Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Městečko Golčův Jeníkov nabízí – vzhledem ke své velikosti – vysoce nadstandartní množství relativně významných památek. Prim v tomto ohledu hrají stavby sakrální (tedy církevní) a za nejvýznamnější z nich mnozí považují oba kostely. Nejsem si tím až tak jistý, ale budiž, nechám to odborníkům a tvůrcům informačních letáků. Vždyť například hřbitovní Kostel Sv. Markéty je všeobecně udáván jako nejstarší dochovaná stavební památka ve městě a přitom to je vlastně novostavba.
Začněme tedy právě sv. Markétou, sakrální stavbou, která je nejvíce vzdálena od centra města. Přesné datum jejího založení je utajeno (nejčastěji se uvádí konec 13. století), ale kostel svému účelu určitě sloužil již ve 14. století. Někdejší farní kostel (od roku 1650) doplácí na přesun náboženského dění do centra obce a stává se - koncem 18. století – opuštěným. V roce 1800 je již uváděn jako zpustlý, roku 1821 je stržen a následně znovu vystavěn. V roce 1905 je znovu rekonstruován a k dalším opravám dochází ještě ve II. polovině 20. století (1965-1966 a 1995-1996). Z původního chrámu se do dnešních dnů dochoval jen gotický portál na severní zdi kostela. V interiéru nejvíce zaujmou renesanční náhrobní kameny. Nejstarší z nich pocházejí ze 16. století a jedná se převážně o náhrobky příslušníků rodů, které Golčův Jeníkov vlastnili v průběhu 16. a 17. století.
Stavebně se jedná o jednoduchou Kamennou budovu se čtvercovým presbytářem a obdélnou lodí. Čtverhraná Věž na východní straně kostela je zakončena jehlancovitou střechou. Dnes je jeníkovský Kostel Sv. Markéty využíván jako smuteční obřadní síň.
Další zdejší církevní památkou je děkanský kostel sv. Františka Serafínského. Najdete ho za severním koncem náměstí a je jednou z dominant Golčova Jeníkova. Přestože pochází až z 19. století, první zmínky o zdejším kostele se datují již do roku 1359. Stával prý uprostřed města, byl zasvěcen sv. Kříži a - podle zpráv o aktivitách olomouckého biskupa Zdíka – stál zde zřejmě již v polovině 12. století. Kostel byl vypálen po bitvě na Moravském poli vojsky Rudolfa Habsburského - poté ještě dvakrát v období třicetileté války – a obnovil ho – coby chrám Panny Marie - v roce 1640 Martin Maxmilián Goltz.
Kostel sv. Františka Serafínského nechal zbudovat - v těsné blízkosti loretánské kaple a v empírovém slohu - v letech 1827-1829 hrabě Otto z Herbersteinu. Pozoruhodné je zde zejména empírové kování na dveřích, barokní Kazatelna z II. poloviny 18. století a kamenná křtitelnice s dřevěným víkem, na kterém vidíme krásnou – a tradiční - rokokovou řezbu Křest Krista v Jordánu. Zdejší oltářní obraz sv. Františka Serafínského namaloval v roce 1888 V. Vysekal z Kutné Hory. Cennější je ovšem obraz Nanebevzetí Panny Marie, který pravděpodobně pochází z dílny známého jezuitského malíře Ignáce Raaba. Tento obraz tvoří součást bočního oltáře naproti vchodu do lorety.a je pojat zcela netradičně. Do nebe je totiž boží silou vyzvedáno mrtvé tělo Panny Marie, zatímco její zářící duše, doprovázená Mariiným monogram, míří vzhůru samostatně. U hlavního vchodu do kostela jsou pod kůrem zavěšeny kosterní pozůstatky velryby grónské, kterou si generál Goltz přivezl jako válečnou kořist z – později východoněmeckého - přístavu Stralsund. Jedná se o pravou spodní čelist, lopatku a krční žebro asi padesátitunové samice, nejstarší to dochované pozůstatky velkého kytovce na našem území. Varhany pocházejí z roku 1899 a postavil je místní rodák a kutnohorský varhanář Jan Tuček. Zvony se – z důvodu válek – několikrát vyměnily.
Při stavbě kostela sv. Františka Serafínského musel být zrušen ambit okolo poutní loretánské kaple, z kterého se do současnosti dochovala jen velmi malá část. Kostel je jednoduchou jednolodní empírovou stavbou, zakončenou půlkruhovým presbytářem. Průčelí kostela je trojosé, rozčleněné dvěmi dvojicemi pilastrů a zakončené trojúhelníkovým štítem. V postraních polích průčelí jsou v nikách umístěny sochy sv. Františka a sv. Jana Nepomuckého.
Nedílnou součástí děkanského chrámu je – jak již bylo naznačeno - Loreta neboli Santa Casa (Svatá chýše). Loreta běžně bývá zdobená hranolová stavba se dvěma protilehlými vstupy a – uvnitř, za mříží s rosetami ukrytou - sochou Panny Marie. Jeníkovská loreta, štědře obdarovaná hraběcím rodem Millesimo (nález ztraceného dítěte), byla vybudována generál Goltzem v letech 1650-1653. Za použití zdiva kostela sv. Kříže tak vzniká za městem omítnutá stavba s iluzivní cihlovou malbou, obklopená zastřešenými ambity. Vzhled jednoduché kaple změnila až výstavba kostela sv. Františka Serafínského, navrženého tak, aby k němu loreta přiléhala. Byly strženy její ambity a ponechána jen západní a severní obvodová zeď. Kapli pak s kostelem spojil průlom v jižní zdi a současně bylo vybudováno patro s panskou oratoří.
