Cluny – klášterní kostel Cluny III, někdejší největší křesťanský kostel světa (l'abbatiale Cluny III)
Většina obdivovatelů významných historických památek a světové historie asi ví, že dnešní pětitisícové burgundské městečko Cluny bývalo ve středověku jedním z nejvlivnějších náboženských center Evropy a že odsud vycházely mnohé významné církevní reformy. Zdejší benediktinské opatství sv. Petra a sv. Pavla se nějaký čas pyšnilo vůbec největším křesťanským kostelem světa, aby za Napoleona posloužilo jako stavební materiál a v roce 2007 se stalo součástí prestižního seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Méně známou skutečností už může být číslování klášterních kostelů, které zjednodušilo sledování postupného vývoje zdejších svatostánků. A právě Cluny III bylo oním „gigantem“, největší románskou bazilikou světa i největším křesťanským kostelem, jehož monumentálnost překonala až na přelomu 16. a 17. století vatikánská bazilika sv. Petra.
Stavba kostela Cluny III byla zahájena v roce 1089 (symbolický základní kámen byl ovšem položen již o rok dříve), a to dle plánů architekta (a matematika i mnicha) Hézelona z Liege (jednalo se zřejmě o první středověký kostel, který se stavěl podle předem navrženého a schváleného plánu). Chrámový chór se dvěma oltářními stoly a trojicí kaplí byl vysvěcen roku 1095 a celý kostel v roce 1130. Tehdy sice vysvětili chrámovou loď, která se 5 let předtím zřítila, ale celá stavba nebyla ještě zdaleka dokončena. Veškeré stavební práce pak byly přerušeny v II. polovině 12. století a znovu obnoveny až na počátku 13. století. Celá stavba byla zakončena v roce 1220 prostornou předsíní (nartexem).
V Cluny tehdy vznikla pětilodní bazilika se dvěma příčnými loděmi (velký a malý transept) a šesti – nebo dokonce sedmi - věžemi, která měla půdorys patriarchálního kříže. Délka chrámu činila až neuvěřitelných 187 metrů, šířka v transeptu 90 m (podle některých pramenů však byla šířka příčných lodí „jen“ 73 resp. 59 m), výška jeho klenby přesahovala 30 m a výška kopule v křížení dosahovala do 40 m (hlavní loď o 11 klenebních polích byla 12,2 m široká a 30,5 m vysoká). Půdorys kostela se následně stal vzorem mnoha sakrálních staveb, včetně pařížského Notre Dame a např. valené klenby zde byly použity poprvé v Evropě.
Kromě svých rozměrů přinesla tato stavba i další novinky – např. klenby již byly goticky lomené a kostel měl zvenčí opěrné pilíře. Do dnešních dnů se ale z této úžasné stavby dochovala jen většina jižní část příční lodi s věžemi, vč. osmiboké věže (zvonice) zvané Svatá voda nad křížením lodí a malé hranolové Hodinové věže (jen tato část má rozměry malé katedrály), gotická kaple Jana Bourbonského z 15. století se zbytky plastik, část vnější stěny boční lodi, kaple sv. Štěpána, paty pilířů jižní arkády a torza dvou vstupních věží. Nedávno byla také odkryta západní část půdorysu kostela a některé plastiky jsou k vidění v lapidáriu, které se nachází v bývalé klášterní sýpce. Zbytky suterénních pater západních věží byly zakomponovány do později postavených domů. Zajímavostí byla také mírně lomená klenba klenba hlavní lodi, kterou nesly dvojité oblouky s dutými příporami.
Na závěr ještě několik postřehů a doplňujících informací:
K největšímu poškození (resp. téměř zničení) klášterního kostela Cluny III i celého opatství došlo v letech 1798 (tehdy byl kostel prodán jako národní majetek a vzápětí z něj udělali „kamenolom“) až 1823 (nejtragičtější byl rok 1801, kdy byly úmyslně strženy klenby, aby již nebyla demolice zastavena). Poté prý nezůstalo zachováno ani 10 % původní stavby. Jako stavitel chrámu bývá někdy uváděn také architekt a bývalý opat z Beaune Gauzon, ale to je spíše církevní legenda.
Návštěvník zde musí být velmi pozorný, protože i průchod kolem poměrně nenápadné „zídky“ může znamenat, že právě míjíte pozůstatky portálu a nartexu nebo základny věží. A právě vstupní portál byl v roce 1810 zničen odstřelem (dnes je 16 m vysoký portál částečně obnoven a vystaven v muzeu). Součástí portálu byl monolitický tympanon, zobrazující žehnajícího Krista v mandorle. Výjev obklopují čtyři andělé a čtyři evangelisté. Součástí portálu byl také překlad, na němž byly pravděpodobně zobrazeny výjevy Dvanáct apoštolů obklopujících Pannu Marii, Svaté ženy u hrobu a Poutníci v Emauzích. Pokud bychom chtěli vidět orla (symbol sv. Jana Evangelisty) z portálové mandorly, museli bychom si zajet do Louvru.
Chráněnou francouzskou kulturní památkou se toto místo stalo již v roce 1862.