Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Dominantou historického jádra jihočeské obce Hořice na Šumavě, které je vyhlášeno „Městskou památkovou zónou“, je kostel sv. Kateřiny. Tento památkově chráněný objekt se nachází na dolním konci náměstí; v tomto případě tedy spíše návsi. Hořický svatostánek dnes již sice není stylově zcela čistou stavbou, ale svou nespornou historickou hodnotu má pořád a zejména příznivce pozdní gotiky má stále čím potěšit. Za zmínku stojí určitě síťové klenby nebo sanktuář, pocházející z roku 1487. Na podobě chrámového interiéru je určitě pozitivně vidět, že byl roku 2006 obnoven díky finanční podpoře Česko-německého fondu budoucnosti.
Původní kostel sv. Kateřiny byl románskou až raně gotickou stavbou, založenou v průběhu 13. století, pravděpodobně v jeho I. polovině. Zcela přestavěn pak byl na přelomu 15. a 16. století, přesněji v letech 1483 až 1510. V této době byl dvojlodní kostel nově zaklenut, a to hutí věhlasného stavitele Hanse Gezingera. Nový presbytář byl postaven a zaklenut v roce 1487. Roku 1745 byla barokně rozšířena kruchta. Další velké úpravy sv. Kateřinu potkaly po ničivých požárech v letech 1771 a 1834, V letech 1900 až 1901 byl hořický kostel – alespoň exteriérově - regotizován a současně tehdy byla nově postavena chrámová věž. Ta nahradila věž původní.
Kostel sv. Kateřiny spolu s celým městečkem silně zchátral po roce 1945 a jeho další oprava pak proběhla až na přelomu 20. a 21. století. Hořický svatostánek je obklopen bývalým hřbitovem a západně od něj se nachází barokní budova bývalé fary. Hřbitov byl zrušen v roce 1787 a jeho obvodová zeď se částečně dochovala. Přístupný sice bývá většinou jen při sobotních bohoslužbách, alespoň přes mříž se ovšem občas do interiéru hořického kostela nahlédnout dá. Síťově zaklenuté dvojlodí za ten pohled určitě stojí.
Někdejší „zlatokopecké“ městečko, nacházející se na Českokrumlovsku, sice působí tak trošku ponuře, ale už jen zdejší kostel, pozdně gotický pranýř a soustava kašen za vidění rozhodně stojí. Hořice jsou sice dostupné prostředky hromadné Dopravy, ale vlakové nádraží je daleko hluboko pod centrem obce a autobusy sem z Českého Krumlova nebo z Českých Budějovic také nezajíždí – zejména v nepracovních dnech - nijak zvláště často a pravidelně (pro železného oře to ovšem platí také). Individuální dopravní prostředek je tak v tomto případě nespornou výhodou.