Jezírko v Šimkových sadech

Od nepaměti tekl nedaleko odtud Piletický potok, jehož koryto bylo několikrát v rámci staletí upraveno (naposledy před svým přenesením k Rubeně mířilo od dnešního Kauflandu ke stadionu TJ Sokol a u královéhradeckých městských lázní jeho voda končila v Labi, de facto jde o dnešní stezku od pomníčku Karla Šimka k podchodu pod okružní Pilnáčkovou ulicí; v letech 1904-1905 se přišlo s přeložením jeho toku na hranici pouchovského a královéhradeckého katastru a jeho poslední regulace byla provedena v letech 1908-1913). Ten byl využit rovněž k ochraně královéhradecké pevnosti, ale po jejím zániku se začalo uvažovat nad tím, jak zdejší, častokrát pod velkou vodou končící místa využít.

Protože šlo o zaplavované předpolí s mokřadní flórou, bylo rozhodnuto, že se tato lokalita stane spolu s menší částí hradebních valů novým veřejným parkem. Bourání hradebních součástí zde probíhalo od 90. let 19. století až do 1. světové války, kdy bylo přerušeno. Kromě toho se zdejší místa využívala jako vojenské cvičiště, neboť pevnostní valy spolu s bažinatým terénem a zalesněným územím (na místě stavební průmyslovky se nacházel les, jenž byl v roce 1918 pojmenován jako "Háječek císařovny Zity" a roku 1929 kompletně vykácen) byly k tomuto účelu přinejmenším vhodnou plochou.

Po vzniku regulačního plánu od prof. Josefa Gočára se začalo koncem 20. let 20. století uvažovat o změně využití těchto míst, neboť sám architekt počítal s tím, že by zde mohlo dojít k sadové úpravě. Následná léta byla ve znamení různých sporů ohledně vzhledu parku i jeho velikosti a toho, co měl obsahovat. Podmokřeného území bylo využito k vybudování meandrovitě protáhlého rybníka s křovinatým kruhovitým ostrovem, jehož plocha měla být kolem 3 200 m2, aby mohla být mj. využita v zimním období jako lední plocha k bruslení. Jeho půdorys měl navrhnout malíř a architekt Alois Wachsmann, zatímco osazovací plán vytvořil prof. Josef Gočár ve spolupráci s ředitelem průhonického arboreta Ing. Dr. Karlem Kamenickým. Hned u něj mělo rovněž zůstat místo, jemuž se přezdívalo "Říp", což byl vyvýšený pozůstatek ochranného valu bývalé vojenské střelnice, který měl sloužit jako jakási vyhlídková plošina, z níž by byla vidět většina parku.

Výstavba parku byla zahájena v rámci tzv. nouzových prací, jimiž se řešily ožehavé problémy světové hospodářské krize. Sám rybník byl vyhlouben na přelomu let 1932-1933, přičemž zemina z něj posloužila v kombinaci s městským odpadem k zavážení různých dolíků a zejména příkopů nedaleko areálu obecných a měšťanských škol (dnešní gymnázium Boženy Němcové). Voda do něj byla přiháněna z blízkého koryta již zmíněného vodního toku. Roku 1934 přišla městská technická kancelář s několika změnami projektu, v rámci nichž bylo pamatováno na zřízení částečně dřevěného a dílem zděného kiosku u rybníka, jenž by v letním období sloužil jako útočiště před nepohodou a v zimě jako ohřívárna a bufet. Zednické a dělnické práce provedlo o rok později samo město, tesařská práce byla zadána Václavu Vachkovi za paušál ve výši 38 629 Kč, instalatérská práce Bohuslavu Hubáčkovi za 3 000 Kč, instalace elektrického světla a zařízení pro radiofonii městským elektrickým podnikům za paušál 3 672 Kč. V té době rybářské spolky neúspěšně žádaly, aby byl rybník propůjčen městem k chovu rybí násady, neboť přednost mělo zdejší kluziště, jehož provozování bylo plně v režii města. Jako zajímavost můžeme uvést tehdejší ceny. Zatímco děti do 14 let platily 20 haléřů, tak dospělí museli zaplatit 50 haléřů. Výtěžek však neskončil v něčích kapsách, jak se mnohdy stává v dnešní době, nýbrž byl použit na nouzové práce. V roce 1937 bylo rozhodnuto o zřízení druhé lávky, tentokrát přes levé rameno rybníku. Tehdejší stav rybníku je vidět na leteckém měřicím snímku z téhož roku (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.HKRA60.08273). O rok později byl rybník pronajat rybářskému družstvu za 1 000 Kč ročně.

