Itálie - Dolomity (1): Seznámení s Dolomity – informace, turistické možnosti

Itálie - Dolomity (1): Seznámení s Dolomity – informace, turistické možnosti (07/2018)

Dolomity (italsky: Dolomiti, německy: Dolomiten) jsou rozsáhlým horským masívem v soustavě Jižních vápencových Alp. Nachází se na severu Itálie, přibližně mezi řekami Rienza na severu, Isarco na západě, Avisio na jihozápadě a Piava na jihu a východě (mapka ve fotogalerii). Dolomity byly zapsány na seznamu přírodních památek světového dědictví UNESCO a jsou považovány za jedno z nejkrásnějších pohoří Evropy. Což můžeme jednoznačně potvrdit, i když v některých částech by mohlo být méně lyžařských vleků a sjezdovek (a turistů). 

Pohoří bylo až do 19. století pojmenováno podle převažující barvy horniny Monti Pallidi (Bledé hory), dnes nese přímo název budující horniny. Hornina dolomit byla pojmenována po francouzském mineralogovi Déodatu Gratet de Dolomieu, který jako první popsal rozdíl mezi vápencem (uhličitan vápenatý - CaCO3) a dolomitem (uhličitan vápenato-hořečnatý CaMg(CO3)2). Ne celé Dolomity jsou však tvořeny pouze dolomitem, ten ale převažuje. A naopak – ne všechna italská dolomitická pohoří jsou řazena k geomorfologickému celku Dolomity.

Co zaujme na Dolomitech především, je bizardnost tvarů jednotlivých horských masívů, které vystupují nad okolní krajinu ve tvaru věží, jehel, zubatých hřebenů. Dolomit je tvrdší než vápenec a odolává lépe povětrnostním vlivům. Proto se zde zachovalo tolik krásných a neobvyklých tvarů skal, které můžeme obdivovat jak při pohledu z údolí, tak při túrách v horách. A nejsou jen "bledé" barvy, najdeme odstíny od žluté až po červenou. Vše lemováno zelení modřínových lesů a pastvin v údolích a modří protékajících řek a hladin jezer.

Pohoří se skládá ze 17 horských podskupin (mapka ve fotogalerii), z nichž asi nejznámější jsou: Sextenské Dolomity, Marmolada, Sella, Civetta .... Jednotlivé masívy vystupují osamoceně odděleny hlubokými údolími, kterými protékají řeky. Největší část Dolomit leží v italském regionu Trentino-Alto Adige (Tridentsko – Horní Adiže), další část v regionu Veneto (Benátsko).

Dolomity zasahují také do historické oblasti Jižní Tyrolsko (Südtirol), kterou tvoří převážně italská oblast Trentino-Alto Adige (někdy také nazývaná Trentino-Südtirol) a malá část oblastí Veneto a Belluno. Jižní Tyrolsko bylo po 1. světové válce odtrženo od rakouského Tyrolska a přiřazeno k Itálii, přestože v té době na tomto území mluvilo 90 % obyvatel německy.

To je také důvodem, proč se v této části Itálie setkáváme jak s italskými, tak s německými nápisy a mluvčími. Oba jazyky jsou zde rovnocenné a někdy bývá pro návštěvníka těžké rozpoznat, že se jedná o stejné místo, pokud je název na mapě uveden v pouze v jednom jazyce a v terénu pouze v druhém jazyce (příkladem může být název nejslavnějšího dolomitského skalního útvaru, italsky: Tre Cime di Lavaredo, německy: Drei Zinnen). Aby to nebylo tak jednoduché, v některých vesnicích se hovoří také ladinštinou (etnická menšina Ladinové obývá některá údolí v Dolomitech).

Nejvyšším vrcholem Dolomit je Marmolada (3 343 m n. m.), na jejímž vrcholu je jediný ledovec v Dolomitech – Marmoládský ledovec. Dalšími v pořadí jsou pak vrcholy v okolí města Cortiny d´Ampezzo – Antelao (3 264 m), Tofana di Mezzo (3 244 m) a Monte Cristallo (3 221 m). Mnohá střediska nebo názvy údolí v Dolomitech jsou známá spíše milovníkům lyžování. Počet letních návštěvníků je ale také vysoký a na nejznámějších trasách to v některých dnech může vypadat jako na promenádě. Zvláště tam, kam se dá pohodlně přijet autem nebo kde jezdí lanovka v letním provozu. 

