Galerie obrázků kuriózních zvířat

Turistické cíle • Zajímavost

Fotografie (50) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (50 fotografií)

Medvědi od Skalky u Nového Jičína

Vstoupit do fotogalerie (50 fotografií)

Na výletech můžeme my, cestovatelé, obdivovat nejen úžasné krásy přírody či různých pamětihodností, ale i velkou množinu domácích či cizokrajných zvířat. Druhou sortu spatříme převážně v zoologických zahradách, ty nejeexotičtější pak porůznu po celé naší republičce. Co na tom, že se nehýbou, neboť se jedná pouze o více či méně zdařilé skulptury?

Vždyť i setkání s nimi může být zážitkem radostným, povznášejícím a vylepšujícím nám náladu... anebo naopak zážitkem, z něhož až zamrazí, to např. při pohledu na pravěké jeskynní potvory. Stačí jen představit si, kdyby tihle nesympatičtí tvorové najednou obživli a rázem nás jímá děs a hrůza!

Já se před lety nejvíc vyděsil pohledem na opravdického živého čerta.

Stalo se to na svátek sv.Mikuláše na odpolední směně ve fabrice v mém rodném městečku. Po směně jsme jako obvykle zamířili nahoru po schodech do šatny, tam ze sebe shodili pracovní bagančata a montérky a nalezli do umývárny. Kamarád Bob se poněkud opozdil a zatímco my ostatní už roztáčeli kohoutky u umyvadel a sprch, slyšeli jsme, jak na nás od dveří řve: „Chlapi – nechcete negdo solvínu?“

Otočili jsme se... a v příštím okamžiku nám ruce i nohy samy od sebe vyletěly leknutím do luftu, protože na kraji umývárky stál snad samotný Lucifer!

Teprve po chvíli nám došlo, že to asi nebude čert, ale Bob, kterýžto kretén si na hlavu navlékl tak strašidelnou pekelnickou masku, jakou jsme neviděli ani vtom nejšílenějším hororu.

Však to také podle toho dopadlo: jeden kolega od leknutí rozbil umyvadlo, druhý si musel před odchodem k domovu přeprat trenýrky... a kamarád Bob před námi bystře prchal, neboť i když jsme byli Valachy, hrozil mu ten „emerický trest“ z divokého Západu – neodkladné lynčování!

Jenže čert není žádným zvířetem... a proto se raději vraťme k opravdickým animals, byť jen vyvedeným dlátem umělce do kamene či do drva.

Začneme medvědy:

Nejhroznější mnou viděný leká spolu s jeskynním tygrem návštěvníky zpřístupněnou jeskyni Výpustek v Moravském krasu, ti další „míšani“ jsou už mnohem mírumilovnější.

Jako třeba trojice chlupáčů před dřevěným srubem penzionu na Skalce u Nového Jičína. Uvidíme zde tátu medvěda podpírajícího tlapami střechu verandy a medvídě stojící na špalku a nahlížející oknem do interiéru, které jakoby se slovy známé pohádky ptalo: „Kdopak to spinká v mé postýlce?“

Impozantním díky své velikosti působí medvědovitý tvor obývající Zemi děda Praděda v Jiříkově, ale mnohem milejší mi byl ten, jehož jsem viděl v okně zříceniny ze země vykopaného hradu Šostýna. Byl to sice jen typický velký plyšový „Méďa“, který byl nám dříve narozeným neodmyslitelným společníkem a strážcem našich postýlek, ale já při pohledu na něj musel uronit nostalgickou slzu.

Nejroztomilejším medvědu podobným stvořením pak byl Kuky, jehož jsme uviděli před Íčkem a galerií na náměstí v Kunštátu...

Pohádkoví draci, jak dobře víme, už vymřeli a detaily z jejich životů nalezneme toliko v pohádkách a starých bájích. Což ale neznamená, že v současnosti není možné narazit alespoň na jejich nehybné napodobeniny.

