Důl Gabriela - diskuse

Václave,děkuji za informaci o Mezkovi.Užil jsem si jej,zatím dvakrát.Těch záběrů ze šachty je tam sice poskrovnu.Ale přesto,ani jsem nedýchal.když kluci vylezli z klece a ubírali se tunelem ke schdišti.Vybavila se mi tam někde uprostřed tunelu výdejna nářadí.Místní tomu v nářečí říkali,,magacin,,. A v té lampovně ty záběry byly u nabíječky s čísly kolem tisícsedmset... Já měl známku s číslem 1701. No prostě jsem si zavzpomínal.K úplnému uspokojení tam mohly být i obě šatny s háky,jak se o nich zmiňuješ nostalgicky i Ty,a můj zážitek z tohoto filmu by byl úplný. I tak ještě jednou děkuji za tip. Mirek H.

Ahoj, tak já na Gabrieli začal v roce 1981, a dodnes vzpomínám na to, když jsem balil hák, a stěhoval jsem se na Darkov. Jinak krásné záběry od šole, lampovny a šaten pro učně jsou ve filmu Mezek, a je to přesně 46,32 minuta toho filmu. Na Gabrieli byly i učni VOKD, a onich tento film je.

Ahoj Petře, tak to jsme "rovesníci". Já měl sice praxi na 9. Květnu, ale vyučil jsem se v tomtéž roce jako Ty a po vyučení nastoupil na Míru. Byl jsem tam do r. 1990, než náš kolektiv přestěhovali na Darkov. Zdravím a jelikož je dnes 24. 12., tak přeji i  hezké Vánoce. Milan

Na začátku se píše,že na Míru vyjel poslední vozík v roce 2004,ale co já vím tak ho zavřeli už v roce1994 musel bych se podívat do papíru byl jsem u toho když se vše stěhovalo,já se tam vyučil v roce 82

Hoj Milane tak to jsem rád že si někdo vzpomene na naši rodnou šachtu

Ja Vam Milanovi a Mirkovi dekuju za odpovedy. Mirku, na Karla Brodu se pamatuju. V tom case jak ja prisel na MIR tak delal stajgra v ucnoskem useku a benzinky ( na mereni obsahu metanu) se nepouzivali. Tem novim  pristrojum na mereni metanu se rika interferometr a jejich vydej byl ve vyklenku vedle useku pripravy 3 a dopravy. O tom jak se trefili s tima chodbami, jen kratce. Po cele sachte byli tak zvane merici body. Pri mereni se vychazelo s tech to bodu, treba s prekopu as do reviru na pasovku a drevochodbu. Aby se trefili se delalo obvodovni kontrolni mereni. To se delalo obvykle v dnech pracovniho klidu. Stufi se odbirali u postupu rubani s mocnosti sloji se potom vypocitala tezba. Toto se delalo spolu s geologem protoze se odecetli prorostlini s profile steni. Vetrani ma nekolik odvetvy ( sedniky,sperkare sachtovi spuntovi).           Co popisujes byli vzorkare, ktere rano brzy nabrali vzorky ovzdusi a behem rana odnesli tito na UZK do laboratore. Vysleky museli byt behem dopoledne vyhodnocene. Ja chodil pravidelne merit (mnozstvi vetru) v vetrnem oddeleni a mikroklimaticke podminky v predkach a rubani. I regulace tech vetru a veterni vykaz jednou za mesic bylo mojim ukolem. Po mojem prichodu na MIR se krace po tim odstranilo tramvajove pripojeni na CSA a MIR. Pozdej jsme jezdili do Orlove na tramvaj do Ostravy za 1,70 Kcs.  Na te betonove plose v parciku se tancoval a oslavovalo den horniku. Na sachte se 2. patro uzaviralo a delalo se na 3.patre dodalavky. Na 4.patre hlanvi tezba a na 6. se zacinalo. Za nejaky cas se zacalo hloubit 8.patro.  9.patro se hloubilo v 80tich letech. Jak ja odchazel, tak se kopalo ve stonave pod dnesnim Darkovem 26.sloji a 28.sloji. V oblasti MIRU se rozfarala 39.sloji na 9.patre.       To oznacovani bylo prvni dvojcisli byla sloji, treti cislo byla kra a ctvrte / pate cislo se tridilo dle urceni. Predek - (pasovka a drevochodba) rubani a prekopy.   V tvojem obdoby 9. patro jeste nebylo. Byl jsi zrejme na sedmem patre, tam bylo v tve dobe teplo a byli tam dodleavky. Pozdej se hloubilo 8. patro o 20m nize.   Znamky byli dle tvaru rozdeleni – setihran rani – trojuhel odpoledni a kulata nocni.   U tebe Mirku, jeste stala stara ordinace a to od autobusu v levo naproti garazim/kolovno. Pozdej na tom miste stal pomnik. Za ordinaci byla cesta parkem a k spravni budove. To co popisuje Milan kantinu a jidelnu a ordinace, byli nove postavni ve 70 tich letech.   Take vstup do budovy sachti (vestibul) v levo byla vratnice a spojovaci dvere na zavori po schodech dolu. Za tim dverami byla jeste s osobniho oddeleni Bocanova pozdej tam byla pokladna. Po tom byl strojini usek a naproti shody dolu do useku. V levo schody na houru, nahore v levo byl predseda ROH po te chodbe dal byl vedouci vetrani, dale bezpecak a materialovy hospodar naproti byli casomerici. Na hore v pravo byl velky sal a v levo v toto salu byli s ROH rekrace a kotrolori nemoceske. Jeste ve vestbulu v levo za schomi byla znamkona potom tam byli smenmistri a na proti byla pradelna.   Pokousel jsem se trochu Vam pomoct. Kdyz jeste neco tak napiste. Zdar buh Rudolf Kraus

