Dolomity - vysokohorská turistika a ferraty II.

Majestátná Tofana Rozes.  •  Fotografie (109)  • Foto: Zdenek7

Vstoupit do fotogalerie (109 fotografií)

Seekofel se zrcadlí v Lago di Braies.

Pod vrcholem Hochalpenkopfu.

Vstoupit do fotogalerie (109 fotografií)

Po dvou letech jsem se vrátil do Dolomit, pro mě nejkrásnějších hor, které znám. Základnu jsme tentokrát měli v jihotyrolském městečku Villabassa. Záměrně jsme vybrali druhou polovinu září, abychom si užili podzim v těchto kouzelných horách. A udělali jsme dobře, užili jsme si krásného teplého babího léta i prvního sněhu. Ale popořádku. První den jsme si udělali výlet od jezera di Braies na vrchol Hochalpenkopfu. Od jezera jsme stoupali strmou lesní cestou a po půl hodině jsme vyšli na horskou louku Kasern kde začínaly krásné výhledy do okolí. Pokračovali jsme úzkou pěšinou se strmých skalách až k hřebenu Hochalpspitz. Tady jsme objevili sviště, kteří důvěřivě, ale z patřičné vzdálenosti sledovali lopotící se turisty. Poté následoval půlhodinový výšlap na vrchol. Odtup byly krásné výhledy na okolní Hory, známý Kronplatz a vrcholky dalekých Alp. I sestup po hřebeni zpět k jezeru byl vyšperkován krásnými pohledy na podzimní Hory. Druhý den jsme opět za krásného a teplého počasí vyrazili přes Cortinu d´Ampezzo na Passo Giau. Tady jsem byl již vícekrát a to při sledování vrchařských prémií při cyklistických závodech Giro d´Italia. Vždy jsem tu obdivoval krásnou horu La Gusella. A teď jsme se vypravili ji zdolat. Nejprve jsme zamířili k Rifugiu Averau. Krásné výhledy z předchozího dne se opakovaly a byly ještě úchvatnější. Takže fotáky stále cvakaly. Zamířili jsme nejprve na vrchol Averau, na který vede cesta přes lehkou ferrátku. Více času než lezením jsme strávili kocháním se krásou okolních hor.... Na vrcholu byla malá svačinka a pro krásné pohledy na všechny strany se nám ani nechtělo dolů. Ale další vrcholy čekaly. Jako první Nuvolau. Rifugio na vrcholu vypadá z průsmyku jako orlí hnízdo a proto mě překvapilo jaký je z druhé stany na něj snadný přístup. Takže za pár desítek minut jsme stáli před chatou. Sestup na druhou stranu byl po nenáročné ferratě a nás čekal výstup na vrchol majestátné La Guselly. Byl sice náročnější, ale nic dramatického. Ale odměna ve formě parádních výhledů stála za to. Sestup zpět do Passa Giau byl opět přes lehkou ferratu. Byl to den plný úžasných zážitků.  Další den jsme vyjeli k jezeru Misurina  s plánem projít známou a vyhledávanou stezku Bonacossa s cílem pod legendárními Tre Cime. Nad jezerem se válely husté mraky, ale mi jsme vyrazili k Rifugiu Col de Varda. Tady jsme nastoupili na stezku a stoupali pod hřebeny Cima Cadini. Mraky se začaly trhat, slunce se skrze ně prodíralo a bylo to úžasné divadlo.... Najednou jsme byli nad mraky a museli se zastavit, abychom si tu krásu mohli vychutnat. Dál jsme postupovali pomalu, jednak cesta vedla nahoru dolů, ale hlavně nás "zdržovaly" mraky, které nabízely neskutečnou podívanou... Takto jsme došli až k chatě Fonda Savio. Tady mraky zvítězily, viditelnost byla špatná a tak jsme sestoupili do údolí a vrátili se zpět k jezeru. Další den jsme věnovali odpočinku, protože celý den sněžilo. O to hezčí byl následující den. Nejprve jsme se vydali na prohlídku Toblachu, kde působil náš krajan a rodák z Vysočiny, hudební skladatel Gustav Mahler. Poté jsme si prošli městečko sexten. Pak jsme vyjeli do zasněženého Passa Monte Croce, odkud jsme si udělali výlet po cestách zasypaných čerstvým sněhem přes Alpe Nemes do Moosu. Další den bylo zase azuro a tak jsme se vydali dobýt Lagazuoi. Přes Cortinu jsme vyjeli do Passa Falzarega a vyrazili na vrchol. Zpočátku pohodička, ale pak se stezka prudce zvedala a přibývalo sněhu. Ale byla to paráda, modrá obloha a pod nohama křupe bělostný sníh. Od sedla jsme šli pořád sněhem a míjeli jsme pozůstatky bunkrů a opevnění z 1. světové války. Na vrcholu jsme minuli turistickou chatu a pokračovali na sousední vrchol. Výhledy byly opět parádní, zejména na majestátní Tofanu Rozes a do hlubokého údolí okolo průsmyku Falzarego. Ani se nám nechtělo dolů.... Ale byl před námi ještě pěkný kus cesty a tak jsme vyrazili. Sešli jsme přímo pod Tofanu ke Castelettu. Cestou jsme opět pozorovali sviště, kteří nám i zatancovali. Následně jsme procházeli kolem pozůstatků budov a opevnění z první války. Na druhé straně údolí jsme obdivovali vrcholy, které jsme zdolávali v minulých dnech. Po návratu do Passa Falzarega jsme ještě popojeli do vedlejšího Passa Valparola, kde jsme si prohlédli vojenské muzeum.  Na poslední den jsme si naplánovali výšlap na Kronplatz, který byl na trase při naší zpáteční cestě. Z Passo Furcia jsme pěknou lesní cestou vyrazili na vrchol. Nad lesem ležel na loukách zbytek zářijového sněhu. Za hodinu jsme byli na vrcholu, který byl bohužel plný turistů, které jsem vyvezla lanovka z Brunica. No jo, bylo krásné počasí a navíc sobota. Takže jsme navštívili zvon Concordia 2000 a shlédli vyhlídku na Brunico. Další zastávkou bylo tyrolské město Brixen, kde žil v exilu K.H.Borovský. Pak už následovala cesta přes Brener zpět do Čech. Uteklo to rychle, ale týden v podzimních Dolomitech se opravdu povedl :-).

Autor: Zdenek7

Další články autora: 949

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli

1 turista zde byl a hodnotil

5,00

vřele doporučuji

doporučuji

stojí za vidění

stavte se tam

nic zajímavého

Diskuse a komentáře k Dolomity - vysokohorská turistika a ferraty II.

Agnes

luxusní fotky, zdenku, děkuji, pokochala jsem se. určitě i luxusní zážitky.

Vstoupit do diskuse

Přidat komentář