Turistické možnosti: V Dolomitech si vybere každý, je zde k dispozici nepřeberné množství turistických tras všech obtížností. Někdo sem jezdí chodit kolem jezer, někdo na jednodenní turistické trasy, někdo na vícedenní treky nebo lozit ferraty. K překonání převýšení je možné použít lanovky s letním provozem, kterých zde funguje poměrně hodně, anebo horské silničky vedoucí na výše položené výchozí body. K nástupu do hor jsou hojně využívána horská sedla (passo), na kterých bývají větší parkoviště.

Značení turistických cest je v terénu dobré. Jsou tu jak červené značky na skalách, tak dřevěné směrové tabule na rozcestích s uvedením čísla trasy. Co českému turistovi určitě chybí, je informace o vzdálenosti nebo o časové délce úseku, tyto údaje na většině směrovníků nejsou uvedeny. Toto jsme si zjišťovali na mapové aplikaci mapy.cz v mobilu. Česká aplikace pro tuto oblast ale bohužel zatím nezahrnuje rozlišení běžných turistických stezek od těžších úseků nebo ferrat. Jinak je však velmi dobrým pomocníkem.

Frekventované stezky jsou značně vyšlapané od turistů, a tak zabloudit snad ani nejde. Samozřejmě záleží na počasí, v mlze se lze ztratit v jakýchkoliv horách. Na turistických stezkách jsou k dispozici horské chaty s občerstvením, někdy i více chat na velmi malé vzdálenosti od sebe. To souvisí s prošpikováním Dolomit lyžařskými centry.

Jednodenní trasy je vhodné volit do dojezdové vzdálenosti 20 km od místa ubytování. Klikaté a úzké silničky spojující jednotlivá výchozí místa, jsou plné motorkářů a cyklistů, a neumožňují rychlou jízdu. Někdy jsou také v ne moc dobrém technickém stavu, některé úseky se opravují. Přesun do výchozího místa trvá déle než očekáváme. Když jsme například ráno vyjeli z kempu u Cortiny ke vzdálenějšímu místu (Passo Pordoi), přijeli jsme tam dost pozdě na to, abychom dobře zvládli delší trasu. Je třeba také počítat s tím, že u výchozích bodů na trasy parkuje hodně aut, je to nepříjemné především tam, kde není parkoviště a auta jsou tak odstavena na okraji silnice.

Květena: Celé Dolomity krásně kvetou, zvláště v období jara a brzkého léta. V ČR chodíváme obdivovat planě rostoucí orchideje, tato místa jsou chráněna zákonem a jsou u nás poměrně vzácná. Tady kvetou orchideje doslova na každém kroku v nejen obdivuhodném počtu, ale také v širokém druhovém složení. A nejen orchideje (foto květeny ve fotogalerii). Půdy vytvořené na dolomitickém podkladě jsou zásadité a bohaté na živiny, které potřebují určité druhy rostlin. Je to doslova pastva pro oči.  

Ceny: Ceny jsou pro nás v Itálii poměrně vysoké. Už jen ta dálnice v poměru třeba k Rakousku. Benzín cca 43 Kč, nafta 40 Kč za litr (červenec 2018). Výjezd horskou silnicí na parkoviště u Tre Cime stojí 30 Euro za auto. Cena jedné cesty lanovkou kolem 15 Euro na osobu. Pizza v hospodě 8 – 12 Euro, pivo velké 4,50 Euro. Pohlednice 0,50 – 1 Euro.

