řezbářským či kovoliteckým uměním. Vcházím mohutným průčelím skrz otočné dveře do prostorného vestibulu s iónskými sloupy a na vysokém stropě mne zaujal ve štuku pojatý městský znak.
Za dalšími dveřmi pokračuji širokým dvouproudým schodištěm. Stěny zdobí dvě rozměrné malby na téma legendárního objevení pramenů a jejich tajemství od pražského akademického malíře A. Jakesche z roku 1898. Komu by mezi význačnými karlovarskými lékaři na fasádě objektu chyběl proslulý lékař Jeana de Carro, najde jeho kamennou bustu na odpočívadle hlavního schodiště.
Přicházím do prvního patra, kde je umístěn ústřední tzv. Zanderův sál, vybudovaný v klasickém antickém provedení a dřevem honosně obložený. Stěny Zanderova sálu jsou bohatě vyzdobeny olejovými malbami se sportovními tématy z antického světa od vídeňského autora E. Lebiedského. Dále je zde možné spatřit městský znak nebo nad vstupními dveřmi bustu dr.Zandera. Připomíná švédského lékaře působícího v Karlových Varech, podle jehož vypracované metody probíhala v tomto sále módní léčba tělocvikem na mechanických cvičebních nářadích a zařízeních. Jednalo se patrně o první karlovarské fitness centrum.
Dále je možné si v přízemí objektu prohlédnout tzv. Císařskou koupelnu (Císařskou lázeň). Ta byla v době svého vzniku izolována od ostatních koupelen, jelikož byla určena pro významné hosty. Karlovy Vary se nacházely na území monarchie, a tudíž se počítalo s případnou návštěvou císaře. František Josef I. sice město i budovu navštívil v roce 1904, ale v koupelně lázeň neokusil, alespoň to není doloženo. Zvládli to však v době následující za něho jiní lidé. Například vítězové karlovarských etap cyklistického Závodu míru, filmové hvězdy i další umělci, političtí prominenti či bohatí lidé. Ti všichni si mohli při koupeli prohlížet exkluzivní vybavení, obložení nebo zajímavě secesně malovaná okna.
Exteriér objektu i vnitřní prostory jsou tvořeny stovkami maličkostí, které jsou složeny v jeden dokonalý celek. Člověk si při návštěvě určitě položí otázku, kolik práce, úsilí a peněz muselo být tenkrát vynaloženo. Byla to však doba zlatého věku Karlových Varů a na rozdíl ode dneška převažovaly ve městě věci a skutky rozumné (i když možná na ty špatné se časem zapomnělo). Osudy budovy, tak charakteristické pro současné město i dobu, mnohé karlovarské občany již nepřekvapují.
Pozitivní skutečností je určitě nedávné zpřístupnění Císařských lázní pro veřejnost a umožnění normálním smrtelníků prohlédnout si alespoň část interiéru. Otevřeno je denně od 10,00 do 18,00 hod., základní vstupné činí 50,- Kč.
V nedalekém okolí se nachází další zajímavá místa
- pomník a sloup Karla IV.:https://www.turistika.cz/mista/karlovy-vary-pomnik-karla-iv-a-sloup-se-sochou-karla-iv
- Goethova stezka:https://www.turistika.cz/mista/goethova-stezka-karlovy-vary
- busta Johanna Wolfganga Goetha:https://www.turistika.cz/mista/karlovy-vary-busta-johanna-wolfganga-goetha
- Schillerův pomník:https://www.turistika.cz/mista/karlovy-vary-schilleruv-pomnik
- Morový sloup:https://www.turistika.cz/mista/karlovy-vary-sloup-se-sousosim-nejsvetejsi-trojice-morovy-sloup
- sluneční hodiny:https://www.turistika.cz/mista/karlovy-vary-slunecni-hodiny
- zvonkohra:https://www.turistika.cz/mista/karlovy-vary-zvonkohra
- kostel sv. Maří Magdalény:https://www.turistika.cz/mista/kostel-svate-mari-magdaleny-v-karlovych-varech
Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/