Holašovice - malebná obec zapsaná na seznamu UNESCO

Obec Holašovice leží 15 km západně od města České Budějovice ve stejnojmenném okrese na jižním okraji Hlubocko-zbudovských blat a na severovýchodním okraji CHKO Blanský les v nadmořské výšce 498 m. Víska, která je poprvé připomínána již roku 1263, je dnes jednou z mála, jíž zůstala téměř v nezměném stavu zachována tvář typické blatské vsi 19. století. Selské statky s bohatě zdobenými štíty (styl tzv. selského baroka) tvoří většinu staveb v obci. Většina z nich si zachovala i vnitřní členění usedlosti, která bývala třígenerační rodinnou jednotkou. Jsou rozmístěny okolo charakteristické obdélníkové návsi s rybníčkem, na jejímž severním okraji stojí pozdně barokní kaplička postavená v roce 1744. V roce 1998 byly Holašovice pro svoji ojedinělost zahrnuty do Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Holašovice bývají - spolu s blízkými Plástovicemi, vsí podobného charakteru, hojně navštěvovány zejména filmaři pro autenticitu prostředí 19. století.

V žádném případě nehodlám zpochybňovat zapsání Holašovic do seznamu památek světového dědictví UNESCO, ale i tak vyzní začátek tohoto příspěvku trošku jako onen starý známý – a dobrý - vtip o tom, že říjnová revoluce nezačala až tak moc v říjnu, ale spíše až v listopadu, Lenin nebyl až tak úplně Lenin, ale více Uljanov a o Josifu V. Džugašvilim raději ani nemluvě…

Vždyť posuďte sami. Moudrá encyklopedie říká, že Holašovice jsou malá jihočeská vesnička, nacházející se nedaleko Českých Budějovic, na jihovýchodním okraji Blanenského lesa. Žije zde trvale asi 140 obyvatel. Ve skutečnosti jsou Holašovice částí obce Jankov, ve které žije lidí takřka trojnásobně. V Holašovicích můžeme obdivovat památky ve stylu selského baroka, které již dosáhly celosvětového uznání. A přitom: jaké je to baroko, když ty baráky kdosi postavil až někdy v polovině 19. století?! Vždyť do podobného selského stavení jsem – coby malé dítě i větší puberťák – velice rád jezdíval na prázdniny.do oblasti Boskovické brázdy. A to ještě považte, že přes blízkost Českobudějovické rybniční pánve leží Holašovice již v Šumavském podhůří; geograficky ovšem přísluší k pohořím České vysočiny.

Také jsem několikrát slyšel názor, že se jedná o místo všeobecně přeceňované, po všech stránkách předražované … a vůbec. S tím přeceňováním na poli historické jedinečnosti bych asi i částečně souhlasil, ale jinak je zde cenově naprosto přijatelno a ve zdejší restauraci, keramické dílně i informačním centru jsme se potkali jen s lidem vysloveně vstřícným až přátelským.

Vraťme se ale napřed do dávné minulosti obce, ležící v půvabné krajině jižních Čech. Poprvé je písemně zmiňována až roku 1292, vznikla však zřejmě již v I. polovině 13. století. Kolonizace této oblasti přece jen trvala o něco déle, protože zde nebyly vhodné podmínky pro „kolchozničení“ (relativně značná nadmořská výška a rozlehlé mokřiny). Změny přínáší až hospodářské reformy, fundace klášterů (Holašovice patřily cisterciákům z Vyššího brogu až do roku 1848), rozsáhlá kolonizace (13. a zejména 14. století) a podnikatelské aktivity Rožmberků (konec 15. ac elé 16. století). Přeskočme teď pár století. Píše se rok 1995 a tento jedinečný celek je vyhlášen vesnickou památkovou rezervací (kulturními památkami se však některé budovy staly již v roce 1960) a o pouhé tři roky později se stává nedílnou součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Holašovice jsou považovány za “typický kolonizační útvar, založený na pravidelném půdorysu, s hloubkově orientovanými usedlostmi směřujícími štítovým průčelím do mimořádně rozlehlé návsi“. Minochodem, místní náves skutečně svými rozměry – tj. 210 x70 metrů– překonává náměstí mnohých měst. Zajímavý je nezvykle stabilní stavební vývoj vesnice. Vždyť 17 usedlostí zde zůstává zachováno od založení obce dodnes (zvýšení počtu popisných čísel je způsobeno očíslováním již dříve existujících výměnků a několika nově vystavěných - a poté stržených – domků v 18. a 20. století).

K jistému rozšíření zástavby na okraji obce dochází až v průběhu 20. století, prostor návsi zůstává v podstatě téměř beze změn, jen v 19. století byla do dnešní podoby přestavěna kovárna a – ještě o něco dříve, protože roku 1744 – byla postavena na severní straně návsi barokní Kaple sv. Jana Nepomuckého. V roce 1935 byl před ní ještě vztyčen kamenný kříž.

Náves je - ze všech čtyř stran - obklopena frontami štítových průčelí pravidelně pravoúhle orientovaných usedlostí, což dokládá promyšlenou přípravu založení obce pro předem určený počet osadníků. Rozsah středověkých parcel se rovněž nezměnil a vývoj jednotlivých usedlostí se tak odehrával na trvale vymezeném pozemku. Jedná se o typický dispoziční model s formou trojstranného zemědělského dvora, tvořeného obytným domem s navazujícími chlévy, paralelní sýpkou a příčnou stodolou.

