Gent – Kamenický dům s tanečníky moresky (Metselaarshuis)

Měšťanské domy patří v belgickém Gentu mezi nejzajímavější historické památky vůbec. Město jich nabízí více než dost a jeden z nejvýraznějších najdeme na adrese Sint-Niklaasstraat 2, tedy - jak název napovídá – v blízkosti (v tomto případě naproti) kostela sv. Mikuláše. Jedná se o stavbu ze 16. století, jejíž vrcholový stupňovitý štít zdobí šestice tanečníků, otáčejících se ve větru. Název tohoto domu odkazuje nejen k jeho kamenné podobě, ale i k tomu, že se v jeho sklepě, který pochází ze 13. století, údajně opravdu scházeli zednáři. Nejpravděpodobnější je však varianta, že dům patřil nějakému kamenickému nebo zednickému mistrovi (v tomto případě je vysvětlení názvu domu o to těžší, že všechny varianty jsou správné historicky i překladem; na každém čtenáři tedy je, zda si vyber dům kamenný, kamenický - tedy kameníkův nebo zedníkův - či zednářský). A na úvod si ještě prozraďme jednu kuriozitu z jeho historie. Původní průčelí domu zmizelo za několika nevzhlednými vrstvami nové fasády a bylo „zcela zapomenuto“. Proto se v roce 1913, v rámci příprav na Světovou výstavu, postavila na nábřeží Graslei přesná kopie tohoto domu. O to větší bylo překvapení, když bylo původní průčelí objeveno při renovaci domu v roce 1976. Poté byla fasáda plně obnovena.

A aby těch zmatků okolo tohoto domu nebylo málo, tak se pro něj používá také název Hotel De Graaf van Egmond. Stejně tak se stává, že jako adresa Metselaarshuis bývá uváděna Cataloniëstraat 1. Nelze se pak ani divit, že dům ještě v nedávné době byl – nebo snad dokonce stále ještě je – na prodej. Drobným problémem může být fakt, že budova je ve vlastnictví provincie a slavné historické průčelí v majetku města. Případní zájemci se navíc musí připravit na to, že dům je v interiéru mnohem větší, než vypadá při pohledu z ulice (hovoří se o celkové ploše všech prostor, včetně pozemku, více než 34.500 m2). Cena možná dohodou …

Za samostatnou zmínku stojí také štítové bronzové postavy tanečníků. Jedná se o muže, kteří se věnují starému lidovému tanci moreska (u nás se prý „stylově“ používá anglický název Morris dance). Sochy vytvořil v závěru svého tvůrčího období vlámský umělec Walter de Buck (zpěvák, malíř, sochař, +2014). Původním plánem bylo, aby jednotlivé postavičky v jakémkoliv větru vesele skotačily a rotovaly, ale později se ukázalo, že na takovou činnost jsou příliš těžké.

Co se týká historie samotného domu, uvádějí se jako důležitá data období 13. století, II. čtvrtiny 16. století, III. čtvrtiny 19. století a závěrečná čtvrtina minulého století. V každém případě se jedná o původně měšťanský dům ze 13. století, jehož fasáda byla nahrazena v roce 1526 pískovcovou podobou v pozdně gotickém slohu. Celé průčelí pak bylo přestavěno v průběhu restaurování v roce 1980. Předpokládá se ovšem, že původní stavba měla zadní a boční stěny postaveny z nepravidelných vápencových bloků a průčelí bylo pravděpodobně dřevěné. Pískovcové průčelí vzniklo díky tomu, že se dům v 15. století stal majetkem kamenického obchodníka, který tyto práce zadal zednickému mistru Christopherovi Van den Berghe. Během následujících dvou století byly na průčelí provedeny některé drobné úpravy a opravdu velké změny nastaly až v 19. století. Zejména v roce 1852, kdy bylo zbořeno podkroví a ve štítu bylo přidáno jedno patro.

Při rekonstrukci domu, zahájené v roce 1976, se pod omítkou z 19. století objevily zachované pozdně gotické pískovcové obklady. I boční stěny a zadní trakt raně gotického jádra, přestavěného v 16. století, byly stále dobře zachovalé. Většina domu má sice dnes moderní podobu, ale průčelí bylo obnoveno v původní podobě. Podle Van den Bosschova popisu domu z roku 1994 bylo domovní průčelí postaveno z cihel a překryto kamenným obložením. Dům měl dvě podlaží nad úrovní ulice, raně gotické sklepení a dvojúrovňový štít se třemi resp. jedním oknem. Součástí domu bylo dvojité centrální schodiště. Slepá fasádní pole mezi horními a dolními parapety oken nabízejí prostor pro plastickou výzdobu, skládající se z opakujícího se povrchového ornamentu, heraldických motivů a figurálních plastik. Můžeme zde vidět mimo jiné dva lvi, kteří původně drželi v tlapách cechovní znak. Najdeme zde také postavu Panny Marie Gentské i odkazy na Habsburky a mýtického Herkula.

Nepřehlédnutelnou zajímavostí dnešní podoby Metselaarshuis je jistě boční vápencová stěna, která se v současnosti skrývá za moderní přístavbou z roku 1980. Pozoruhodná konstrukce z ocelových trubek a prosklenou fasádou, zasahující do výšky druhého podlaží, v žádném případě neruší historickou podobu domu. Spíše naopak.