Gerhádky

Nad Bílovicemi nad Svitavou se na východě tyčí vysoký kopec, vystupující při pohledu z obce z okolních vrchů, který nese název Gerhátky (Gerhádky, Gerhardky), na mapách však většinou Kanický kopec (415 m) – je totiž na katastru této obce. Vlastivědní autoři začátku 20. století sem umisťovali hrad legendárního Gerharda z Obřan. Tento hrad byl však později znovuobjeven a určen jinde, odtud vzdušnou čarou 2 km blíž k Obřanům.
Tento rozpor Zdeňka Mrkose zaujal, místo několikrát navštívil, shledal zajímavé detaily a přizval svého spolupracovníka Jindřicha Rácka k další prohlídce. Už při té první nalezl Mrkos na jižní hraně temene sondu, která odkryla řadu kamenů, místy v několika vrstvách na sobě, budících zdání zdiva nad základy, které vykopal vykopal badatel Antonín Kříž již v roce 1973. Nic jiného zde však nenašel, proto ve výzkumu už nepokračoval. Naší prohlídkou vrcholu Gerhátek (v roce 2004) bylo kromě ověření situace v sondě zjištěno: Jedná se vlastně o rozlehlý opyš, to jest o kopec vybíhající z vyššího hřebene, který se zvedá od Hádů k Ochozu. Tento kopec je spojen úzkou zahnutou šíjí v sedle, které jej od tohoto hřebene odděluje - první předpoklad pro silné opevnění. Po vstupu na východní okraj Gerhátek se temeno kopce krátce rozšiřuje, následně zužuje a po mírném zahnutí k jihu se zvedá vrcholová partie - zaoblená, podlouhlá (směrem na Bílovice), skoro plochá a zpočátku pozvolna se sklánějící k prudkým svahům, které ji, kromě přístupu od východního sedla, obklopují. Kromě zmíněného kamenného zdiva (s velkou pravděpodobností se nejednalo o pravidelné zvětrávání) nebyly zjištěny známky opevnění vrcholu (posléze ani u nižších partií), vrchol je však silně chráněn velmi prudkým svahem na severní straně nad úžlabinou Ušákov, která jej obklopuje nad Valchovem. Prudký, jenom kratší svah je též na jižní straně, kde končí na úzké cestě tvořící uzoučkou terásku, pod kterou svah dále prudce pokračuje k jihu. Vede po ní žlutá značka do Bílovic. Prudký, byť rovněž nedlouhý svah je též na západní užší straně, rovné podle přímky a končící pravidelnou širší terasou, rovnoběžnou s horní hranou. Pod ní, ve svahu spadajícím k Bílovicím se zdály být rovněž stopy pravidelného rovnoběžného členění terénu. Horní terasa se svou pravidelností jeví jako přinejmenším upravená lidským zásahem, i když jejím základem může být nejstarší říční terasa. U nižších méně zřetelných poloh již i v případě, že by se jednalo o zbytky terasovitého uspořádání, nelze rozhodnout, nakolik by se na nich mohla podílet příroda a nakolik člověk. První naše společná obhlídka proběhla v době poté, co (celkem nepochopitelně) byla vrcholová mýtina rozrušena lesnickým řádkovačem a zčásti osazena semenáčky. Tato činnost v místech, kde vrstva humusu na kamenitém podloží bývá nejtenčí, rozrušila kromě rostlé skály na vrcholu i nějaké řady drobnějšího kamení, což v druhém z autorů vyvolalo dojem rozrušeného základového zdiva z lomového kamene, i když nedávaly obraz kompletní budovy. ZM alespoň vyhověl jeho přání, vylezl na vachrlatý posed a vyfotografoval situaci z výšky. Na temeni Gerhátek se kromě toho nalézalo něco depresí (tj. jam), které nemusely být po vyklučených pařezech. (Dnes je ze semenáčků hustý, neprostupný porost a sonda je v něm ztracená.

