Karlovice – Masarykova stezka

Ačkoliv podle názvu by leckdo hledal Karlovice někde na Valašsku, tentokrát jde o opačný kus země Moravsko-slezské, tedy Jeseníky. Dodejme ale hned v úvodu, že Karlovic je u nás víc, ale ty popisované jsou z nich patrně největší (mimo těch Velkých).

Nicméně obdobně jako ty Velké Karlovice, u ty bez přívlastku leží pěkně v kopcích. Protéká mezi nimi řeka Opava, která rovnou odděluje některé horské celky a podcelky, takže obec se rozkládá na hranici Hrubého a Nízkého Jeseníku.

Právě i díky malebné poloze se v Karlovicích (Karlsthalu) začaly rozvíjet v 19. století i lázeňské a ozdravné služby. To zejména po té, co zanikla malá hutní výroba a zůstal tady jen lehčí průmysl (dřevařství).

S rozvojem cestovního ruchu vznikl v Karlovicích spolek pro zvelebení obce a jejího okolí, tak říkajíc okrašlovací spolek, jak se s oblibou říkalo. Jednou z jeho aktivit bylo i zpřístupňování zajímavých a pěkných míst kolem obce. Jednou z těchto aktivit bylo i vysázení aleje kaštanů nad východním okraje obce. Alej dnes ohraničuje okraj lesa na svazích masivu kopců s nejvyššími body Větrná (675 m) a Milíře (698 m). Horopisně jde o Nízký Jeseník a část, které se říká Brantická vrchovina.

Pod alejí, která sleduje zhruba vrstevnici 510 m, klesá svah po louce k Novým Purkarticím, dalo by se říci jihovýchodní čtvrtí Karlovic.

Samotná alej je dlouhá necelý půlkilometr a díky otevřenému prostoru je ze stezky příjemný takřka nerušený výhled na velkou část Karlovic i vzdálenějšího okolí. V meziválečném období alej dostal jméno Masarykova stezka, což naznačuje, že první prezident si vážil úcty i u obyvatelstva, které nemuselo být tehdejšímu Československu vždy zcela nakloněné. V jednom místě vznikla i zastávka s vyhlídkovou zastávkou a kamennou mohylkou, s fotografií TGM.

Po okupaci samozřejmě mohylka chátrala a portrét prezidenta samozřejmě zmizel. Poválečná ale hlavně poúnorová doba ale rovněž na „tatíčka“ příliš nevzpomínala, když tak jsme se v občanské nauce dozvěděli, že Masaryk nechal střílet do dělníků…

K obnově Masarykovy stezky došlo až po roce 1990, kdy na původním místě vznikla zastávka s kamennou zídkou a mohylku nahradil sloupek s bustou prezidenta – osvoboditele.

Dnešní Masarykova stezka je součástí naučné stezky Historií a přírodou Karlovic. Po většinu procházky se můžeme kochat na krásný výhled. A co je zhruba k vidění. Mimo samotných Karlovic. Kde nás pravidelně přitáhne výstavný kostel sv. Jana Nepomuckého. Ten je pěkně na úpatí výrazného Obřího vrchu (739) s vysílačkou.

Je ale vidět celkem do dáli, takže rozeznáváme i zástavbu Zadní Vsi, ale hlavně kostel sv. Michala, který patří Vrbnu pod Pradědem. V podstatě nad městem se vypíná dobře rozeznatelná Zámecká hora (854 m). Ale celému závěru údolí dominuje Medvědí vrch, který je svou výškou 1216 hlavním vrcholem Medvědí hornatiny, což je součást Jeseníku Hrubého. Okolní vrcholy už nejsou tak jednoznačně členěné, takže si můžeme domýšlet, že severněji by mohla být kóta Na Vyhlídce (978) nebo Suchý vrch (941). Od Zámecké hory k jihu se táhne hřebínek k Pytláckým kamenům nebo Žárovému vrchu, blíže jižně od Vrbna hřeben Vysoké hory (1031) a ještě pře tím kopce nad pravým břehem Opavy, snad Kamenná hůrka (778 m). Jak postupujeme stezko k severu, vynoří se i o málo vyšší vrcholky (Šindelná 842, Kopřivník 838).