Já Ti děkuji,Rudolfe,že jsi reagoval na můj prvotní dotaz na Milana,alias krtka2 téměř před rokem,když jsem objevil na této rozvíjející se diskuzi člověka,který na této šachtě pracoval.No a Ty jsi se ozval vlastně po uplynutí roku ještě dřív než krtek2. Je jasné,že bych měl na Tebe spoustu otázek týkající hlavně spolupracovníků,se kterými jsem během mého působení přišel do styku a na něž mám pěkné vzpomínky.Nechci uvádět jejich jména,nevím jestli by jim to bylo příjemné.Ale o dvou se přece jen zmíním.Prvním člověkem a vlastně mým nejbližším spolupracovníkem po celý čas mého působení na šachtě byl pan Rudolf Vaňásek.Vím,že už nežije a loni jsem byl i u jeho hrobu.   Umožnil mi,tenkrát, stát se jeho mladším kamarádem a velmi mi ulehčil, jako mladému klukovi před vojnou můj život v cizím prostředí,15O km od domova a navíc v tak náročném pracovním prostředí. Pán,na nějž také rád vzpomínám,byl dobrý chlap.Když jsi jej představím,jak se usmívá,vidím jeho zlatý zub. Karel Broda.To je to druhé jméno,které jsem si neodpustil,jak jsem předeslal.Vzpomínám si,že tento štajgr nosil stále zavěšený na opasku benzinový kahan,ze kterého se linula příjemná-doslova,vůně.Pokud mi bylo známo, tyto benzinové kahany měly něco společného s měřením přítomností metanu.Nosil jej, přesto,že měl ještě jeden přístroj,do kterého balonkem nassál okolní vzduch a kukátkem na barevné stupnici si přečetl hodnoty.Mám dojem,že metan tam byl označen černou barvou.          Nevím,co obnášely přesně Tvé profese,ale pokud si vzpomínám,když jsem tak kolikrát dumal někde na pásové třídě nad tím,jak je možné,se sejít dvěma chodbami-dřevochodbou a pásovou,které měly úplně jiný směr a členitý terén proražením stěny a neminout se.??Před touto profesí jsem smekal.Také zmiňuješ větrání.Nepatřilo k ní také sbírání vzorků důlního vzduchu do těch skleněných  nádob.Vzpomínám si na ty chlapíky.Když jsme šli po noční ku šachtě,jak se říkalo,tak fárali dolů s vodou v ampulích a když jsme fárali dolů na ranní,tak jsme je potkávali jak směřovali nahoru už s nabraným vzduchem. Ještě k tomu větrání.Vzpomínám si na ty pancéřové dveře,jak se těžko otevíraly.Chvíli to trvalo,než jsem našel fintu,jak se co nejméně namordovat,aby se člověk dostal dál.Bylo by toho hodně na vzpomínání,co se člověku váže k této šachtě.A to jsem tam strávil oproti Tobě,Rudo, zhruba jednu pětadvacetinu času.A to jen na druhém patře.Vzpomínám,že ty poruby začínaly čísly,teď už nevím jestli čtyřmístnými nebo pěti.Ale začáteční byly 18...,19... atd.A ty větry,o které ses staral,ty tam foukaly vydatněji,než třeba na 9.patře,kde jsem  strávil týden na záčatku s jedním starším,zkušeným havířem a s kahanem.Tam bylo horko.  Pokud máš nějakou povědomost ohledně vstupní části do útrob budovy,která byla zbourána a četl jsi,co s Milanem probíráme,přispěj k objasnění.Budu rád.Nebudete mi oba věřit,ale stále mám,teď na klíčích od auta,ještě trojúhelníkovou plechovou známku se zaoblenými vrcholy,s vyraženým nápisem 1.MÁJ a číslem 17O1.Nejsem si už jistý,to byla známka na lampu?Protože pokud si pamatuji,tak známka ze známkovny(místní říkali markovni) se pověsila v úseku na tabuli.Tyto známky měly každá jiný tvar-podle směny?Bylo to tak? S pozdravem Zdař Bůh -Mirek Hlaváč    

