Duslova vila
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Duslova vila byla postavena v roce 1890 v novorenesančním stylu podle návrhu architekta Antonína Wiehla staviteli Jechenthalem a Hněvkovským. Postavit jí dal berounský podnikatel Martin Dusl jako podsklepený rodinný dům. Jednopatrový rodinný dům s mansardovou střechou se původně skládal ze sklepa, kde byla prádelna, kotelna a prostory pro stáje, a přízemí s vestibulem, čtyřmi pokoji, jídelnou, kuchyní, spíží, dvěma záchody a koupelnou, ke kterému navazovala zimní zahrada se zvláštním schodištěm do dnešního Pakostova sadu. Do prvního patra vedlo kamenné trojlomené schodiště a nacházely se zde dvě ložnice, dva pokoje, salon, šatna, záchod a předsíň. Město koupilo Duslovu vilu v roce 1924 a umístilo sem Městskou knihovnu a muzeum. To bylo ve 2. polovině 60. let přemístěno a objekt byl nadále využíván jako knihovna. Sál v prvním patře pak sloužil pro přednáškovou činnost, komorní účely a další kulturní akce. Budova si i přes některé nešetrné stavební zásahy zachovala veškeré vnější i vnitřní architektonické detaily. Fasáda je bohatě členěna štukovým ostěním, bosáží nároží, balustrádami, římsami, zrcadly a vázami. Zvlášť bohatá a cenná je zachovalá původní výzdoba interiérů, tj. štuková výzdoba, nástropní malby, dobové tapety, původní kachlová kamna, kovové a dřevěné doplňky a prvky. Rekonstrukční práce zahrnovaly mimo jiné i doplnění balkónových zábradlí a dalších dochovaných Kovářských prvků jako je železná ozdobná koruna, kterou vrcholí střecha, původní mříž vstupních dveří a mříže oken v suterénu. Barevné řešení fasády pak bylo zvoleno tak, aby odpovídalo původní barevnosti. Co se týče vnitřních prostor, veškeré truhlářské prvky byly opatřeny fládrovým nátěrem a doplněny původním kováním, opraveno bylo i kované schodišťové zábradlí s kovanou ozdobnou lucernou, původní terasová dlažba, velmi kvalitní intarzované parkety a kachlová kamna. Restaurátoři opravili dochovalé nástropní malby, štukovou výzdobu a papírové tapety. Vzhledem k tomu, že se v objektu dochovalo pouze jedno svítidlo, byla v rámci rekonstrukce použita svítidla nová vycházející z podoby svítidel ze sklonku 19. století. Veškeré restaurování prováděli restaurátoři s příslušnou licencí Ministerstva kultury ČR a dohled nad probíhající rekonstrukcí si vzal na starost Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze.