Loading...
Původní kostel se tady vypínal již začátkem 13.století. Patřil k nejstarším sakrálním budovám města a byl součástí špitálu. Koncem šestnáctého století došlo k jeho připojení k jezuitské koleji, kterou nechal zbudovat Adam II.z Hradce a jeho choť Kateřina z Montfordu. Roku 1615 chrám zachvátil požár a vyhořel. Roku 1633 byl nahrazen pozdněrenesančním (v některých pramenech uváděn jako raně barokní) sakrálním objektem, jenž byl kvůli velikosti označován už jen jako kaple. Ta ale vynikala bohatě krášleným interiérem a především velice pěknou štukovou výzdobou svých kleneb.
Tahle jednolodní kaple je uzavřena pětibokým presbytářem, v němž se zachovaly části původních gotických kružbových oken. Zdi jsou zvenčí i v interiéru členěny toskánskými pilastry, loď má valenou klenbu s výsečemi a presbytář klenbu křížovou.
Ve třetí čtvrtině 18.století byla kaple odsvěcena a spolu s kolejí byla upravena pro pobyt vojska. Do jejich interiérů pak veřejnost nenahlédla dlouhých 200 let.
V roce 1998 se kaple dočkala náročné renovace a od jejího ukončení se v ní pořádají různé společenské a kulturní akce – svatební obřady, koncerty a jiné. Při obřadech, kdy si novomanželé říkají své „ano“, se jim k tomu hraje na velké varhany, které sem byly přeneseny z kostela S.Trojice.
V sousedství kaple se v areálu bývalých jezuitských kolejí nachází Muzeum fotografie a moderních obrazových médií.