Janova hora u Vizovic

Turistické cíle • Příroda • Kopec

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

Města, ležící stulená v údolích vrchovin či při úpatí vyšších hor, mívají k určité hoře ve svém okolí láskyplný a někdy až skoro majetnický vztah. Tak je tomu i v případě Vizovic. Zdejší oblíbenec nese poněkud honosný název Janova hora, ačkoliv je to jen 496 metrů vysoký kopec. A to ještě tento "velikán" nevystupuje z hlavního hřebene Vizovických vrchů, ale vypíná se jen z jeho bočního hřbítku, který spadá až k branám města na jeho úpatí. Ten, kdo dobře zná Vizovické vrchy, ví, že těžiště jejich krásy nespočívá v jejich poněkud fádním hlavním hřebeni. Jsou to totiž vrchy tak trochu zvláštní a jejich malebnost se skrývá právě v těch nesčetných hřebíncích a údolích, vybíhajících z hlavního hřbetu směrem jižním a severním. Tyto dolinky a stráně sousedních kopců jsou poznamenány činností našich předků a byly v dávné minulosti proměněny na líbeznou valašskou krajinu. Krajinu s pastvinami, lukami a úzkými pásy horských políček, lemovaných pásy hájů a lesíků, krajinu s množstvím starobylých kopaničářských usedlostí, které se občas vyšplhaly až pod samotný hlavní hřeben vrchů.

Janova hora je tedy jednou z odnoží těchto "hor." Při pohledu z centra města je její dominantnost skoro zanedbatelná, ale on to není jenom tak obyčejný kopec, jak by se na první dojem (a při pohledu do mapy) mohlo zdát. Z hlavního hřebene k ní klesá červené turistické značení, které vzápětí spolu s trasou nové Naučné stezky Vizovické prameny vystoupá na její zalesněné temeno... a pak už se jako při otočení prstýnku princezny Arabely ocitnete ve skutečném království! (To zdejší nazývejme královstvím dalekých výhledů!) Ohromná výhledová výseč vám zleva Doprava nabídne pohled od krajského města Zlína s Mladcovskými vrchy na obzor plný vrchů před vámi. Jako krásné dívky na přehlídkovém molu se před vámi předvádějí jednotlivé vrchy, kopce a jiné vyvýšeniny vrchů Hostýnských a Vizovických. Zcela vpravo vidíme hlavní hřeben posledně zmiňovaných, za sníženinou pozděchovského sedla už v dáli pomodrává kulisa Javorníků. A těch dědin a kostelů co před sebou vidíme, co polí a travnatých plání se v tom ohromném prostoru - pod vysokou nebeskou bání s bělostnými oblaky - všude kolem nás rozkládá!! Turistická trasa jen velmi pozvolna klesá dolů k Vizovicím. Kromě širokoúhlých, až filmových záběrů KRAJINY, nabízí také scény mnohem intimnější - to když jdeme okolo hájků a lesíků, z nichž vykukují střechy chalup a chat, anebo když procházíme pod stromy starých alejí. Blíže k městu míjíme stožár zesilovače, ze kterého se podle písně od skupiny Fleret..."negdy šíří pravda a negdy lež"... a na úpatí kopce vkročíme mezi domy nového moderního sídliště, nesoucího též název Janovy hory.

K hlavní atrakci "Janovéj hory" (jak ji nazývají starousedlíci) prozatím značka nevede. A to je veliká škoda! Na zarostlém temeni kopce se totiž ukrývá romantická zřícenina ovčína s hlubokou studnou, vyrubanou do skály. Alespoň takto se to píše v jednom stařičkém průvodci. Pravda je trošičku odlišnější: Když před rokem 1726 spadlo vizovické panství do klína svobodnému pánu G.V. Gollenu, měl tento šlechtic najednou plné ruce práce a starostí. Čekala ho především finančně náročná oprava zámku. Činorodý pán se ale nezalekl, pustil se do rekonstrukce hlavní budovy sídla a mezitím všemožně zakládal panské dvory, hospody a jiné výnosné hospodářské objekty. Jedním z panských dvorců byl tzv. prokopský dvůr, který nechal vybudovat při vrcholu kopce nad Vizovicemi. Tato stavba ho přišla na rovných 2 152 zlatých, což byla částka, za kterou by se v té době dal postavit menší zámek... a ne jenom nějaký hospodářský dvůr! Nejsme daleko od pravdy - na tomto místě skutečně vznikl objekt, který plnil funkci luxusního Loveckého Zámečku a jehož nádherně vybavené pokoje se nacházely po celém prvním patře budovy. Lid prostý poddaný začal tuto romantickou stavbu brzy nazývat "hradem" na Janovéj hoře. V roce 1783 se bohužel dostal vizovický zámecký pán kvůli svému životu nad poměry do takových dluhů, že musel začít s odprodejem majetku. A z dříve honosného loveckého sídla zůstala funkční opravdu jenom ta ovčírna! Do "hradního" objektu se neúprosně zakousl zub času a změnil ji na romantickou zříceninu, dílo zkázy dokonal oheň. Přesto zůstalo z působivých - (ale pod náletovými dřevinami skrytých ruin) - do dnešních dnů dost na to, aby to zaujalo oko nejednoho návštěvníka. Možná že si to samé řekli občané města, kteří založili Sdružení na záchranu Janova hradu a započali na něm první práce. Na to, aby jejich bohulibé konání vrátilo zřícenině Janova hradu alespoň maličký odlesk jeho bývalé slávy - tak na to si my, turisté a cestovatelé, budeme muset ještě nějakou dobu počkat...

Nadmořská výška:

493 metrů nad mořem

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.200, 17.832)

Poslední aktualizace: 1.10.2014

Vyhledání vlakového spojení na výlet