Jaro v zámeckém parku v Teplicích

Jaro v zámeckém parku v Teplicích.

Zima už nám konečně dala vale a přiletělo jaro jako na perutích…..Všechno se začíná zelenat a letmým nahlédnutím okolo Zámeckého parku jedoucím busem jsem si řekla, že se do něj musím podívat. Začal tryskat vodotrysk na horním zámeckém rybníku, což bylo vidět ze silnice, objevila se i hejna kačen jen tak volně brouzdat po trávníku a tak jsem byla zvědavá, zda i labutě letos hnízdí a vyvedou svoje mláďata.

A tak jsem se vydala ve čtvrtek na obchůzku…Vystoupila jsem na stanici u zámku a vešla okolo fontány, kterých tu v Teplicích je nespočet do parku. Hned na jeho okraji mě přivítala informační tabule o historii Teplic, kterou jsem četla již mnohokrát, tak jsem ji jen vyfotila s pokračovala dál, kde se zjevoval v průsvitu větví bývalý Zahradní a plesový dům zámku a napravo zas jedna z cest parkem. Došla jsem k soše sv. Jana z Nepomuku, u něhož jsem byla na pochybách, zda je to on, neboť s čepičkou, kterou držel v ruce jsem jeho vyobrazení snad ani neviděla, anebo jsem si ho nikdy nepovšimla. Pokračovala jsem dál a došla ke křižovatce cest, z nichž jedna vedla k Zahradnímu domu.V úpatí křižovatky, směrem k Zahradnímu domu je zasazena kamenná deska na památku setkání hudebního skladatele Ludvíka van Beethovena a J.W.Goetha s rakouskou císařovnou Marií Luisou a jejím doprovodem.Vedle ní stojí taktéž na podstavci toto památeční upozornění na jejich setkání.

Pokračovala jsem dál, některý strom mě doslova do očí zazářil svojí zelení až jsem došla k hornímu zámeckému rybníku, na němž již proplouvaly kačeny, čekajíc od lidí na nějaký ten mlsek.Uprostřed rybníku už tryskal vodotrysk ale také se začalo zatahovat sluníčko za mraky a tak jsem byla na pochybách, abych ještě nezmokla. Sem tam vykouklo, sem tam se schovalo, ale to už jsem šla podél celého rybníku….Na opačné straně byl vidět i labutí domek, který kdysi za dávných časů sloužil jako přístaviště loděk pro panstvo.

Já jsem pak odbočila doleva a sešla k dolnímu zámeckému rybníku, kde bývávají labutě a tak jsem byla zvědavá, zda je tam zas uvidím. U jeho okraje mě přivítal pahýl stařešiny stromu, byl to kdysi mohutný kmen, teď už je tam nechán jen pro jeho mohutnou ozdobu. Já jsem pokračovala dál podél rybníka, který vroubily různě pokroucené a nakloněné stromy k vodě, také již notně staré asi z dob panstva, které vládlo kdysi na zámku. A už jsem labutě viděla…Ano, byli na ostrůvku uprostřed rybníka a zřejmě hnízdily. Pokračovala jsem dál, průhledy mezi větvovím na protějším břehu jsem viděla nejen budovu zámku, také budovu bývalého kláštera, který kdysi založila královna Judita ale také i věže kostelů, které se nacházejí na Zámeckém náměstí a sice pravoslavného kostela a katolického kostela sv.Jana Křtitele.

Pohledy přes rybník a různě pokroucené stromy byly úžasné a protože jsem si chtěla ještě prohlédnout jak pavilon opiček, tak i Horní rybník, vrátila jsem se nazpátek. Vyšla jsem zas mírně do kopečka úzkou cestičkou na cestu, po které jsem přišla a dala se k pavilonu opic, který je vedle cukrárny. Cukrárna nebyla bohužel ještě v provozu. Lze dostat nejen dortíčky s kafíčkem a zmrzlinku ale i pivko. A taky tu je koutek pro děti s různými prolézačkami. Vévodí jim pěkně vyřezaná socha piráta. U opiček jsem pokoukala, byly za sklem, takže focení nebylo zrovna nic moc, jedna opice na mě koukala dost zblízka a dělala různé „opičky“, ale blyštění skla mě zabránilo abych si ji zvěčnila.

Tak jsem se po chvíli otočila a okolo jedné ze soch, které jsou v parku roztroušeny jsem se vydala po lávce přes výpusť z rybníka. Kousek od ní je přístaviště s půjčovnou loděk ale také nebylo ještě v provozu. Čeká se na teplejší dny….Jak jsem tak pokračovala dál okolo parku, natrefila jsem na siestu kačen, které odpočívaly pod smrkem. Ač jsem šla pomaloučku a snažila se nedělat hluk, abych si je mohla vyfotit, přece jen mě zpozorovaly a daly se přede mnou na ústup k rybníku. Sluníčko bylo schované za mraky ale na déšť to nevypadalo. Pokračovala jsem dál k Apollonovu chrámku, který patří do doplňujících staveb, které krášlí a obzvláštňuje Zámeckou zahradu. A tak jsem si jej nevím už po kolikáté znovu prohlédla a vracela se zpět. Vzadu zas ním, nebo spíš kousek od něj stál pahýl stromu, z něhož rostly mladé výrůstky. Zkrátka dostal novou mízu….omládl. Co takhle u lidí? To by nešlo????

No a já jsem se ubírala ke zpáteční cestě. Na začínající rostoucí travičce se začínalo žlutit a bělet skupinami kytiček, různé pokrouceniny stromů se skláněly a vzhlížely nad rybníkem a říkaly si, kdo je z nás nejkrásnější????

A tak jsem se pomalu vrátila na cestu, kterou jsem přišla, šla alejí s ozeleněnými stromy, kterou zdobily pučící zelené lístečky na větvích a vypadaly jako krajkoví. Došla jsem ještě ke kamenné desce, zasazené do země a ke kamennému sloupu na počest návštěvy důležitých osobností, které navštívily Lázně Teplice a vyšla z parku na rušnou ulici směrem k mému domovu.