Z původního vnitřního vybavení kaple se dochovala zakládací deska, zazděná v severní zdi poblíž oltáře, zelená dřevěná deska s černě provedeným výjevem Zvěstování a dvě tepaná svícnová ramena nad vchodem do kaple.. Ze sedmnáctého století pochází i mramorový náhrobek manželů Goltzových, který se rovněž nachází na severní zdi a který nechal – evidentně včas - zhotovit sám generál Goltz. Ostatní zařízení pochází již z 18. století, například oltář byl vyřezán někdy kolem roku 1740.
V přístěnku za mříží zdobenou rosetami a napodobeninami drahokamů (původně ovšem pravými kameny) se nachází nika se sochou černé Panny Marie. Dřevěná polychromovaná soška působí skromným, nenápadným dojmem (na mě tak ani nepůsobila, ale možná jsem výjimkou) a dochovaly se pouze jediné její šaty.
Hlavní vchod do loretánské kaple dříve zdobila socha zvaná Madona a Santa Casa z roku 1700. Dnes ji můžete obdivovat nad bránou kostelní zahrady. V loretě se dodnes také uchovává dělová koule, která v době třicetileté války málem zabila generála Goltze.
Za jednu z nejzajímavějších a nejhezčích staveb považuji určitě budovu děkanství, tedy někdejší jezuitská rezidence. Při „položení základního kamene“ zde byl plánován hospitál, ale v průběhu stavebních prací došlo ke změně plánu a ejhle, najednou zde máme jezuitskou rezidenci. Jedná se o další ze staveb generála Goltze, která však byla dokončena až čtyři roky po jeho smrti, tedy v roce 1657. Nachází se v centru města, asi 200 metrů od náměstí a téměř naproti děkanskému kostelu sv. Františka Serafinského
Obdélná jednopatrová raně barokní budova sloužila jezuitům až do roku 1773, kdy byl řád dočasně zrušen. Poté byla budova přeměna na faru, ještě později na děkanství. Tomuto účelu slouží i v současnosti. Dochovala se téměř v původním stavu, chybí jen – při stavbě děkanského chrámu - stržená kaple sv. Františka z Assisi. Z venkovní strany upoutají zejména pozdně renesanční štíty (ten jižní je ovšem již jen kopií z roku 1904), uvnitř několik umělecky pozoruhodných prácí ze 17. století, včetně portrétů manželů Goltzových. V přízemí jsou místnosti s valenými klenbami, v patře plochostropé. Nad portálem jsou umístěny původní goltzovské erby a letopočty 1650 a 1651. Západním průčelí člení schodišťový rizalit, zvýšený při rekonstrukci v 19. století.
Poslední církevní jeníkovskou pamětihodností, pokud vynecháme sochy světců, je Věž. Přesněji Věž se zvonicí. A ještě přesněji samostatně stojící Věž se zvonicí děkanského kostela sv. Františka Serafínského. Patří mezi rarity Golčova Jeníkova, protože zvonice je od kostela oddělena dokonce i silnicí. Jako by se chtěla vysmívat tradičním pravidlům. Původní, a již neexistující, Věž nechal postavit – v rámci povinností ze závěti paní Goltzové vyplývajících - Jan Dětřich Ledebour. Vyplácení renty zdejší jezuitské komunitě se stalo důvodem k šestnáctiletému sporu, který skončil prohrou šlechtice. A zřejmě proto nechal Ledebour v letech 1660-1665 požadovanou zvonici vystavět stranou všech církevních budov, vedle jezuitské lékárny. Původní věž dosahovala výšky 25,2 metru, dolní polovina byla kamenná, horní z dubového dřeva. Novou, pozdně barokní, věž pak „postavil“ Leopold Kolovrat Krakovský v roce 1785 a ta se již – ve své původní podobě - dochovala do dnešních dnů. Jedná se o kamennou věž čtvecového půdorysu, přičemž zdiva do výšky ubývá, což je – pochopitelně – vidět pouze zevnitř. Zajímavé je zastřešení, které využívá osmiúhelníkovou suknici, dvojstupňovou cibulovou bání se čtrnácti sloupky a další malé kopule, coby schránky na písemnosti a peníze z doby, kdy byla věž stavěna a z roku 1941. Na samém vrcholku se tyčí dvojramenný kříž, a ve Věži se – údajně – nachází zvon, pocházející z roku 1482 (přitom původní zvony z 18. století se nedochovaly … zajímavé).
V každém případě je nutno připomenout, že největšího stavebního rozkvětu dosáhl Jeníkov v době državy Martina Maxmiliána, svobodného pána z Goltze. I přes „špatnou dobu“ (třicetiletá válka) a „blbou náladu“ se generál Goltz pustil do výstavby svého města. Z „jeho“ období pochází věžovitá tvrz, kterou si vystavěl jako své sídlo, loretánská kaple, která je dnes součástí děkanského kostela sv. Františka Serafínského i jezuitská rezidence. Goltz byl ovšem údajně takto aktivní (zejména nebo také ?) proto, aby si usmířil Boha i císaře, neb neznal své Pappenheimské (v nepovoleném souboji totiž zabil - ve stavu podnapilém - Wofganga Adama, hraběte z Pappenheimu). Většina Goltzových staveb přežila až do současnosti.