Počasí: Počasí jsme měli na začátku července proměnlivé. V pozdně odpoledních hodinách přicházely bouřky, jinak bylo slunečno nebo polojasno. Přes den bylo v údolí (1 100 m n. m.) kolem 25 °C, v noci kolem 15 °C, ve výšce 2 300 m přes den kolem 15 °C. Tak jako vždy v horách - pokud svítí slunce (a Dolomity jsou hory s vysokým počtem dní se slunečním svitem) a nefouká, je pocitová teplota na krátký rukáv, pokud je počasí špatné, chce to bundu. Je třeba sledovat předpovědi. Pokud nehlásí příliš dobré počasí, nepouštěla bych se na trasu, odkud se nelze rychle vrátit nebo se schovat před bouřkou v nějaké chatě, a už vůbec ne do vysoko položených míst. Pozor také na kluzký terén po dešti, dolomit klouže jako čert.

Kempy: Stan jsme postavili v kempu Dolomiti jižně pod městem Cortina d'Ampezzo. Hned vedle tohoto kempu jsou ještě dva další – kemp Cortina a kemp Rocchetta. Také jsme se byli podívat v kempu International Camping Olympia před Cortinou. Všechny jsou velmi dobré, nakonec jsme zvolili kemp Dolomiti z toho důvodu, že v něm bylo hodně míst na prostranství bez stromů (dala se vybrat místa jak pod stromy, tak na volné planině), zbylé tři kempy byly vesměs pod stromy. V horách bývá v noci chladno (kemp leží v nadmořské výšce 1 120 m), přes den jsme v kempu nebyli, a rána a večery jsme chtěli sedět na slunci. Také výhled na hory byl odtud opravdu krásný, především na masivy Tofana a Pomagagnon. Míst ke stanování nebo pro karavan bylo víc než dost, rezervace nejsou potřeba. 

Cena v kempu: místo pro stan – 7 Euro/noc, 1 dospělá osoba – 7,50 Euro/noc, pobytová taxa - 1,50 Euro na osobu a noc. Celkem jsme tedy platili 25 Euro na den za dva lidi a stan. Auto je možné parkovat přímo u stanu. V kempu jsou k dispozici dvě slušná sociální zařízení, teplá voda po celou dobu, kapacita dostačující, pračky v ceně, sušičky za 1 Euro. U recepce je malý obchůdek, kde je možné zakoupit základní potraviny a mapy. Hospoda tu není. Nejbližší pizzeria je ve vedlejším kempu Cortina (v pondělí zavřeno). Kempy nejsou průchozí (jsou oplocené), přestože na sebe navazují. Kolem kempu je ale přes louku vyšlapaná pěšina a nemusí se tedy jít po silnici. Do centra Cortiny je to z kempu cca 3 km.

Cortina d'Ampezzo: je příjemné horské městečko s vysokou zvonicí, třemi kostely, a příjemnou pěší zónou v centru. Je obklopeno krásnými vysokými horami a z příjezdových silnic jsou na město úchvatné pohledy. V zimě funguje Cortina jako středisko zimních sportů, v létě je dobrým výchozím místem pro turistiku v oblasti Ampezzanských a Sextenských Dolomit. V roce 1956 se zde konaly zimní olympijské hry, jako pozůstatek je v blízkosti kempu v lese k vidění skokanský můstek. Zaparkovat je možné na placených parkovištích, bývají plné, ale místo jsme vždy našli na parkovišti u hřbitova.  

Navštívená místa: 1. den: okruh kolem nejznámějšího skalního útvaru Dolomit Tre Cime di Lavaredo v Sextenských Dolomitech, 2. den: ze sedla Passo di Falzarego ke skalám Cinque Torri v Ampezzanských Dolomitech, 3. den: ze sedla Passo Pordoi po Bindelově stezce za výhledem na Marmoladu, 4. den: hora Monte Piano – bojiště 1. světové války a výborný rozhledový bod. Všechny trasy včetně fotografií jsou popsány v navazujících článcích – odkazy dole pod tímto textem.

