Hlinský rybník

Tento rybník, který se nachází při staré cestě z Třebechovic pod Orebem k Týništi nad Orlicí (mezi lokalitami "U studánky" a "Na stavu"), je rovněž zván jako Kačeník (toto pojmenování můžeme nalézt např. u Františka Hrobaře, např. v jeho knize "Květena Kostelecka a Rychnovska. Soustavný přehled prvků rostlinných a jejich nalezišť" z roku 1931). Své jméno obdržel po Hlinském potoce (pojmenován podle toho, že po většinu roku míval "hliněnou" barvu), o němž je první zmínka ve smlouvě Viléma z Pernštejna s Mikulášem Trčkou z Lípy z 27. listopadu 1507 o zadělání tokův rybníkem novým nad Třebechovicemi:

"Léta Páně tisícího pětistého sedmého, w sobotu před swatým Ondřejem, stala se jest smlauwa mezi urozeným pánem, panem Wilémem z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyšším hofmistrem KČ. s strany jedné, a urozeným a statečným rytířem panem Mikulášem mladším Trčkau z Lipy a na Lichtmburce, s strany druhé, takowáto: jakož jest pan hofmistr JMt udělati ráčil rybník nowý nad Třebechowicemi, kterýmžto rybníkem zadělal jest JMt dwa toky, jeden kterýmžto teče na Třebechowský rybník nad městečkem, a druhý na mlýn koreční a haltéř u téhož mlýna; kdež pak na týchž tocích JMt trúby položiti ráčil, že tú trubú jednú JMt, kteráž leží na tom toku, kterýž jde na mleyn a haltéř, má a powinen bude i s dědici swými na času budaucí púščeti tau trubau wody, tak zhlaubí a zšíří, jakž tato míra na tomto listu napsaná ukazuje; a ta woda má wždycky jíti w létě i w zimě bez hindrunkůw pána JMti i dědicůw JMti.

Než jestli žeby JMt, neb dědicowé JMti ten rybník kdy sušiti ráčili: tehdy té wody nebudau jemu mlynáři ani na haltéř powinni dáwati wedle té míry, dokudžby rybník sušen byl, než on mlynář a budaucí jiní mlynáři na témž mlýně budau sobě moci tau trubau wodu wésti; a i druhý tok, budeli mu se zdáti pojíti k té trúbě po rybníce JMti, to bude moci učiniti bez překážky JMti i dědicůw JMti, kterýžto tok slowe Hlinský potok, wšak tak: nebudeli té wody potřebowati na rybník pan Mikuláš a dědicowé jeho, již s ním o to mlynář uházej; než jakžby zase JMt aneb dědicowé JMti rybník zastawili, tak hned podlé té míry powinni jsau a budau na týž mlýn a haltéř tú trubú a na tu míru zase pauštěti, tak jakž nahoře psáno stojí.

It. jakož jest JMt ráčil trúbu položiti druhú na tom toku, kterýž jde na rybník swrchupsaný: ten rybník JMt a dědicowé JMti mají naháněti tak, aby byl pln wodú panu Mikulášowi a dědicům jeho, a to konečně mezi swatým Jiřím a swatým Duchem; a nad to wíc, pán JMt i dědicowé JMti má tú trubú na ten rybník pro doléwku půščeti wody w létě i w zimě: ta wždycky aby šla s půl druhé wršky takowé, jako na mřeny kladau a smldí obyčejně pletú; než pan Mikuláš a dědicowé jeho z toho rybníka Třebechowského nemají bez potřeby wody pauščeti.

Než jestližeby rybník pána JMti pust aneb sušen byl, tehdy nebude JMt ani dědicowé JMti powinni toho rybníku na ten čas naháněti: než pan Mikuláš a dědicowé jeho smluwte se s mlynářem o ty toky tak, jakž se nahoře píše; než pan hofmistr JMt ani dědicowé JMti w těch tocích panu Mikulášowi a mlynáři žádné překážky činiti mají dotud, dokudžby ten rybník pust byl.

Než kdyžby týž rybník zase zastawen byl, tehdy woda má puštěna býti podlé smlauwy nahoře psané. A jestližeby rybník Třebechowský chtěli sušiti, tehdy mají dáti pan Mikuláš a dědicowé jeho JMti wěděti aneb dědicům JMti, kdyžby jej měli sušiti, aby na darmo wody nepauštěli, hned při pauštění.

Item což se lesůw dotýče: jakož jest pan hofmistr JMt týmž rybníkem zatopil panu Mikulášowi Trčkowi les, kterýž slůl Lán, i oddal jest pan hofmistr JMti tu hned pod týmž rybníkem, tak a potuď, jakož sau meze a kopcowé zděláni.

