kaple sv. Anny - Stránčice

Kaple sv. Anny

Je leckdy neuvěřitelné, kolik krásy a zajímavostí může ukrývat jedna malá zemička uprostřed Evropy. Nezřídka na odlehlých místech člověk nalezne odkazy našich předků, důkazy o jejich vzdělanosti i zručnosti.

Jedním z takových míst se skrývá necelých deset minut chůze od zmodernizovaného nádraží ve Stránčicích. Tady, ve stínu lesních velikánů a přesto jen pár set metrů od lidských příbytků naleznete místo, které uspokojí zájmy snad každého znás. Milovníci přírody tu s rozkoší stanou a pokochají krásou okolní přírody, nadechnou se svěžího vzduchu. Někoho zaujme vznosná stavba kaple a jiný tu najde třeba potěchu duchovní.

Tak jako s řadou míst po celé naší krásné zemi, se i stouto pojí legenda, která mluví o očním neduhem stiženém rolníkovi, kterého jeho trápení mělo zbavit pravidelné vymývání očí vodou ze zdejší Studánky. Dotyčný údajně také roku 1820 ze vděčnosti ověsit jedli nad Studánkou svatými obrázky. A v tuto chvíli začíná vlastní legenda. Když zmiňovaný muž chtěl zmiňovanou jedli porazit a obrázky převěsit na sousední menší strom, podťatý kmen nebylo možno odvézt, neboť i dobře stavěný povoz se pod ním rozlámal. Teprve po rozřezání kmene na malé díly, a tím pádem jeho znehodnocení, se podařilo dřevní hmotu odvézt. Atrakce v podobě zázračného místa se okamžitě ujal řád piaristický, který dal vůz spatřičnou reklamou opravit, na stavbu slibované kapličky však již nedošlo. Teprve vroce 1883, kdy udeřilo nebývalé sucho, se lidé rozpomněli na toto místo a díky sbírce tu vybudovali malou kapličku. S notným zpožděním, v roce 1892 se na svůj slib rozpomněl řád piaristů a dal přebudovat kapličku na velkou kapli, která byla schopna pojmout až 100 osob. Oltář i sochy andělů sem byly převezeny z vyšehradského kostela a tak se tu dnes mohou o významných dnech konat bohoslužby.

Chemické rozbory zde vyvěrající vody její zázračnost nepotvrdily. Mluvit se snad dá jen o mírné radioaktivitě, která by do určité míry mohla tlumit některá zánětlivá onemocnění. Ze zdravotního hlediska je to asi tak vše. Snad jen že za horkých dnů, se tu dá během několika minut báječně vychladit láhev pití na další cestu.

A tak tu už po celá staletí vyvěrá proud vody, která svlaží hrdlo věřících i procházejících turistů. Děje se tak na místě, které pamatuje návštěvu tehdejšího prezidenta republiky T.G. Masaryka a ministerského předsedy Švehly vroce 1925, ale které stejně dobře potěší oko a duši obyčejného člověka.

Fotografie dodám do konce týdne. Omlouvám se.