Turistické mapy Dolomit jsou v papírové formě dostupné od firmy Kompass a na jejich webových stránkách bývaly zdarma v malém náhledovém okýnku. Dnes jsou již i tyto mapy placené (500 kč za roční přístup do aplikace). Velmi dobře však lze používat online nebo i ve verzi offline (po stáhnutí map do mobilu) turistické mapy.cz, na nichž si přiblížíme trasu jak potřebujeme a na kterých si zároveň určíme naši polohu. S postupem času papírovým mapám pravděpodobně zcela odzvoní. Vhodné jsou ale na prvotní plánování, protože si před sebou rozprostřete celou oblast a vidíte celek, nikoliv jen jeho části. Mapa Dolomit na mapy.cz: Dolomity (mapy.cz/turisticka)

Jako knižní průvodce pro tuto oblast lze, kromě internetových zdrojů, doporučit knihy: "Franz Hauleitner – Dolomity mezi Brixenem a Bellunem, turistický průvodce Rother", a "Ivo Petr – Italské Alpy východ, nakladatelství Mirago". Druhá jmenovaná je již staršího data, ale je v ní spousty cenných informací z terénu. Bohužel chybí mapa, takže se člověk musí při čtení zároveň orientovat na mapách na internetu. V průvodci Rother jsou již tradičně přehledně vypsány trasy i s malou mapkou u každé z nich, což je velmi praktické a přehledné.

1. světová válka v Dolomitech: V důsledku zavraždění následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu (1914) vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Na to reagovalo Rusko vyhlášením války Rakouskku-Uhersku. Spojenectví tří států – Francie, Ruska a Velké Británie (Trojdohoda) vzniklo jako protiváha Trojspolku – Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie. Po vypuknutí války přešla Itálie k Trojdohodě a tím se přidala na opačnou stranu konfliktu. V květnu 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousko-Uhersku s úmyslem obsadit Tyrolsko.

Tak se Dolomity staly dějištěm dlouhé zákopové války s obrovskými ztrátami na lidských životech, a to nejen v bojích, ale i vlivem přírodních podmínek v horách (pád lavin, mráz, bouře). Fronta probíhala po dřívější hranici Itálie, tj. po nynější virtuální hranici Jižního Tyrolska. Dodnes tyto nádherné hory nesou stopy této děsivé války. Některá místa slouží jako památníky - muzea války v přírodě. Jedním z takových je např. plochý vrchol hory Monte Piano, na kterém nadšenci obnovili a udržují válečné zákopy, nebo oblast u Cinque Torri s polní nemocnicí.

Všechny články z našeho pobytu v Dolomitech:

• Itálie - Dolomity (1): Seznámení s Dolomity - informace, turistické možnosti
• Itálie – Dolomity (2): Tre Cime di Lavaredo / Drei Zinnen (Tři zuby)
• Itálie - Dolomity (3): Cinque Torri (Pět věží) ze sedla Falzarego
• Itálie - Dolomity (4): Ze sedla Pordoi za výhledem na Marmoladu
• Itálie – Dolomity (5): Monte Piana / Piano – nenápadná hora s krásnými výhledy

Zakončení dovolené u moře: Z Dolomit jsme pokračovali na jih k Jadranu. Je to dobré řešení, pokud se v horách zkazí počasí na více dní, a nebo zkrátka jen proto, aby se člověk vykoupal v moři. Cesta z Cortiny na pobřeží úzkého poloostrova v blízkosti Benátek (poloostrov Cavallino za Lido di Jesolo) je asi 170 km dlouhá, 3 hodiny jízdy autem.

Konkrétně jsme spali v kempu Scarpiland u Ca Pasquali, který je pěkný, v blízkosti moře a nedělali problémy (jak to někdy v italských kempech na pobřeží bývá), přestože jsme neměli žádnou rezervaci a zůstali zde pouze dvě noci. Moře je tady na poměry severní Itálie docela pěkné s písčitou pláží a kemp je ve stínu v borovicovém lese. Není to sice chorvatský Jadran, ale například pro děti ideální místo ke koupání a hry v písku. Z konce poloostrova – z Punta Sabbioni vyjíždí místní lodní doprava do Benátek. Využili jsme toho a udělali si tam jednodenní výlet. Rady k výletu do Benátek zde: Do Benátek lodí z Punta Sabbioni

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda