Jak jsem před mnoha a mnoha lety "objevil" Kněhyňskou jeskyni.

   Nejznámější jeskyně Moravskoslezských Beskyd k sobě neláká žádnými značenými cestami, natož šipkami nebo cedulemi. Její nalezení si musí člověk poctivě zasloužit. Dokonce ani pěšinka „vyšlapaná“ znalci není nikterak výrazná. I ten, kdo to tady zná, si po několika letech bude muset přesnou cestu zase hledat. Krajina na jaře, v létě nebo pod sněhovou peřinou vypadá úplně jinak. A jak občas procházím v počítači fotky, tak se někdy poštěstí objevit „poklad“ na který bych už málem zapomenul. Místo článku, který by Kněhyňskou jeskyni popisoval, ukážu na snímcích spíš něco, na co se v jiných článcích zapomíná a přitom stojí minimálně za pohled. Navíc lze okolím jeskyně procházet volně (z hlediska práva, ne až tak z hlediska náročnosti terénu), ale do jeskyně se lézt nemá. Dnes již je jeskyně opět zajištěna mříží, ale v době mého „objevu“ nebo chvíli po něm byla vandaly poškozena a místo se stalo poměrně nebezpečné. Protože dobrodruh hrdý na své označení by toto nikdy neudělal, bylo by to proti jeho vyznání. Pohyb v okolí vstupu do jeskyně v době, kdy z mříže zbyla jen malá část vyžadovala nemalou míru „morálu“, jak by řekli sportovci. Někteří zde odvahu vlézt nikdy nenašli. Určitě se neměli za co stydět. Balancovat nad šest metrů hlubokou „dírou“ k níž je ještě možná metrový „schod“ z okolních bloků, které po dešti mohou pěkně klouzat, není ani trochu snadné. Srdce se dokáže u tohoto místa pěkně rozbušit a mnohé nepustí dále. Inu jeskyně, která si dokáže sjednat respekt už na začátku. Nejvýznamnějším útvarem je „Velká propast“ hluboká jako 4 patra v paneláku – poctivých dvanáct metrů. Je zde prý několik možností, jak se k ní dostat. Někteří odvážnější ji slaňují, jiní ji prý nějakými chodbami obchází. Nejsem ten, kdo by o ní mohl nějak moc mluvit. Ale chápu, že právem může být považována za jakousi „katedrálu“ nebo královnu jeskyní v Moravskoslezských Beskydech. Už jen vstupní dóm do kterého se leze prvním žebříkem, má impozantní rozměry v měřítku beskydských „ďur“. U ní každý „zvědavec“ rychle pochopí, že lézt zde sám je pěkná ptákovina. Zejména pokud chce „po svých“ vylézt i nahoru. U nás patrně nenajde žádnou jeskyni tohoto typu (pseudokras) i vzezření, kde by ochranáři povolili vstup. Jedinou šancí jak navštívit podobnou jeskyni, o které vím, je až v Polsku a jmenuje se „Malinowská“ u stejnojmenného vrcholu [1] – [3]. Ta je velice dobře jištěna a cesta do ní je maximálně bezpečná. Podobný přístup si u nás nedokáži představit. Ne, že by nikdo nedokázal jeskyni vybavit kramlemi, různými úchyty, atd., ale nedokážu si představit, že by to někdo povolil, protože „Ochranáři nás musí chránit, co kdybychom se o něco trošilinku škrábli.“. Přesto ve Švýcarsku, Polsku a kupodivu trochu i na Slovensku to jde, jen u nás ne. To co nám „zatím!“ dovolí, je rozhlédnout se po okolí. Bohužel je třeba si dobře dávat pozor, abychom nepřešli lesem o pár desítek metrů výš do celkově zakázaného území národní přírodní rezervace „Kněhyně – Čertův Mlýn“. Jedná se o nejchráněnější území v Beskydech a velmi často zde stojí na nejrůznějších místech více či méně skryté hlídky. Podobě hlídaný je i Smrk a Lysá hora. Některé CHKO nebo národní parky mají na sledování dokonce i drony s termovizí, takže nikde a nikdy nejste „skryti“. To nezmiňuji už dlouhé roky používaný systém fotopastí, detektorů průchodů a dalších pro dobrodruhy nevlídných nástražných systémů“. Někteří zde mohou chodit v uniformě, ale zdaleka ne všichni. Mnozí z nich dělají velmi podrobné foto a videodokumentace „narušitele“. Cesta k červenému koberečku nebo mastné pokutě tak může být velice rychlá. A ze své zkušenosti mohu jen potvrdit, že taková setkání jsou „velice výchovná“. Výsledkem toho ovšem je, že většina z takto dopadených na přírodu na dlouhou dobu zanevře a za každým stromem uvidí ochranáře. A to i když s dotyčným jednají na rovinu, slušně, ale přesto velice účinně. Dlouho mi trvalo než jsem se zase do lesů a kopců vrátil a než jsem se odvážil i o těchto místech mluvit.

