Itálie – Dolomity (5): Monte Piana / Piano – nenápadná hora s krásnými výhledy

Itálie – Dolomity (5): Monte Piana / Piano – nenápadná hora s krásnými výhledy (07/2018)

Monte Piana (německy Monte Piano) v Sextenských Dolomitech je na pohled malá, nenápadná hora s plochým travnatým vrcholem, který však skýtá hned dva turistické fenomény. Monte Piana je především jedno z nejznámějších frontových bojišť 1. světové války a na jejím temeni se nachází rozsáhlý, volně přístupný labyrint zákopů a dalších válečných objektů. Druhým důvodem pro návštěvu je fantastický rozhled v úhlu 360° na všechny světové strany, které vrchol za dobrého počasí poskytuje.  

Hora má dva, jen několik stovek metrů od sebe vzdálené "vrcholy", označené kříži – jižní Monte Piana 2 324 m a severní Monte Piano 2 305 m. Každý z nich měl jiného majitele a tak středem mezi nimi probíhala fronta. Dnes tímto místem prochází administrativní hranice dvou italských regionů – jižní Monte Piana leží na území regionu Veneto (Benátsko), v době 1. světové války zde byly italské pozice, severní Monte Piano leží v Tridentsku-Horní Adiži (Trentino-Alto Adige), v době 1. světové války se zde nacházely rakouské pozice. 

Strategická důležitost této hory způsobila, že si vrcholová plošina během dvouletých bojů vyžádala tisíce lidských životů, a to také díky extrémním klimatickým podmínkám (jen 150 rakouských vojáků zahynulo v mohutné lavině). Dodnes zde můžeme nalézt zbytky munice a další kovové předměty. Spolek přátel Dolomit opravil a udržuje vojenské objekty jako volně přístupné muzeum pod širým nebem, takový "skanzen" 1. světové války.

Na vrchol hory Monte Piana je možné se dostat buď pěšky nebo placenou kyvadlovou přepravou – jeep-shuttle servisem (na mapě označeno jako "taxi"). Z placeného parkoviště (hodinová sazba parkování placená v automatu) naproti kempu Alla Baita za jezerem Misurina (viz. mapka ve fotogalerii) vyjíždí od restaurace Genzianella co 20 minut terénní auto, které pobere mimo řidiče 11 lidí. Tato služba je v provozu pouze v sezónu od června do konce října, každý den od 9 do 17 hod. Svezení nahoru a dolů stojí 13 Euro na osobu, jednosměrná jízda 9 Euro na osobu. Lístky se kupují v budce na parkovišti.

Do roku 1998 bylo povoleno nahoru vyjíždět vlastními vozy. Cesta v délce 6 km je však tak úzká a klikatá, nahoře odvážně vytesaná do skály a bez svodidel, že se ani nedivím současnému zákazu vjezdu. Na tuto cestu nesmí ani cyklisté. Jeepy, které vozí turisty, se vyhýbají tak, že jeden vždy čeká v rozšířeném místě, řidiči se dorozumívají vysílačkou.

Pěšky je to od parkoviště nahoru po turistické značce, vedoucí většinou mimo popisovanou silničku, 4,5 km s převýšením cca 445 m. Z jiných směrů jsou podle mapy přístupové trasy mnohem krkolomější s velkým převýšením. My jsme jeli shuttlem, abychom nahoře měli více času a sil. Nejprve jsme uvažovali o variantě, že zakoupíme lístek jednosměrný a dolů pak půjdeme pěšky, ale protože na odpoledne již hlásili bouřky, raději jsme koupili obousměrný.

Spořádaně jsme si stoupli do fronty. Jeep, který přijel shora, nás už nepobral, tak jsme museli čekat na další. Ve vozidle jsme seděli jako sardinky, ale je to jen kousek, zhruba 12 min. jízdy. Nahoře je nástupní místo jeepu u horské chaty Rifugio Angelo Bosi. Chata otevírá až v 11 hod. Uvnitř jsou vystaveny staré fotografie, dokumenty a nálezy z období 1. světové války. Dají se tady (mimo občerstvení) koupit také upomínkové předměty, pohlednice a různé publikace a mapy.

Od chaty vede značená turistická pěší cesta na temeno hory, kde můžete v podstatě chodit, jak chcete, jen musíte dát pozor na všudypřítomné zákopy. Ty jsou po přiblížení dobře viditelné i na leteckém snímkování. Pokud navštívíte oba vrcholy, je to tam a zpět kolem 5 km. Na několika místech lze sejít také na boční skalní římsu nebo nakouknout do chodeb v podzemí. Někteří turisté byli vybaveni helmami.

Z Monte Piana je opravdu nádherný výhled na okolní atraktivní vrcholy Dolomit a do hlubokých údolí pod nimi. Celá plošina vrcholu navíc překrásně kvete. Velmi se zde daří v přírodě rostoucím orchidejím, je jich tady opravdu velké množství, a dalším rostlinám a nízkým skalničkám na výživné dolomitické půdě.

Východním směrem se kocháme velmi netypickým bočním pohledem na ikonu Dolomit - Tre Cime di Lavaredo (Drei Zinnen), tři skalní zuby trčící nad okolní skály jako přízraky. Hned vedle Tre Cime je překrásný zubatý hřeben masivu Cadini. Na jihu údolí s kouskem jezera Misurina. Na jihozápadě mohutný horský masív Cristallo.

Západním směrem je úchvatný pohled do hlubokého údolí Höhlensteintal (Val di Landro) s bledě modrým jezerem Dürrensee (Lago di Landro) a masívem Dürrenstein nad ním. Kousek dál pak vyčnívá atraktivní do červena zabarvená hora Croda Rossa (Hohe Gaisl). Na severu jsou v dálce vidět vrcholky Zillertálských Alp.

Monte Pianu si určitě nenechejte ujít. Jednoduchý výletní cíl, který za využití taxi zvládnou úplně všichni, nabízí setkání s historií, zamyšlení se nad (ne)smyslem válek a s nimi spojeného lidského utrpení. A jako bonus - neskutečné výhledy na dramatickou krajinu Dolomit. Za málo námahy hodně muziky.

Mapa oblasti na mapy.cz: Monte Piana (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z našeho pobytu v Dolomitech:

• Itálie - Dolomity (1): Seznámení s Dolomity - informace, turistické možnosti
• Itálie – Dolomity (2): Tre Cime di Lavaredo / Drei Zinnen (Tři zuby)
• Itálie - Dolomity (3): Cinque Torri (Pět věží) ze sedla Falzarego
• Itálie - Dolomity (4): Ze sedla Pordoi za výhledem na Marmoladu
• Itálie – Dolomity (5): Monte Piana / Piano – nenápadná hora s krásnými výhledy