Ahoj Mirku a Rudolfe, jsem rád, že jsem mohl nějak přispět k oživení Vašich dávných vzpomínek, sám jsem byl překvapen, na co všechno jsem si dokázal vzpomenout. Je to už prakticky 22 roků, co jsem tam naposledy fáral, než nás „převelili „ na kolos Darkov. .

 

To. Rudolf. Pod Szkutkem jsem naštěstí nedělal, já byl kousek vedle, v rubání u Huplíka, pod mechanikem s přezdívkou „Velká bota“, později pod mech. Szlachtou a vedoucím úseku Mesíkem. Dělal jsem tam zámečníka a toho dělám prakticky dodnes, jen o „level“ výše, na již vzpomínaném Darkově. Možná jsme se znali, měřiči u nás v rubáních brali „štufy“ pravidelně, takže bych to vůbec nevylučoval. Ještě bych se pozastavil nad tou ochrankou, je zajímavé, že máme podobné negativní zkušenosti, ale je na druhou stranu fajn, že si dovedeme s tím poradit a po dobrém.

 

To. Mirek. Tak takovou spršku znalostí a postřehů, to jsem opravdu nečekal. Klobouk dolů a po tolika letech, tím tuplem.K těm informacím snad už ani není co dodat, snad jen, že u těch doktorů sloužil v zadní ordinaci p. Bednář. O té zmiňované přestavbě Vám mnoho nepovím, já nastoupil v r. 1982. A tu tramvajovou zastávku jsem už bohužel nezažil, musela to být moc krásná historie, soudě dle vyprávění starých havířů, jenž jsem ještě zažil na Gabrieli. U mně zůstali jen vzpomínky na úzkou cestičku přes parčík, vlevo byla nějaká betonová rovná plocha se zábradlím a chodník končil u kantýny.

 

Pak se prošlo přes takovou vetší plochu ke schodům, jenž v mé dobré víře měly směrovat přímo proti parkovištím, jedno bylo pohledem od šachty vlevo a jedno přímo dole pod placem pro autobusy. No a od těch se tedy šlo, jak píšu výše – rovně ke schodům a dost možná ty schody byly v horní části otočené vpravo a až pak byla plocha, jenž vedla ke dveřím vrátnice. To už je dnes jedno, ale na ten odkaz se později rád podívám, díky moc  za tip.

 

 A nejvíce mne potěšily slova ve Vašem závěru, moc pěkně jste to napsal.

Důl Gabriela, to jsou opravdu emoce a v dnešní době tím více, právě jsme dokopali poslední blok na 9.patře, jenž směřoval od Gabriely k Darkovu a celá oblast kolem šachty  tím pádem padla „za vlast“, už není nic, co by v dole připomínalo Gabrielu. Ještě že aspoň na tom povrchu zůstaly ty těžní věže a ještě nám je zakazují fotit.  Milan.