Výsledkem našich i následných návštěv Gerhátek zůstávají stále otazníky: Každého zaujme již název, který připomíná známého rytíře Gerharda z Obřan. Hrad svého času loupeživých rytířů z Obřan je od archeologických vykopávek od šedesátých let 20. století kladen na tzv. Obřanský hrádek nad Těsnohlídkovým údolím naproti druhému tunel u od Brna (mezi chataři v době archeologických vykopávek zvaným Kozí hrádek). Jedná se o drobný hrádek v mnohem slabší poloze. Archeologické nálezy odpovídají dosti přesně historickým záznamům, takže na tento hrádek je kladeno sídlo tohoto rodu, i přes dosti velkou vzdálenost od Obřan, i když kromě toho, že nálezy datují trvání i zánik hradu, stejně s historickými prameny není pro toto ztotožnění nevyvratitelného důkazu. Naproti tomu název kopce Gerhátky jej spojuje s rodem z Obřan, který byl kolem roku 1278 zakladatelem hradu Obřany (dle názoru JR nejméně druhého, nejstarší sídlo by hledal u obřanského kostela), a to natolik výrazně, že se udržel přes staletí. Nedá se nyní a snad i nikdy nebude možno prokázat, že na Gerhátkách stálo pevné sídlo. Ale ani zcela vyloučit. Poloha je to ideální na mohutný vrcholový hrad. Jako prokázané lze míti za to, že přinejmenším došlo k pokusu tuto polohu využít. Další úvahy mohou být pouze spekulacemi: Hrad zde mohl být postaven a později rozebrán (je však dosti daleko od okolních obcí, kolem kterých je dostupného kamení dost a dost, ale i z hradů, které byly tak mohutné, jako hrad který mohl být postaven na vrcholu Gerhátek, zbývá leckdy pouze trocha kamení, někdy ani to ne), mohl být ohrazen palisádou či plotem. (Většina stojících hradů i zřícenin byla opevňována postupně. Neustále, hlavně v dobách ohrožení, bylo opevnění zesilováno, opevněný areál byl dále rozšiřován.) Mohlo též dojít k pokusu o založení, který byl z různých důvodů zastaven – ostatně rok 1278 je rokem bitvy na Moravském poli. I kdyby byl hrad v té době rozestavěn, lze očekávat, že v divokých dobách rakouské správy Moravy jeho stavba příliš nepokročila. Možná byl hrad alespoň zčásti stavěn anachronicky jako dřevěný. To vše jsou prozatím pouhé dohady. Rozhodně, a to i přesto, že bílovické okolí oplývá vícerými prokázanými lokalitami (Hradisko, slovanské hroby v prostoru bytovek u hřbitova, i obřanská Hradiska jsou v nejbližším okolí) a taky dalšími místy vzbuzujícími pozornost nebo i nesoucími v sobě či svém názvu další nejasnosti až záhady (ostroh Nivky je rovněž typická hradištní poloha, příchod na ni od severovýchodu úzkou šíjí přes oboustranné žleby je navíc upraven odkopáním obou boků na úzkou, snadno hájitelnou cestu; lesní trať U svaté lípy na staré mapě, názvy potoka Časnýř s protichůdnými zprávami o průchodnosti jeho údolím ke Svitavě, Čertovka na svahu Polanky nad Melatínem, názvy údolí Melatín a Malužín nebo Kněžnice, naznačující zaniklé středověké osídlení kromě plejády dalších zajímavých míst bez bližšího vodítka či náznaku jejich možného zapomenutého využití lidmi), stojí za to věnovat této lokalitě pozornost, uchovávat ji ve stavu nedotčeném jak lesní správou, tak novodobými zlatokopy (kteří, jak se zdá, zde nic cenného nenaleznou, nanejvýše zničí jediné skrovné stopy po jeho dávné minulosti). Nejsme sami, koho Gerhádky zaujaly.

Gerhádky je nazýván zalesněný hřeben v kanickém polesí, směřující z plošiny Zadní Hády západním směrem a spadající k Bílovicím nad Svitavou: Nejvyšší kóta zde dosahuje nadmořské výšky 415 m, a bývá nazývána též Kanický kopec.
Jedna pověst vypráví o tom, že na vrcholu kopce stával kdysi hrad. Údajně šlo o tajný hrad loupeživého rytíře Gerharda, který přebýval na blízkém Obřanském hradu. Ten využíval zdejší obchodní cesty mezi Blanskem a Brnem a přepadal na ní obchodníky se zbožím. Uloupené cennosti si údajně měl ukrývatl na kopci nazývaným tehdy Gerhard. Jiná pověst pak hovoří o tom, že na tomto kopci stál v pradávných dobách hrad zvaný Recno a podle jeho názvu měl vzniknout i název pod ním ležící obce Řícmanice. Obě jsou to spíše pouhé pověsti, neboť do dnešních dnů se na tomto kopci nedochovaly žádné stopy po dřívějším hradu.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.86 Okolí Brna-Moravský kras, GOL 1:25 000 Moravský kras