   Nejjednodušším řešením je mít dobře nastudované mapy, dívat se po kmenech okolních stromů a stále kontrolovat spojnice takto označených stromů. Jedná se o dva červené pruhy zhruba v úrovni očí. Jeden pruh je plný (360 stupňů) a druhý je jen poloviční (180 stupňů). Podle jejich orientace člověk pozná zda se dívá do, z nebo po hranici toho kterého maloplošného zvláště chráněného území. Je třeba si uvědomit, že v některých místech, patrně chybou značení v mapě jsou některé jeskyně mimo NPR, alespoň tedy podle značení na stromech. Nebudu zmiňovat kde, aby ochranáři tuto chybu neopravili. Případ Kněhyně nebo Čertova Mlýnu to ovšem není. Není asi třeba mnoha dalších řečí, ale jak mohutnost propasti, tak i na „místní zvyklosti“ nečekané velikosti nějakým ďáblem (tak už to ve většině pověstí o vzniku jeskyní bývá) jen tak odhozených kamenů, člověka na povrchu zaujme. Takových, že by je žádný běžný smrtelník jen tak neuzvedl. Okolí Kněhyňské jeskyně se stává vcelku technické a každá nová scenérie je za odměnu. V zimě je solidním výkonem se vůbec k jeskyni dostat a na nějaké další prolézání okolí už většinou mnoho lidí sílu nemá. Z široké lesní cesty je to k jeskyni, pokud odbočíte na správném místě, jen pár desítek metrů, ale v zimě, kdy každý krok je „odměněn“ mnohonásobně větším množstvím propadnutí se do hlubokého sněhu, musí být dotyčný milovník přírody skutečně „ODHODLÁN“.

   Nebudu opakovat věci všeobecně známé, více řeknou fotky, které se mi nějak po mnoha a mnoha letech podařilo najít. A ani ty fotky nedokáží popsat velice nevšední atmosféru místa. Když jsem toto viděl poprvé, tak i slovo „UNEŠEN“ je příliš bezvýznamné, aby popsalo jak na mě místo zapůsobilo. Ne nadarmo patří ke královně (nebo královnám – aby se neurazily ty další) Beskydských jeskyní.

 

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.turistika.cz/mista/dlouhy-pochod-k-jaskinii-malinowske-cast-prvni/detail

[2] https://www.turistika.cz/mista/dlouhy-pochod-k-jaskinii-malinowske-cast-druha-sestup-a-navrat/detail

[3] https://www.turistika.cz/mista/dlouhy-pochod-k-jaskynii-malinowske-cast-treti-marny-to-pokus-o-prespani-v-jeskyni/detail

[4] V říši boha Radegasta … kniha od Bohumínských jeskyňářů.

[5] Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí … Josef Wagner a kol., 1990.

[6] https://lokality.geology.cz/884#

[7] https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=1346

[8] https://www.youtube.com/watch?v=vixxhittXkY … Toto video se sleduje se zatajeným dechem. Místa většině smrtelníků zcela utajená…

[9] https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/knehyne-speleologove-orcus-wagner-mereni-jeskyne.A230615_729486_ostrava-zpravy_jog

[10] Chráněná území ČR – JESKYNĚ.