I já Tebe zdravím Milane.Děkuji Ti za vyčerpávající vysvětlení,utvrdil jsi mě  v tom,co jsem si myslel.Letos je to přesně 50 let,co jsem ukončil svou jednoletou brigádu na této šachtě( pak jsem nastoupil voj.službu) a dodnes si pamatuji jména některých mých tehdejších spolupracovníků-dělal jsem zámečníka ve stěně.Ale pamatuji si i mistry,elektrikáře,předáky,štajgry,mechaniky úseku,obsluhy pásů i toho dobrého muže,kterého oba i s Rudou zmiňujete-MUDr Malysze.Měl ordinaci v přízemí,hned naproti dveřím kterými se vešlo zvenčí do čekárny.Byla tam myslím ještě jedna ordinace.Nechci uvádět jména těchto mých spolupracovníků,Rudolf,kterému také odpovím by některé mohl pamatovat.Podle mých odhadů dělal na šachtě někdy od začátku osmdesátých let. Ale nyní v čem jsi mě utvrdil,Milane,je to,že ta vstupní budova,jak mi ji popisuješ není totožná s tou co pamatuji já.Musela být postavená buď na jiném místě,než ta původní,nebo mohutně zrekonstruována.Do té, co pamatuji já,mám pocit že se vcházelo ve směru od cesty,kterou jsi přicházel zespodu(ještě od tramvajové zastávky) k šachtě.Do nového vestibulu jste vcházeli po schodech zprava.Jediné,co mám v tomto mém ,,pátrání,,k disposici jsou snímky na internetu,, Fotogalerie dolu Gabriela v Karviné,,.Nevím,jestli to znáš,tam je ten vchod po schodech nahoru s hodinami co ukazují tuším 14.hod.To je vchod,co pamatuji já. Podle postavení těžních věží si myslím,že je hodně vpravo od vstupní budovy,kterou pamatuješ Ty a která byla zbourána.Proč??? Ty administrativní budovy v tom parčíku kolem cesty nahoru také pamatuji.Když jsi mě popisoval situaci uvnitř vstupní haly,byl jsem v cizím prostředí.Myslím,že k přestavbě těchto prostor došlo někdy v druhé polovině šedesátých let. Jsem rád,že jste oba reagovali na můj příspěvek na krtka2 z 2.10.2011,ale štěstím bylo,že jsem tady po dlouhé době zase zabrousil já.Faktem zůstává,že ta místa mají své specifické kouzlo,jak píše Tom.J.,a pro nás,co jsme tam pracovali a v duchu si představíme tu spleť chodeb a chodbiček,překopů a závalů,a co je s věcmi,které jsme tam poztráceli...,pro nás jsou ta místa přímo tajuplná.A když jsem v těch místech,vždy mi příjde myšlenka i na ty,kteří už neměli to štěstí vyfárat živí. S hornickým pozdravem Zdař Bůh - Mirek H.  

Ahoj Milane, je dobre ze nekdo tak dobre pamatuje minulost. Kdyz clovek tam chodil deno denne tezko zapomene. U koho jsi delal, snad ne u toho Szkutka. Mozna se dokonce zname alespon od vydeni. Protoze jsem chodil po pracovistich vsech produktivnich useku merit. Kdyz tak se ozvy. Zdravim Rudolf K. Me take ti tak zvane hlidace blbe nepadli a hrozili s policiji pokud neprestanu fotit. Ja tam nechal zdravy a nekdo mi nebude zakazovat abych se vyfotil to misto od kud to mam. Take jsem byl pacientem Dr. Malisze.  

Ahoj Mirku a Rudolfe. Se současnou přístupnosti bývalého Dolu Gabriela to asi nebude "moc slavné". Jak píšu výše, securiťáci berou za své, nejen fyzickou ochranu objektu, ale i duševní a nemají rádi, když jim někdo objekt fotí "před očima". Ale myslím, že nikoho nenavedu na nic zlého, když napíšu, že zbylé budovy, co zůstali, lze při trošce nápaditosti docela pěkně vyfotit bez toho, že by byl nějak strážnými napaden, byť jen slovně.

