Do Národního parku Volcán Masaya jen na vlastní nebezpečí
Původní nikaragujské indiánské kmeny věřili, že v kráteru sídlí čarodějnice a vykonávaly u jeho okraje rituální obřady. Španělští misionáři jej nazvali “bránou do pekel“ a vztyčili u okraje kráteru kříž. V dnešní době je sopka Masaya součástí nikaragujského národního parku nesoucího její jméno, který ročně navštíví tisíce turistů toužících nahlédnout do aktivního kráteru.
Opatření před vstupem na horkou půdu
NP Volcán Masaya se nachází jen 6 km severně od města Masaya u silnice na hlavní město Managuu. Dopravit se tam lze jakýmkoliv autobusem projíždějícím touto trasou. Vstupné do parku je 100 cordoba.
Na informační ceduli u vstupní brány do Národního parku Volcán Masaya si můžeme přečíst instrukce týkající se chování v parku a upozornění, že vstupujeme do vulkanicky aktivní oblasti na vlastní nebezpečí. Volcán Masaya je totiž jednou z šesti nikaragujských aktivních sopek a k explozi nebo výronu lávy může dojít kdykoliv.
Národní park o rozloze 54 kilometrů čtverečních je kromě sopky Masaya tvořen i jejím dvojčetem Nindirí. Obě sopky mají celkem pět kráterů a několik sopouchů. Aktivním kráterem je Santiago. Ten za normálních, klidných podmínek jen “vyfukuje“ sirné plyny, ale v roce 2011 turisty překvapil vývrhem horkých kamenů. Z tohoto důvodu u návštěvnického centra, které se nachází 1,5 km od brány, dostaneme ochrannou helmu a musíme se zaregistrovat. Součástí návštěvnického centra je zajímavé vulkanologické muzeum, kde se dozvíme nejen o historii parku, který byl založen v roce 1979 a je nejstarším nikaragujským národním parkem, ale přečíst si můžeme i o místní fauně a flóře. Před výstupem ke kráteru Santiago si tu také můžeme koupit osvěžující chlazený nápoj.
Síra je cítit ve vzduchu
Od návštěvnického centra je to ke kráteru Santiago dalších pět kilometrů a prakticky celou dobu stoupáme po asfaltce. Doprava ke kráteru je možná jen pokud si najmeme taxi ve městě a nebo se do parku vydáme v rámci oganizované tour. Jinak nás čeká hodinka chůze na slunci. Můžeme si tak ale v klidu prohlédnout lávové pole z roku 1772 a okolní krajinu. Těsně pod vrcholem kráteru je něokolik odpočívadel, odkud se nám naskytne pěkné panorama. Dohlédnout lze až do města Masaya. Vzduch je pomalu cítit po síře.
Ochrannou helmu nasadíme na hlavu nejpozději při příchodu na Plaza de Oviedo – malé parkoviště u okraje kráteru, ze kterého stoupá sirný dým.
Všechna auta tu musí být zaparkovaná zadkem ke kráteru a s klíčky v zapalování. To v případě nečekané erupce, aby se jen nasedlo a ujíždělo rychle pryč.
Na dno kráteru dohlédneme jen, pokud si sopka dá chvíli pauzu ve vypouštění husté mlhy.
Nad kráterem se tyčí velký kříž připomínající dobu, kdy španělští dobyvatelé věřili, že v kráteru sídlí ďábel. Ke kříži vedou schody, ale z bezpečnostních důvodů bývá vstup ke kříži zakázán.
Oficiálně je povoleno se na Plaza de Oviedo zdržovat deset minut, ale nikdo nás nebude vyhánět. Klidně si můžeme u jednoho z prodejců koupit osvěžující ovocný talíř a občerstvit se před zpáteční cestou na odpočívadle.
Pokud chceme v národním parku strávit více času a projít si některou ze značených stezek, je třeba si najmout průvodce. Ten nás zavede třeba do lávových tunelů. V parku je organizována i noční tour, ale je třeba si ji minimálně den dopředu zamluvit a počítat s cenou 10 amerických dolarů.