Přidat Itálii mezi oblíbené
Dolomity jinak - bivaky a výstup na Tofanu di Rozes.
V Dolomitech jsem byl již několikrát. Jezdili jsme na horských kolech, dělali klasické horské túry, výstupy po ferratách, ale jestě nikdy jsme nedělali výstup na třítisícovku a nespali po bivacích. Tentokrát vymyslel a připravil program Tomáš, exprert na dolomitské bivaky a tak bylo vše jinak.... První den jsme dojeli nad vesničku Cimolais a přes rifugio Pordedone stoupáme přes 800 metrů k Campanile di Val Montanaia, kde je první bivak. Ke konci cesty se obloha zatáhne a začínají padat kroupy, ale po chvíli se vše uklidní a my společně se dvěma českými fotografy a italským párem horolezců sledujeme podvečerní fantastickou hru slunce a mraků. Ráno je obloha vymetená a my sestupujeme zpět do údolí. Přejedeme do Auronza, na břehu jezera si dáme výbornou pizzu a kousek za městečkem začíná výstup k dalšímu krásnému bivaku - Dino e Plinio Toso. Cesta k němu je v druhé polovině vyčerpávající, strmá a v šotolině, navíc nikde není voda. Nakonec překonáváme převýšení 1200 metrů a jsme tu. Nádhera.... A navečer začíná druhý díl představení Slunce a mraky. Vrcholy Tre Cime a celá oblast Sextenských Dolomit jako by hořela... Fascinovaní sedíme před bivakem pozorujeme a fotíme. V noci přichází bouřka a déšť, ale ráno je opět nádherné. Ani se nám nechce dolů. Ale čeká další lahůdka, Marmolada a bivak Bontadini. Cestou nás potká u Cortiny liják a bouřka, ale než vyjedeme na Passo Giau už je hezky a tak děláme krátkou zastávku na focení. Pak už parkujeme u Lago Fedaia a čeká nás pouze hodinový výstup a tak v bivaku shazujeme batohy a stoupáme na vrchol 2642 metrů vysoké Mesoliny, odkud je nádherný výhled na všechny strany. A protože nám počasí zase přeje, je o krásný zážitek postaráno. Večer nad Marmoladou plují tmavá oblaka evokují v nás tragedii, která se zde stala před týdnem... Bivak je kamenný domek v pozůstatcích zákopů z první světové války a tak vše dýchá historií. Následující den přejíždíme pod Passo Falzarego děláme si pohodový výlet okolo Cinque Torri. Prohlédneme si expozici věnovanou bojům v 1. světové válce. Zpět se vracíme přes rifugio Averau. Zázemí na poslední dva dny máme v příjemném kempu Sass Dlacia.
Poslední den nás za krásného počasí čeká zlatý hřeb našeho pobytu v Dolomitech - výstup na Tofanu di Rozes. Auto parkujeme u rifugia A. Dibona, kde se již brzy ráno tísní desítky aut. Strmě stoupáme po šotolinové cestě k rif. Gussianni. Tady máme za sebou polovinu výškových metrů, ale dál už to nebude tak snadné. Cesta se ztrácí a znovu objevuje ve skalní stěně a tak jako ostatní často hledáme tu správnou. Na hřebínku, kde ústí ferrata, už je to lepší, cesta na vrchol je viditelná. Po třech a půl hodinách jsme u vrcholového kříže. Hodinu se kocháme úžasnými výhledy a fotíme. Pak opatrně sestupujeme zpět. I vrcholové pivo si raději dávám až dole u chaty. V té strmé šotolinové cestě by stačil jeden chybný krok.... a na Radegastu by si mohl pochutnávat italský pilot záchraného vrtulníku. Vše dopadlo dobře a při sestupu jsme si užili výhledy na krásné Dolomity. Večer při výborném chianti plánujeme další cestu. Kam asi, jasně že do dolomitských bivaků.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Cortina d'Ampezzo
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Cortina d'Ampezzo
Půjčovna autPříspěvky z okolí Dolomity jinak - bivaky a výstup na Tofanu di Rozes.
