Loading...
Hevíz je menší maďarské městečko (má kolem 4600 obyvatel), známé především jezerem Hévízí-tó. Jezero s léčivou vodou přitahuje mnoho turistů i pacientů do města a zároveň poskytuje zaměstnání jeho obyvatelům. Nedaleko Hevízu je město Keszthely, které již leží na břehu v jihozápadní části Balatonu.
Jezero v Hévízu má rozlohu 4,4 hektarů, je napájeno dvěma termálními prameny vyvěrajícími na dně jezera. Jeden pramen má údajně teplotu 26°C, druhý 41°C. Prameny obsahují sloučeniny síry, rádia a dalších minerálních látek. Prameny jsou tak silné, že se voda v jezeře vymění velmi rychle, dle některých autorů za 28 hodin, podle jiných za 72 hodin. Teplá voda z jezera odtéká 13 km dlouhým kanálem Hévízi-csatorna, širokým 10-12m do místní říčky Zala, která dále vtéká do Balatonu. Ve vodě jezera žijí různé druhy bakterií, některé jsou prý také léčivé. Minerální teplá voda v jezeru svědčí ochotně kvetoucím leknínům na hladině. Voda má příznivé účinky proti revmatizmu a chorobám pohybového aparátu, pitná kúra potlačuje žaludeční potíže.
Přímo na břehu a hladině jezera je plavecký a rekreační areál pro návštěvníky. Aby nedošlo ke zdravotním potížím, je doporučená doba pobytu ve vodě omezena na 20 minut. Protože můj výlet byl zaměřen především na návštěvu města a vstupné se mi zdálo dost vysoké (zhruba 400 Kč na tři hodiny), tak jsem na koupaliště ani nešel.
Procházku jsme začali na náměstí s velkým parkovištěm (Nagyparkoló-tér), kde stojí menší nákupní centrum CBA. Potom jsme se dostali po Kölcsey Ferenc utce přes náměstí Ference Deáka s jeho sochou k parkové cestě, která vede k hlavnímu vchodu do areálu na jezeře. Cestou je možné se zastavit u památníku holokaustu. V celém Hevízu stojí hotely, budovy lázní, nebo vily bohatší klientely. Mnohé hotely a zařízení mají vlastní bazény pro relaxaci, nebo léčebné využití. V době mé návštěvy probíhala ve městě celkem rozsáhlá rekonstrukce sítí a rozvodů vody, takže někde nebylo vše upravené. Kolem celého jezera vede vycházková cesta, která byla také částečně v rekonstrukci. Obdivovali jsme bohatě kvetoucí a udržované květinové záhony podél cesty k hlavnímu vchodu k jezeru, i na četných záhonech v běžné zástavbě města. Zajímavostí byla návštěva místního dost velkého blešího trhu, kde byly také stánky s ovocem a tradičními výrobky z kůže, skla.
Snad není na škodu uvést zmínku o Ferenci Deákovi, po kterém je pojmenována ulice skoro v každém městě a význam Trianonské smlouvy. Ferenc Deák byl významným maďarským politikem. V uherské vládě byl v roce 1848 zvolen ministrem spravedlnosti. Prosazoval dohodu s Habsburky, na rozdíl od Lajose Kossutha, který prosazoval úplné osamostatnění Uher. Jestli jsem dobře pochopil význam památníku v parčíku poblíž sochy Ference Deáka, tak připomíná vznik Maďarska po podpisu Trianonské smlouvy v červnu 1920, při které Uhry jako součást poraženého Rakousko-Uherska ztratily velkou část svého území. Trianonská smlouva byla podepsána v paláci Velký Trianon v zámku Versailles u Paříže. Maďarsko, jako poražená součást Rakousko-Uherska muselo uznat nové Československo i s Podkarpatskou Rusí, čímž ztratilo velkou část svého území. Velká část Československa tedy vznikla z bývalého území Uher. Uhersko smlouvou ztratilo 71% území, každý čtvrtý Maďar se ocitl mimo Maďarsko. Smlouva nadlouho ovlivnila jejich politiku, spolupráci s Hitlerem i dnešní občasné připomínání maďarské menšiny na Slovensku, nebo na Ukrajině.