Architektonický obraz Holašovic je relativně pestrý a stavební podoba jednotlivých usedlostí je výsledkem postupného vývoje. Z podkladů z roku 1827 je zřejmé, že všechny zdejší usedlosti (kromě stodol), byly již tehdy z kamenného zdiva. Jde o důsledek historicky odlišného sídelního a stavebního vývoje celé této části jižních Čech, kde již od středověku převažují ve vesnickém prostředí zděné stavby, zatímco jinde převládá až do počátku 19. století zástavba roubená. Také základní trojdílná osnova obytného domu v pořadí světnice – síň – komora nebo chlév má svůj původ ve středověku.

Ekonomický rozkvět české vesnice 19. století znamenal obrovský stavební boom, který ve zděných Holašovicích příšel až v letech 1840-1885, a to přestavbou dřevěných stodol. Projevila se zde ovšem i potřeba reprezentovat bohatnoucí selský stav. A právě tento moment dal vzniknout jedinečnému fenoménu tzv. selského baroka, který nemá v Evropě obdoby. Selské baroko bylo vytvořeno díky mimořádně nadaným místním zednickým mistrům, kteří dobře znali městskou i šlechtickou architekturu různých slohů. Z té čerpali postupy, obohacené o lidovou ornamentiku a dekorativní výzdobu. Některá stavení jsou ozdobena i nápisy a motivy, popisujícími profesi majitele statku. Právě Holašovice se stávají „nejreprezentativnějším a nejzachovalejším příkladem této pozoruhodně vyspělé tradiční lidové stavební tvorby a jejich současná podoba dokumentuje, bez rušivých momentů vzhled typické jihočeské obce z doby kolem poloviny 19. století s výrazným geniem loci“.

Pokud se budeme na Holašovice dívat statisticky, tak nejstaršími objekty obce jsou dva pozdně gotické špýchary. Asi 40 % zástavby je možno stavebně zařadit před rok 1827, dalších 40 % do období let 1828-1871, 15 % vzniklo v letech 1871-1920 a zbylých 5 % je novodobých. Převážná většina usedlostí přitom stále slouží k trvalému bydlení, pouze dvě jsou využity k rekreaci. I bývalý hostinec je … pořád hostinec. Jen v obydlí kováře je dnes umístěn obchod a v kovárně hasičská zbrojnice.

Hlavním cílem do budoucna zůstává zachování Holašovic v podobě živé vesnice s trvale obydlenými usedlostmi. Hlavním důvodem ochrany Holašovic je přitom snnaha o „zachování jejich památkových hodnot budoucím generacím jako ukázku zaniklého života, řemeslných schopností a výtvarného citu našich předků v rámci živého sídelního útvaru“. Zejména díky tomu se také Holašovice staly památkou UNESCO.

Centrum vesnice tedy tvoří 23 (v období skutečného baroka jich bylo asi 14) památkově chráněných usedlostí (ty přitom tvoří 120 budov), kterými vznikl ucelený soubor obytných objektů, včetně chlévů, stodol, maštalí, sýpek a ohrazení s bránami. Jednotlivé usedlosti tvoří obvod rozlehlé obdélníkové návsi, kterou zdobí také studna s dřevěnou pístovou pumpou. Okolo návsi s malým rybníkem však najdete i několik budov, které kulturními památkami nejsou; například bývalá obecní škola dnes slouží jako informační centrum. Nedaleko návsi se nachází také zajímavost zvaná Holašovický kromlech nebo Jihočeské Stonehenge. Jedná se o kruh menhirů s dolmenem a více informací o něm naleznete na: https://www.turistika.cz/mista/holasovice-menhirovy-kruh-aneb-jihoceske-stonehenge. Zdejší „světověunescová“ náves, na které se každoročně konají "Selské slavnosti", si zahrála i na celuloidovém pásu, a to ve filmovém zpracování opery Bedřicha Smetany Prodaná Nevěsta.

Název vesnice je snad odvozen od jména šlechtice, který obec založil (Holas nebo Holasic). Na podobě Holašovic se také silně podepsalo období let 1520-1525, kdy celá vesnice – vyjma dvou obyvatel – vymřela při morové epidemii. Následnou historii Holašovic už totiž psali němečtí přistěhovalci.

Dopravně je obec nejlépe dosažitelná autem (nebo na kole) odbočením ze silnice I. třídy č. 20 (Č. Budějovice – Písek). Dá se sem dojet také autobusem z Českých Budějovic, železný oř do této oblasti doposud nezavítal.

A ještě jedna poznámka na závěr, kterou – částečně – navazuji na úvod článku. Přiznávám, že Holašovice jsem i já vždycky považoval za místo nepředstavitelně přeceňované (ještě více, než je ve fotbale přeceňován – snad dvacet let v kuse zraněný - Tomáš Rosický). Možná to tak i je, ale v každém případě se mi tam velice líbilo, a keramickou magnetku z místního informačního centra máme doma na ledničce - na čestném místě a hrdě - pořád.