Jinak, pokud si dobře pamatuji, tak vstup do objektu byl nahoru po schodech, vlevo vrátnice, vpravo sídlo org. KSČ a SSM. Pak byly vpravo schody dolů do úseků, první vlevo a po schodech nahoru byl učňovský, rovně a vpravo přípravy se slavným Szkutkem a pak úseky rubáňové. Chodba pokračovala rovně nahoru do koupelen, odbočením před koncem vlevo se šlo k pitnímu režimu, respirátorovně a za rohem vlevo byly masky a ještě vlevo na té samé chodbě byla lampovna. Pokračováním po chodbě stále rovně a pak po mnoha schodech (cca 30) se vyšlo na úroveň mostu k jámě, asi v polovině vlevo byl důlní sklad.

Od vrátnice pokud se pokračovalo rovně, cca 15 m, byl vchod do koupelen, dále okýnka s prádlem, naproti známkovna. Před známkovnou vlevo bylo schodiště do patra , kde sídlilo ROH. To mělo ještě sál nad kantýnou, do které se šlo odbočením před vrátnicí vlevo, ještě před schodištěm  a po cca 10 schodech nahoru. Pak v dřívějších časech bývala kantýna za jídelnou (ta byla vpravo) a za ní byly schody dolů, kolem horizontálních mříží, s legendárním pivem 8°. Později kantýnu přestěhovali na úroveň jídelny, šlo se kolem ní rovně dozadu. Ještě si vzpomínám na osobní oddělení, k tomu  se chodilo až dolů, kolem kantýny po venku nebo po schodech. Prošlo se kolem budovy vedení dolu a pak odbočilo vpravo. Byla tam někdě i ordinace doktora Malysze se sestrou Irenou. Dnes se z toho místa docela fajn fotí celý objekt zespodu, je možno zajít i po louce dál a vejdou se pohodlně do objektivu i obě těžní věže. 

 Rozepsal jsem se sice hodně, ale snad Vám to pomohlo vzpomínky aspoň trošku obnovit, jsem rád, že se tu objevil někdo podoben jako Vy, kdo ta místa znal. Zdraví Milan Š.

Dobry den, mozna bych nektere otazky mohl odpovedet Mirkovi. Mam na te sachte odpracovanich 25 let a to v dulnim merictvi, dulni vetrani a OTK. Vsechno je zbourane vesktere pomocne a provozni budovi. Mimochodem piti jako caj,kava a kalinka byli po schodami v pravo smerem do usekum, rovne se slo do lampovni a maskovni. Jak neco budes chtyt vedet tak napis. Zdar buh, Kraus Rudolf.  

Jsem na tom jako krtek2,také jsem na této krásné šachtě krtkoval už v r.1961  a když jsem se před dvěma lety náhodou ocitnul v těchto místech od té doby poprvé,dost mě to vzalo.Nyní tam jezdím 2x i vícekrát za rok.Ta místa jsou opravdu tajuplně kouzelná,v tom s vámi souhlasím. Krtku2-jen si už nevybavuji přesně,vím,že když se vešlo po schodech nahoru do vestibulu,vlevo byla známkovna,vpravo se šlo do čisté šatny,za ní byla špinavá(toto je zbouráno). Teď se šlo po schodech dolů do lampovny-po cestě bylo možné ještě načepovat čaj na schodišti,dole byla lampovna.Toto už bylo v přízemí zděné budovy,která zůstala zachována?Tady to mám už zamlžené.Ještě si pamatuji,že mezi zbouranou částí a zachovanou se dalo vejít do kantýny.Myslím,že tam byly dva nebo tři schůdky do místnosti.Nemám už nikoho,kdo by mi na toto odpověděl.Škoda,že tyto prostory nejsou přístupné.Moc tam toho nezůstalo....  

jela jsem okolo,nezastavila jsem se,ale je to zvláštní vidět to na vlastní oči

Na tom s tou atmosférou něco bude, zvláště pro mne, neboť jsem tam pracoval posledních 8 let životnosti dolu, takže jsem tamější prostory znal důvěrně jak v dole, tak i na povrchu

Důl Gabriela a okolí je naprosto úžasné místo s nezaměnitelnou industriálně - přírodní atmosférou. Byl jsem tam před dvěma lety a určitě se tam budu vracet. V okolí sice není nic na první pohled vyjímečného, avšak specifické kouzlo této oblasti se při delším pobytu rozhodně vryje pod kůži.