Kaple sv. Anny - Borová Lada

Kaple vyrostla do nové krásy  •  Fotografie (3)  • Foto: pavka07

Kaple sv. Anny u Borových Lad

     Je to jako mžik, jako pouhý přelud. Jedete-li po státní silnici z Borových Lad směrem na zahrádky a Horní Vltavici musíte dobře koukat, aby jste o tuto znovuzrozenou pamětihodnost nepřišli. Nalevo od silnice zasvítí novotou zářící kaple, zatímco zároveň po vaší pravé ruce mezi stromy doslova problikne Křížová cesta se čtrnácti zastaveními.

Křížová cesta znovu stoupá lesem  •  Foto: pavka07

     Historie tohoto zbožného místa není příliš dlouhá. Teprve roku 1860 tu vyrůstá zásluhou statkářské rodiny Franze a Doroty Müllerových z Borových Lad kaple Svatého kříže. Ti se také spolu krejčím z Pravětínských Lad Johanem Freidlem postarali o vnitřní vybavení kaple a svými 22 zlatými přispěl také farář Leopard Zdiarsky, který kapli 16. září 1860 slavnostně vysvětil. Zásluhou již zmiňovaných manželů byla přiléhající Křížová cesta doplněna v roce 1864 o železný kříž, jenž se jako jediný dochoval až do dnešních dob. Místo duchovní útěchy se mezi zdejším obyvatelstvem těšilo velké oblibě, o čemž svědčí fakt, že již roku 1880 udělil vimperský vikariát farnosti na nedalekém Novém Světě povinnost sloužit zde během každého roku hned 3 mše. Na malou kapličku docela dobrý výkon, ne!? 

po šedesáti letech znovuovzkříšená křížová cesta  •  Foto: pavka07

     Kaple i s křížovou cestou přežila válečné běsnění první a téměř i celé 2. světové války. Poslední bohoslužba se tu konala roku 1944 a pak se toto místo ponořilo na celých šest let do atmosféry ticha a napjatého očekávání. Jen ve vzpomínkách ožívaly slavné anenské poutě konané koncem měsíce července, na které se sjížděli lidé ze širokého okolí. Stavba postavená z kamenů bývalé strážní věže a pozdější lovecké útulny začala pomalu chátrat. Ještě jednou kaple ožila přítomností lidí. V roce 1950 tu v neděli na sv. Annu sloužil kněz Karel Fořt slavnostní mši. Snad ani netušil, že je to na dlouho to poslední, co se tu mohlo konat. Nedlouho na to sám Fořt přešel několik kilometrů vzdálenou bavorskou hranici a usadil se za hranicemi. Ještě celých šest let kaple i Křížová cesta odolávaly drsnému šumavskému podnebí i neméně drsnému komunistickému režimu. Ovšem výzdoba i vnitřní vybavení svatostánku vzaly rychle za své. Zmizely votivní obrazy (obrazy věnované konkrétním u místu) i grafický ocelorytinový list od barona Walthera von Burga, vášnivého loveckého návštěvníka zdejšího revíru. Již nebylo nikoho, kdo by o objekt staral. Rodina Heinzlova, která tak až do roku 1945 činila, byla odsunuta a ti ostatní jaksi neměli zájem. A tak v roce 1956 už vůbec nic nepřekáželo tomu, dokončit dílo zkázy. Kaple i Křížová cesta byly srovnány se zemí!

     Dlouhá léta trvalo, než čas nazrál ke znovuvzkříšení kaple i křižové cesty. Zářivými barvami čerstvých omítek i hlasem malého zvonu ve věžičce znovuvybudované kaple ožilo toto místo tak trochu schované ve stínu šumavských lesů. Člověka až přeběhne mráz po zádech, když si uvědomí, že slavnostního vysvěcení 30. července 2006 se ujal muž, který zde v roce 1950 sloužil také na desítky let poslední mši – Msgr. Karel Fořt. Inu, dobří rodáci se vracejí.

     Kaple sv. Anny je magická svou prostou krásou. Zřejmě není náhodou, že si ho naši předci vybrali jako místo svých pobožností. Bylo by proto s podivem, kdyby si jej tito prostí, ale pracovití lidé nespojovali s nějakou tou legendou či pověrou. A tak za všechny se zmiňme alespoň o malé dcerce obchodníka z bavorského Freyungu, které se zde po modlitbě v kaple u sv. Anny vrátil zrak. A do stejné kategorie můžeme zařadit i příběh pětileté Marie Svobodové z Velkého Zdíkova, která byť byla mrzák, přesto zde učinila své první krůčky. A zázračná snad měla být i voda ze studánky, po které sice dnes už nezbyla, sebemenší stopa, o které však starousedlíci tvrdí, že tu stoprocentně byla. Inu, věřme jim. Vždyť je tak krásné a povznášející věřit krásným pohádkám!