Tu první, trochu hrůzostrašnou, jsme viděli v horní části lázeňského parku v Teplicích nad Bečvou a v Jíříkovské venkovní galerii. Překvapením pak byla roztomilá tříhlavá saňka, na níž jsme s ženou narazili u zámku v Letohradě. Tahle dračice byla totiž malá a natolik roztomilá, že kdyby byla opatřena vodítkem a náhubkem, mohl by s ní člověk rázem vyrazit na procházku!

U pohádkových bytostí ještě chvilku zůstaneme.

Viděli jste v reálu kocoura v botách? My ano a narazili na něj u Divoké Orlice cestou k Zemské bráně. Nutno dodat, že tenhle kočičák dosahoval ohromné velikosti a byl po vzoru dvounožců oblečen nejen do bot, ale i do šatů. Stejně tak jeho opodál stojící rodinka.

Autentického dřevěného kohouta z pohádky o Mrazíkovi jsme spatřili po návštěvě hradu Kunětická hora v areálu Perníkové chaloupky... no, a když už jsme u těch opeřenců, rád bych se zmínil i o největším ptáku Moravy, který je ozdobou parkoviště nedaleko hradu Bítova.

Daleko realističtěji působí skulptury létavců na Ptačím vrchu v Opavě. Ani ony nejsou - díky podání sochaře Kurta Gebauera - žádnými drobečky, ale navíc mají pohyblivé hlavy a svítící oči!

Velmi milé setkání s hrdiny filmu Doba ledová se nám zdařilo na kroměřížském hlavním rynku při předloňských předvánočních trzích... no a aby byl výčet viděných pohádkových bytostí úplný, je třeba zmínit se také o tom pozoruhodném jelenu sloužícímu coby oř valašskému chasníku mávajícímu valaškou, jehož jsme mohli obdivovat v Držkové. Jenže paroháč s jezdcem není sochou, ale „jen“ mozaikou, která coby znak obce vítá návštěvníky.

Oni mají i koně v podobě skulptur zajímavé ztvárnění. Namátkou uvedu slatiňanský zámecký park, jež zdobí nadmíru realististická socha ušlechtilého čtyřnožce. Dále pak sochu Jošta v Brně sedícím na oři, jehož předlouhé nohy by slušely i žirafě... a pokud mne paměť neklame, na unikátní, napolo průhlednou a ultramoderní skulpturu koně jsem narazili i v častolovickém zámeckém parku.

To park u zámku v Luhačovicích se může pochlubit pouze dřevěnými napodobeninami šneka, krokoše a prasete vzteklého divokého.

Největší koncentraci dřevěných soch různé zvěře jsem u nás na Moravě viděli v Jiříkově v Zemi děda Praděda (nechybělo ani mládě brontosaura) a v zábavním areálu u restaurace a penzionu Samota, vypínajícím se nad rychlostní komunikací přes Chřiby.

I mnohá další místa zdobí zpodobnění různých zvířátek. K těm nejkurióznějším patří slocha slůněte nedaleko pramene Moravy na Králickém Sněžníku, dřevěvá žába v zámeckém parku ve Veselí nad Moravou, kamenná želva procházející se po ploše olomouckého Horního rynku, šelma lekající děti na Medvědí hoře v horní části Rysí stezky či unikátní slon vytvořený zahradníky v centrální části lázní Luhačovic u Jurkovičova domu. Na druhé straně stavení bychom zase narazili na půvabné dekorativní labutě, tyhle jsou už ale z kamene.

Z něj byl vytvořen i pár volavek krášlící fontánu v lázních Teplice nad Bečvou, kdežto sochy krávy a telete, na něž jsme natrefili na prostějovském hlavním rynku, tak ty byly zrobeny zřejmě z plastu.

Všechna mnou zmiňovaná zpodobnění ze světa zvířat jsou jen špičkami ledovce a částí toho, na co všechno lze při putování po Čechách, Moravě a Slezsku narazit... a já pevně věřím, že jen co se situace vrátí do normálu a my budeme moct vyrazit do míst, kde jsme ještě nebyli, obrázky v mé Galerii kuriózních zvířat se utěšeně rozrostou...