Jindřichův Hradec - Balbínovo náměstí

K menším rynkům nacházejícím se v překrásném historickém jádru města patří i to, ležící západně od náměstí Míru – Balbínovo. Nemá podobu klasických veřejných prostranství: tohle je mezi kaplí sv.Maří Magdalény a Nežáreckou branou tvořeno toliko svažující se ulicí o délce asi 80 m a rozšířeným prostorem u budovy muzea, ústícím do Dobrovského ulice, díky němuž dosahuje největší šíře rynku 30 metrů.

 

Jeho severní strana je po celé délce lemována renesančními budovami bývalé jezuitské koleje, na konci blok uzavírá výrazný objekt kostelíka sv.Maří Magdalény, vystavěný v pozdněrenesančním stylu. Ten byl později odsvěcen a kvůli velikosti začal být označován jen za kapli. Po velké rekonstrukci dnes její interiér slouží společenským a kulturním akcím.

 

Na západním (spodním) konci náměstí se nachází středověká Nežárecká brána, jejímž podjezdem prochází cesta k blízkému rozsáhlému, veřejnosti přístupnému „hradozámku.“

Brána označovaná dříve i jako Linecká bývala součástí městského opevnění a ze tří bran se zachovala jen ona. Původně ji tvořila dvě gotická poschodí. Renesančním patrem s klíčovými střílnami a novou sedlovou střechou byla ozdobena při výstavbě přilehlých objektů jezuitského semináře. Nádstavec ve tvaru trojúhelníkového štítu s hodinami získala začátkem 19.století, věžní hodiny od místního hodináře Martina Rezka na ni přibyly koncem století. Vnitřní stranu brány od 17.století krášlí malované erby Jana Jiřího Jáchyma Slavoty a jeho choti Marie Markéty z Rappachu. Na protilehlé straně brány se nachází renesanční kartuše s reliéfním kamenným znakem města.

 

Rozšířené prostranství náměstí na západní straně zdobí další krásný renesanční objekt s vnitřním nádvořím s kašnou, který v minulosti sloužil jezuitům jako seminář. Dnes je v něm umístěno Muzeum Jindřichohradecka s řadou velmi zajímavých expozic a největším mechanickým betlémem na světě – Krýzovými jesličkami.

 

Naproti muzeu stojí na východní straně rynku hodnotná empírová budova zbudovaná stavitelem Josefem Schafferem roku 1827. Ve skutečnosti se po velkém požáru na začátku „století páry“ jednalo o přestavbu a dostavbu staršího domu, z nějž se zachoval sklep, fragmenty obvodního zdiva a přízemí s renesanční klenbou. Nové stavení sloužilo potřebám Landfrasovy tiskárny a na jižním konci k němu přiléhala malá kaplička zasvěcená svaté Aloisii.

Za minulého režimu nebylo stavení udržováno a zchátralo, ale rozsáhlá renovace dokončená roku 1995 mu vrátila jeho cennou architektonickou a historickou hodnotu.

 

Od jihu do rozšířeného prostoru náměstí ústí Dobrovského ulice, na níž se nachází známé cukrářství Lavendy. Při pohledu od muzea jižním směrem nás zaujme vysoký komín patřící bývalému zámeckému pivovaru. Na něm se nachází čapí hnízdo, jehož obyvatelé si jej ale napříč lákavým dotacím z EU zbudovali naprosto sami.