Loading...
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Městečko
Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 38 A6
kostel sv. Vojtěcha (13. stol.)
kostel Božího těla
klášter (1623)
muzeum (pův. mincovna ze 14. stol.)
radnice (14. stol.)
městská památková zóna
První zmínka o objektu 1331
Archeologické průzkumy a nálezy prokázaly přítomnost keltského obyvatelstva na katastru obce již v období kolem 3. století př.n.l. Některé z nálezů však prokazují, že osídlení katastru proběhlo již v době kamenné. Městečko později proslulo těžbou zlata a tak je možné, že základy této těžby zde položili již právě Keltové, kteří ze zlata zpracovávali obětní dary, mince a podobné předměty. První zmínka o Jílovém pochází z roku 1331, kdy byla ves vysazena na staré obchodní stezce z Prahy do Rakouska. Těžba zlata zde, v tomto královském městě, trvala až do roku 1422, kdy město a hornické zařízení zničili husité. Těžba zlata se zde jen obtížně vzmáhala a když už se tak povedlo obnovit původní objemy vytěženého zlata vypukl v Jílovém roku 1567 požár, který obec téměř celou zničil. Několik dalších pokusů těžby zde probíhalo až do 20. století, ale poslední průzkum širokého okolí již potvrdil vyčerpanost jednotlivých ložisek a zlatonosných žil. Z této činnosti zbyly v okruhu kolem 8 km od Jílového četné stopy těžby a nedá se přesně určit, které jsou z keltského a které ze středověkého období. Díky těžbě zlata je město opředeno zajímavými pověstmi a dokonce zde jistou dobu pobýval i dvorní alchymista Rudolfa II. Edvard Kelly, který zde zakoupil několik domů a pivovar. Později však o všechno přišel a musel se zachránit útěkem z českých zemí. Nalezneme zde i naučnou stezku Jílovské zlaté doly, která vychází kostela sv. Vojtěcha proti muzeu. Celkem měří 4,5 km a nalezneme zde 7 zastávek. Z městských památek si povšimněme např. budovy radnice a šatlavy, která původně stávala v místech dnešních domů čp. 20 a 21. Po požáru v roce 1636 byla obnovena až za dlouhou dobu a dnešní podoba radnice pochází z roku 1724. Obecní šatlava z roku 1851, byla obnovena v roce 1997. Oba kostely původně gotické byly později přestavovány či upravovány. Kostel sv. Vojtěcha z první poloviny 13. století byl roku 1567 silně poničen požárem a k celkové obnově došlo až roku 1857. Kostel byl sice opravován ihned po požáru, ale brzy došly finanční zdroje a opravy se tak protáhly na mnoho desetiletí. Mezitím došlo k několika stavebním úpravám a celkové barokizaci budovy. Další opravy probíhaly od roku 1990 do roku 1999. Zajímavostí kostela je především jeho architektonické řešení, neboť věž stojí mezi kněžištěm a kostelní lodí. Kostelík Božího těla na zdejším hřbitově pochází také ze 14. století. V roce 1934 zde vznikl i kostel československé církve husitské. Dalším zajímavým domem je dům zvaný Mince, který byl do roku 1420 sídlem horního úřadu a který také později vlastnil zmíněný Edward Kelly. Od roku 1876 vlastní tento dům obec a dnes je v něm umístěno regionální muzeum. Z Jílového vychází naučná stezka, která nás přivede i ke štole Svatého Josefa v rokli Kocour nedaleko Dolního Studeného. Tuto štolu je možno navštívit, neboť jejím správcem je právě Jílovské muzeum. Ve štole můžeme spatřit zajímavé uložení zlatonosných hornin. Nedoporučujeme však přístup osobám s handicapy a klaustrofobií. Z okolí Jílového si ještě připomeňme kapli sv. Václava u Lázní a známý železniční viadukt Žampach, který překlenuje rokli Kocour v délce 109 m a s výškou 42 m je uváděn jako nejvyšší kamenný železniční most v ČR. Pro upřesnění uveďme že byl dostavěn v roce 1899 a 1. 5. 1900 po něm přejel první vlak.V Jílovém též pobývali i významní malíři. Městečko se nachází na křižovatce turistických cest. Zelená TZN prochází Jílové v ose sever – jihu od Libře k Borku a Kamennému Přívozu. Modrá TZN křižující uvedenou zelenou TZN přichází do Jílového od zastávky ČD Luka pod Medníkem a dále pokračuje východním směrem k Těptínu, kde navazuje na červenou TZN od Kamenice.
Jak název města napovídá leží ve Středních Čechách, jihovýchodním směrem od Prahy. Městečko se rozkládá u severního okraje Středočeské pahorkatiny. Jílové je ze všech stran obklopeno zalesněnými stráněmi kopců. Jižním směrem od města protéká řeka Sázava. Na okolních stráních u okraje lesa je několik chatových osad. Městem prochází dálková značená cyklistická trasa nesoucí název Posázavská. Jílová slouží jako výchozí bod turistických značených tras vedoucích do oblasti přírodního parku Střední Čechy. Jižním směrem z města je vybudovaná naučná stezka Jílovské zlaté doly, budeme-li pokračovat ze stezky dále jižním směrem k toku řeky Sázavy dojdeme k zajímavé technické památce. Jedná se o 46 metrů vysoký železniční viadukt ve tvaru oblouku.
V okolí města Jílové bylo již v 10. století naleziště zlata. Podle historických pramenů tu v přítocích do řeky rýžovali zlato už Keltové. Ve 13. století se začaly budovat doly a zlato se z těchto dolů těžilo. Tato lokalita byla jednou z nejbohatších nalezišť zlata v Evropě. Největšího rozkvětu zažila těžba zlata v období vlády Lucemburků. V období husitských nepokojů dobývání zlata ustalo, neboť v roce 1422 nechal Jan Žižka doly zatopit a zasypat. Později ale byla těžba znovu obnovena a pracovalo se tu až do roku 1968. V tomto roce byla těžba již málo efektivní a tak byla zcela ukončena. Kolem šachet vznikla osada, která se pomalu rozrůstala a v roce 1348 byla králem Karlem IV. povýšena na královské hornické město. Historické centrum města je tvořeno obdélníkovým náměstím, které se mírně svažuje a síti ulic. Ve spodní části náměstí byl postaven kostel svatého Vojtěcha, který byl v 17. století barokně přestavěn. V horní části náměstí je budova radnice a barokní věží pocházející z roku 1724. Významnou stavbou na náměstí je bývalá budova mincovny a sídla hornického úřadu postavená v roce 1356. V roce 1590 byl tento gotický dům v majetku alchymisty Kellyho. V roce 1876 tento dům koupilo město a vletech 1977 až 1983 byl dům rekonstruován. V dnešní době je v budově instalováno Regionální muzeum a expozicí věnovanou také těžbě zlata. Součástí návštěvy muzea je také prohlídka štoly. Ve městě byl postaven klášter minoritů, který byl v roce 1785 zrušen. Z kláštera se dochovaly jen pozůstatky zdí, které tvoří průčelí domů č.p. 18 a 22 na náměstí.