Hrad Hněvín

Hrad Hněvín

Pojďme se teď na tu naši krásnou zemičku podívat trochu z výšky. Nechci lekat ty, kteří neradi létají letadlem, nebo mají strach z výšky. Nepůjdeme daleko, od okraje hornického města MOST je to k úpatí Zámeckého Vrchu jen pár stovek metrů. Silnička, vedoucí až k hradní bráně, se vine malebnou vilovou čtvrtí, aby se po počátečním mírném stoupání zakousla do úbočí vrchu a teď už výrazným stoupáním začala ukrajovat výškové metry. Našim nohám a plicím, nebo motoru auta, se pod hradbami dostane odměny v podobě nevšedního, takřka kruhového rozhledu. Za příznivých povětrnostních podmínek tu máte jako na dlani nejen město MOST samotné, ale i vrcholky Českého středohoří a nedalekých Krušných hor. Jsme v Podkrušnohorské pánvi a tudíž naší pozornosti nemůžou uniknout ani rozlehlé plochy povrchových dolů ve směru na Chomutov a Litvínov, stejně tak jako bezprostředně sousedící chemické závody u Litvínova. Ale to už jaksi k tomuto kraji patří.

Otázka vzniku zdejšího hradu je poněkud složitější. Některé prameny hovoří o tom, že tento hrad vyrostl na místě původní tvrze rodu Hrabišiců, jinak také majitelů města Mostu na úpatí Hněvína. Zmiňovaná tvrz tu mohla podle nich vyrůst už v 9. století, což dokládají i některé archeologické vykopávky hradeb datovaných právě zmiňovaným století. V roce 1238 na jejím místě zásluhou krále Václava I., ale po německém vzoru vyrůstá hrad Landeswarte, sloužící jako jeden z opěrných bodů království na severu Čech. Zřejmě nepříliš dobrým rodinným vztahům můžeme vděčit za to, že se nám dochovala první písemná zmínka o zdejším hradu, ve kterém se mluví o neúspěšném obléhání Hněvína synem Václava I – Přemyslem Otakarem II. Ve stejném století si Václav II s jeho pomocí řešil své finační problémy, když ho zastavil Braniborům Na rovinu řečeno, náš milovaný Karel IV. se se zdejším hradem taky zrovna „nemazlil“. Když potřeboval „udat“ svoji dceru Annu, použil zdejší nemovitost jako malý „úplateček“ míšeňskému markraběti Fridrichovi. Jenže holubičky nezavrkaly, happy end se nekonal, jen ten mostecký hrádek zůstal jaksi panu markraběti v držení. Trvalo to pak až d roku 1406, než Václav IV., ovšem teprve až po zaplacení patřičného odstupného, dostal hrad zpět do královského držení. Že by se současné panstvo také inspirovalo naší minulostí? Něco mi tyhle „kejkle“ připomínají.

Snad strategické poloze a dobrému opevnění lze připisovat zásluhu na tom, že tento hrad nebyl nikdy dobyt. Nepodařilo se to ani husitům. Co však nešlo provést vojensky, dalo se vyřešit politickými kličkami. A tak již v roce 1423, tentokrát v tom měl prsty král Zikmund, se Hněvín opět ocitá v zástavě a opět světe div se v rukou míšeňského markraběte. A zase to trvalo více jak 20 let, než se hrad na základě chebské mírové smlouvy vrátil do královského držení. Přepsán byl na syny Jiříka z Poděbrad, kteří ho však roku 1480 prodali bratrům Benešovi a Ludvíkovi z Veitmühle. S rokem 1585 se objevuje nový majitel Ladislav Popel z Lobkovic. Ten však poměrně brzy upadl v nemilost u Rudolfa II, což mu vyneslo trest smrti a konfiskaci majetku. Ještě že včas zmizel do ciziny. Za zmínku stojí i to, že za vlády již zmiňovaného Rudolfa II. na hradě pobývali i alchymisté Angličan Edvard Kelley a Řek Marek Mamugny. Ovšem z příkazu císaře, tedy ve vězení! Pro Kelleyho se mostecký hrad stal osudným, když ve zdejším vězení zemřel. V našich dějinách se příliš často nestávalo, aby hrad přecházel do rukou města. A Hněvínu to zrovna příliš štěstí nepřineslo. Ne snad, že by byl nepřítelem konečně dobyt. Už v majetku města, pod jehož správu v roce 1595 přešel, ještě několikrát odolal útokům nepřítele v době třicetileté války, nakonec však roku 1646 zdejší císařská posádka kapitulovala a Hněvín se pro změnu stal oporou nepřítele. Historické prameny dokonce zmiňují údajnou návštěvu v té době teprve budoucího švédského krále Karla Gustava. S rostoucím významem hradu rostl i význam města ležícího pod ním, z něhož se během let stalo město královské a na zdejším hradě se usídlil župan.S rostoucím významem města zároveň rostla jeho atraktivita pro nepřátelské armády. Měšťané to však připisovali existenci hradu nad městem. Je absurdní, že nakonec opravdu dosáhli svého a dostali povolení ke zbourání objektu od samotného Ferdinanda III.