Item jakož sau mluwili Třebechowští prawíce, žeby jim týmž rybníkem lesowé jejich podmokati měli: tu pán JMt má struhú udělati na swých gruntích až do starého toku, tak aby jim les nepodmokal a škoda se nedála.

Item, jakož sau mluwili Třebechowští, žeby se jim do předměstí škoda dála, kdyby ten rybník spuščen býti jměl tú trubú, kterúž má jíti na mlýn a haltéř woda: jestli žeby JMt pan hofmistr aneb dědicowé JMti tú trubú spúščeti chtěli, tehdy má w swých gruntích to opatřiti, aby se jim Třebechowským tím opúštěním škoda nestala, wšak tak: aby oni Třebechowští na swých gruntech také struhy dostatečně wydělali, kudyby ta woda jíti měla.

A to sobě slibujem my swrchu psaní Wilém z Pernšteina na Helfenšteině, nejwyšší hofmistr KČ., Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce, i s swými dědici a budaucími potomky, wšecko, což se w tomto listu píše, wěrně a práwě zdržeti a zachowati beze wšech fortelůw na budaucí časy.

Tomu na swědomí swé wlastní pečeti dali sme přiwěsiti k tomuto listu, a pro lepší jistotu připrosili sme urozených wládyk Jana Janowského z Sautic a na Žumberce, Bohuslawa Chrta ze Rtína, Bohuslawa Běškowce z Běškowic, Oldřicha z Pařízku, že sau pečeti swé podlé našich k tomuto listu přiwěsili na swědomí, sobě a erbóm swým bez škody. Jenž jest dán a psán léta a dne swrchu psaného."

Z tohoto místy až nesrozumitelného dokumentu můžeme odvodit to, že původní Hlinský rybník byl vybudován na počátku 16. století, nedlouho po sepsání této listiny, ale zápis o něm nalezneme v zemských deskách až v roce 1559. Zajímavé je, že na třebechovickém Panském mlýně býval dříve "panem otcem" Pavel Hlinský. Podle tereziánského katastru sloužil rybník jako výtažní (rybník na výrost, do něhož se plod přesazoval na 1-2 roky, aby v něm poodrostl).

Složité období přelomu 18. a 19. století, kdy byla vysušena v celém kraji řada rybníků, přečkal Hlinský rybník v pořádku a zaznamenán je tudíž i v indikační skice stabilního katastru z roku 1840, kdy stále ještě náležel častolovické vrchnosti. V roce 1866 museli těmito místy postupovat pruští i rakouští vojáci. To by měl prokazovat nález uzavřené lahve s novinami z roku 1866 a nečitelným dopisem, jež byla nalezena v roce 1940 při odstraňování dřevěného potrubí. Spíše šlo o důkaz toho, že ono dřevěné potrubí bylo zřízeno právě roku 1866 a dopis mohl být jakýmsi pamětním zápisem. Údajně byl poslán na odbornou expertizu do Prahy, ale její výsledek se mi nepodařilo dohledat.

Častolovickému panstvu zůstal rybník až do německé okupace, kdy byl Leopold František Sternberg nahrazen nuceným správcem, který dozíral na hospodaření celého častolovického velkostatku. Jedinou jeho chybou bylo to, že v září 1939 podepsal Deklaraci zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa (viz https://www.fronta.cz/kalendar/narodni-deklarace-ceske-slechty). Po osvobození se sice vrátil na své sídlo, ale v roce 1948 došlo ke znárodnění veškerého majetku výše zmíněného šlechtice.

Sám rybník se dostal do rukou státu a spravován byl Lesním závodem Opočno (polesí Bědovice), za něhož byl koncem 70. let 20. století vybudován nový požerák, ale to již byla z většiny rybníka spíše mokřina, protože nedošlo nikdy k jeho odbahnění. Teprve roku 1992 byl rybník v rámci dalšího majetku vydán v restituci Franzisce Dianě Sternbergové Phipps a v roce 2011 ho získala její dcera Alexandra Hardegg. Pozemek má parcelní číslo 714, stejné jako mu bylo uděleno před více než 2 staletími. Jeho maximální hloubka je 1,5 m a výměra činí 4,0681 ha, ale většina z ní jsou mokřiny (vlhké hercynské dubohabřiny) a rybník, jenž náleží k relativně zachovalým biotopům s vyvinutým zrašelinělým litorálním pásmem, tvoří pouze její třetinu, přičemž je většinou využíván jako jednohorkový, tj. že je zde ryba odchovávána jen po jedno vegetační období (většinou jde o vedlejší druhy ryb - lína a štiku).