Kačice (okr. Kladno) - drobné památky

Kačice (j. č. žen. rodu = ta Kačice) je obec na západě kladenského okresu. Leží na silnici ze Slaného do Lán, z centra Kladna je to sem asi 11 km. První písemná zmínka o Kačici je již z roku 1318, kdy ji měl v držení vladyka Zdeněk z Kačice. O pár desítek let později - roku 1437 - se píše i o kačické tvrzi. Ale mnohem dřívější osídlení tohoto místa dokládají nálezy hrobů ze slovanské hradištní doby z 9. - 10. století jihozápadně od obce. Dnes zde žije cca 1300 obyvatel.

Po původní tvrzi dnes není ani památky. Lze se jen dohadovat, že stála nejspíš v místech dnešního Agrodružstva Kačice. Jednou z viditelných památek je na návsi pískovcová socha sv. Blažeje z roku 1711. Nápisy na podstavci svědčí o autorovi kameníkovi Herstorfovi, který zemřel r. 1723. Socha je umístěná na hranolovém podstavci s odstupňovaným soklem a profilovanou římsou. Na všech čtyřech stranách podstavce je vytesaný nápis. Od 3. 5. 1958 je socha zapsána v seznamu kulturních památek. Její rekonstrukce proběhla v létě 2008.

O 140 let mladší než socha sv. Blažeje - oboje z r. 1851 - jsou na návsi železný kříž a kaplička sv. Jana Nepomuckého. Jde o výklenkovou pseudogotickou stavbu, ve které je umístěna socha světce z 1. poloviny 19. století. Původní zvon na kapličce je nahrazen nejspíš nějakou elektronikou (aspoň na první pohled). Kaplička spolu s křížem byly také zapsány 3.5.1958 do seznamu kulturních památek.

Tímto výčtem drobné památky ovšem nekončí. Na návsi jsou ještě 3 pomníky. Historicky nejstarší z nich je pomník obětem I. světové války. Na pomníku je stojící lev a jména padlých a zemřelých obyvatel obce. O pár let mladší je pomník obětem II. světové války. Je mnohem jednodušší (odpovídající době) se jmény místních mužů. Poslední a zároveň nejnovější je pomník Antonína Švehly, československého politika a státníka. Mimo náves nad silnicí směrem na Smečno je další železný kříž. Stavebně největší památka je v obci zemědělská usedlost č.p. 52. Jde o hrázděnou obytnou stavbu a přilehlé hospodářské budovy (stodola, chlévy, dvory) pravděpodobně z přelomu 18.-19. století. I usedlost je zapsána jako kulturní památka od 3.5.1958. Bohužel jsem ji nevyfotil

Svatý Blažej žil ve 3. století. Byl biskupem v maloasijské Sebastě. V době pronásledování křesťanů uprchl z města a skryl se v jeskyni. Byl tam ale náhodou nalezen a zajat, odvlečen do vězení a mučen. Když Blažej odmítl obětovat bohům, rozdrásali jeho tělo železnými hřebeny a sťali jej v r. 316. Sv. Blažej je patronem - proti krčním bolestem, proti kašli, proti nemocem měchýře, krvácení, vředům, kolikám, bolestem zubů, proti moru. Dále je patronem kameníků, česáčů vlny, stavebních dělníků, zedníků, lékařů, obchodníků s vlnou, obuvníků, krejčích, sádrařů, tkalců, koželuhů, pekařů, kloboučníků, hudebníků, za dobrou zpověď, ochránce domácích zvířat, koní a za dobré počasí.

Sv. Jan Nepomucký (* asi 1345 Nepomuk, + 20. 3. 1393 Praha) byl generálním vikářem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Podle historických pramenů Jan zemřel proto, že jako úředník pražského arcibiskupa, králova úhlavního nepřítele, stvrdil volbu kladrubského opata proti vůli samotného Krále Václava IV. Sv. Jan Nepomucký je od 22. listopadu 1393 pohřben v pražském chrámu sv. Víta. Projevem velké úcty a vážnosti k jeho osobě je množství soch, umístěných převážně na mostech. Roku 1708 mu byl v Hradci Králové zasvěcen první kostel. Sv. Jan Nepomucký je patronem Čech, kněží a zpovědníků, uchování zpovědního tajemství, cestování, poutníků, šťastného návratu (proto jsou jeho sochy umístěny většinou na rozcestích a na mostech), lodníků, vorařů, mlynářů, proti pomluvám, za mlčenlivost, proti nebezpečím z vody, jezuitů, všech vod. Jako jediný ze světců (kromě Panny Marie) je zobrazován s pěticí Hvězd kolem hlavy.

Antonín Švehla (15.4.1873 - 12.12.1933) byl v letech 1908 - 1913 poslanec českého zemského sněmu. V době I. světové války byl jedním z vůdčích představitelů domácího odboje. 28. října 1918 se podílel na vyhlášení samostatné republiky a stal se tak jedním z pěti mužů 28. října. Od roku 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 - 1920 ministrem vnitra. Podílel se výrazně na vzniku a podobě první československé ústavy z roku 1920. Celkem třikrát byl předsedou československé vlády - 7.10.1922 – 9.12.1925, 9.12.1925 - 18.3.1926 a 12.10.1926 - 1.2.1929. V roce 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta a podpořil kandidaturu T.G. Masaryka. V roce 1929 se ze zdravotních důvodů stáhl z politiky.