Více jak 200 let zel vrcholek Hněvína (Zámecký vrch) prázdnotou. Teprve v 70. letech 19. století vrch znovu ožívá. Postupně se zalesňují jeho svahy, vznikají zpevněné cesty, provádějí se parkové úpravy a roku 1879 vyrůstá na vrcholku Restaurace. O deset let později vztyčenou dřevěnou napodobeninu Eiffelovy věže, strhává o rok později silný vítr. Německý spolek přátel Zámecké Hory měl zásluhu na vybudování nejen kamenné vyhlídkové věže v roce 1900, ale o něco později vybudované sousedící Restaurace. Tu architekt Adolf Schwarzer dokončil o pět let později, nechal ji vybavit elektřinou i telefonem. Ještě v roce 1911 proběhla rekonstrukce vyhlídkové věže, tehdy již opatřené glazurovanými cihlami ze šamotárny v Braňanech. O dva roky později ještě přibývá malá věž sloužící jako hradní kaple a peníze se v roce 1927 najdou i na krytou verandu. Tím stavební ruch na Hněvíně utichá. Za 2. světové války objekt obsazují nacisté a využívají k účelům protiletecké obrany.

Vojákům sloužil Hněvín i po válce. Až v roce 1950 přechází objekt do rukou Městského národního výboru, který se však o hrad nestará a ten chátrá. Jen v roce 1959 tu je zbudována televizní retranslační stanice. Brzy na to je objekt uzavřen z důvodů narušené statiky a teprve s rokem 1967 přichází jeho záchrana. Nákladná rekonstrukce končí v roce 1970 a provozovatelem celého areálu se stává Podnik bytového hospodářství, za jehož působení vzniká v roce 1972 hvězdárna, umístěná v bývalé hradní kapli. S příchodem nových časů se hrad vrací do rukou města a to tu v letech 200 – 2001 provádí další rekonstrukci, během níž je instalováno vnější osvětlení, jsou provedeny opravy střech, inženýrských sítí a položeno je i nové dláždění.

Velmi pozitivní je fakt, že i v nových časech zde byla zachována hvězdárna Dr. Antonína Bečváře, jako pobočka hvězdárny v Teplicích. Návštěvníkům umožňuje za jasného počasí pozorovat planety, Měsíc a jiné zajímavé objekty dalekého vesmíru. K dispozici jim je výkonný čočkový dalekohled typu Gustav Heyde umožňující až 300-násobné přiblížení pozorovaných objektů. Pro veřejnost se hvězdárna otevírá vždy v neděli mezi 14.00 – 21.00 hodin a uzavřena nezůstává ani při avizovaných pozorováních zajímavých jevů. Pro rok 2010 se pozorování zaměřuje především na aktivity Slunce, které by se mělo v současnosti blížit 11-ti letému maximu.

Až tedy vystoupáte k této dominantě mosteckého kraje, vzpomeňte že stojíte nejen na místě s bohatou historií, ale i na místě s možnosti poučení, dobrého jídla a dalekých rozhledů. Nelitujte námahy a vystoupejte na 34 metrů vysokou věž, z níž se Vám vždy od 11.00 do 23.00 hodin otevřou rozhledy nejen na město MOST, ale i jeho blízké i vzdálené okolí. Sice po minulá desetiletí těžce zkoušené, přesto však a možná i to zajímavější.