Problém však nastal během německé okupace, kdy se poprvé přišlo s nápadem, že by se koryto Piletického potoka mohlo přesunout z nových Herrmannových sadů jinam. Profesor Ernst Bode tehdy navrhl, že by se nové koryto mohlo vyhloubit nedaleko Hakaufovy gumovky (pozdější Gumokov, resp. Rubena). Nebylo to nic zvláštního, protože potopy kolem něj přinášely městu a jeho okolí značné škody a různé nesnáze. Zmiňme např. přelom února a března 1941, kdy bylo koryto zaplněno vzpříčenými krami, díky nimž se voda z Piletického potoka rozlévala oběma směry přes hráze dál do krajiny, takže na řadu musel přijít pomocný oddíl 6. praporu vládního vojska, který led uvolňoval sekáním a bidly, takže 3. a 4. března téhož roku mohla voda v potoce opět proudit. Další obavy o osud rybníka se objevily po roce 1963, kdy bylo rozhodnuto o těsném vedení městské kanalizace kolem rybníka, což vyvolávalo starosti zejména rybářům, kteří počítali s tím, že by voda rybníka dopadla špatně jak v mnoha jiných místech. V té době se velkému rybníku začalo říkat "Velký pionýr" a severozápadně položené menší vodní ploše "Malý pionýr" (na ní se konaly mládežnické závody v lovu ryb), což se však na dlouho neujalo a přestalo používat ještě před listopadem 1989, aby o něm bylo hovořeno pouze jako o "Jezírku". Roku 1965 došlo k vypuštění velkého rybníka a následně byla provedena jeho první zásadnější úprava, aby se mohl vypouštět a stal se chovným rybníkem. Ještě krátce předtím byl označován za vodní plochu odpuzujícího vzhledu se zápachem žabince a hnijících usazenin.

K přeložení Piletického potoka severním směrem nakonec došlo až v 70. letech 20. století a po jeho původním toku mnoho nezůstalo, pokud nepočítáme mostek od architekta Františka Sandera u městských lázní z roku 1914. V té době však byly jeho vody znečišťovány odpadními látkami ze skladištní oblasti na pomezí Pouchova a Slezského Předměstí a potoku nepomohlo ani úplné vyčištění koryta a vysekání rákosu v celé délce od ústí do Labe až do Ruseka, které bylo dokončeno v roce 1972 a předcházelo mu navíc pročištění potoka, jež vyšlo na téměř 400 000 Kčs. Takže oddělení Piletického potoka přineslo zprvu rybníku spíše samé plusy. Teprve později se ukázalo, že bez nějakého zdroje vody nemůže být, což se projevilo spolu s dalšími faktory zejména častými úhyny kaprů, např. roku 1974. Postupem času se však péči o rybník přestala věnovat velká pozornost, a tak byl zanášen různými sedimenty (ještě v roce 1956 byla jeho maximální hloubka 2,8 m, což dokazuje vojenská topografická mapa v měřítku 1 : 5 000 z roku 1958, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_1__M-33-68-(91)), voda byla vzhledem k neexistenci přítoku nekvalitní a zahnívala a docházelo také k poškozování jeho břehů, mnohdy náletovými dřevinami. V roce 1994 byly tyto vodní plochy navráceny rybářskou organizací zpět do majetku města. Rok od roku však klesala jeho hladina (mnohdy o 0,5-1 m), což bylo výrazně vidět zejména v roce 2003, a to i přesto, že roku 1997 došlo k rekonstrukci a odbahnění všech vodních ploch v této lokalitě, čehož součástí byly i montážní práce na technickém zařízení rybníků a počátkem dubna 1998 byly osazeny novou kapří násadou. K jejich celkové úpravě došlo opět v souvislosti s rekonstrukcí Šimkových sadů, která byla realizována v letech 2012-2013, i když ještě v roce 2007 se uvažovalo, že by o všechny vodní plochy mohl tento veřejný park přijít (viz https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/simkovy20071018.html). Nakonec však byl rybník odbahněn a zůstal vybudován přítok i odtok z Labe, aby se v něm mohla voda čerpadly obměňovat. A v tomto stavu ho můžeme vidět ještě dnes, kdy je opětovně ozdobou těchto sadů.